101 výletů s dětmi: Prostor a sklo ve vile Tugendhat

Za komunistické éry se vila používala jako rehabilitační zařízení a po pádu režimu tu Václav Klaus a Vladimír Mečiar podepsali 26. srpna 1992 dohodu o rozdělení Československa. Stavba prošla kompletní rekonstrukcí, která skončila letos v únoru. S novým otevřením se obnovily také komentované prohlídky.

Dům pro dobré bydlení
O stych stranou. Zadumaných architektů, kteří zamyšleně zkoumají každý centimetr v brněnské vile Tugendhat, se nemusíte bát. Vila nepatří jim a jejich bádání, i když se tak tváří. Vila byla postavena pro život rodiny a nemůže za to, že se stala obřím exponátem světové galerie špičkové architektury. „Ten dům byl postaven pro dobré bydlení. A bylo v něm dobré bydlení!“ říká jednoznačně Daniela Hammer-Tugendhatová, dcera původních majitelů vily.

Do unikátního domu na Černopolní ulici patří život. A děti, to jsou dobré víly této dobré vily. Ať už to byly děti Grety a Fritze Tugendhatových, které v horním patře domu měly samostatný pokoj s dveřmi na velkou terasu, nebo po válce nemocné děti, které sem docházely na rehabilitační tělocvik.

To už Tugendhatovi, kteří museli utéct před nacistickým pronásledováním Židů, žili v zahraničí. „Obdivuji rodinu Tugendhatových, že ten dům dokázala obydlet tím nejhezčím možným způsobem. Že dům byl plný živých dětí, které si tam hrály,“ říká fotograf David Židlický, který se osobně zná s potomky Tugendhatových a několik let dokumentoval rekonstrukci domu. „Moje osobní zkušenost je, že když do takové vily přijdou  na prohlídku rodiny s dětmi, tak malé děti si pěkný prostor hned spontánně zamilují a za několik vteřin ho ovládnou. A za dvě hodiny je už jen těžko budete dostávat ven,“ dodává profesor architektury Vladimír Šlapeta.

A toto je recept na prohlídku vily přímo od Daniely Hammer-Tugendhatové: „Je potřeba volně procházet tím prostorem, prožít si ho. Všímat si jednoduchosti použitých materiálů. To je nejdůležitější vzkaz toho domu: jednoduchost, perfekcionistické provedení a kombinace použitých materiálů. Obzvláště v dnešní době, kdy žijeme v éře plastu a lidé ztrácejí cit pro materiály.“