Lidovky.cz: Co vás na Česku nejvíc překvapilo při vaší první návštěvě?
Co mě přikvapilo nejvíc na Česku jsem si možná uvědomil až zpětně, když jsem poprvé četl Nesnesitelnou lehkost bytí, a to povídání o kýči. Praha konce 90. let bylo město opravdové a syrové, svoje a bez kýčů – takový antikýč. To mě ohromně zaujalo. Je další scéna ve stejné části té knihy, kde si americký senátor myslí, že si za železnou oponou nehrají děti a neroste tam tráva. Tenkrát v 80. letech jsme v Americe opravdu byli do nějaké míry vychovaní s takovými domněnkami. Takže vidět druhou stranu té ‚opony‘ bylo překvapivé v lecčem.
Lidovky.cz: Kdy jste se rozhodl, že tu chcete zůstat nastálo? Co vás k tomu vedlo?
Říkal jsem si, že v Praze zůstanu rok, a že se pak vrátím do Irska, kde jsem původně chtěl pověsit klobouk na dobro. A opravdu jsem se po roce do Irska vrátil, ale strašně se mi stýskalo. Úplně po všem – ani žádná holka v tom nebyla. Rok potom, jsem jel do Albánie s Člověkem v tísni, a pamatuju, jak jsem po dvou měsících ležel v stanu v polopoušti a představil si, jak bych dal cokoli, abych v této chvíli mohl stát před Obecním domem a koukat na něj. Tak to s láskou asi bývá – nemáte konkrétní důvody, proč se zamilujete. Prostě milujete.
Lidovky.cz: Co vám na Češích nejvíc vadí?
Vadí mi na Češích to, jak řídí auta. Podle mě jsou Češi velmi vlídní, pohodoví a nevýbojní lidí – pročpak se tedy stane každý druhý vražedným a sebestředným sociopatem, když si sedne za volant? Nejvíc mě to štve v té chvíli, když se snažím svoji dvě dětí doprovodit přes přechod, a pustí nás vždycky jen 10. auto (když jsem sám, tak mě pustí každé 25.). Nechá mi to rozum stát, mimo jiné proto, že je každý řidič snad někdy také chodec.
Lidovky.cz: Chodil jste někdy s Češkou? Jaké podle vás jsou?
Víte, že chodil? Psycho-sociologické rozbory žen podle etnicit ale mají váhu snad jen v hospodě. Také by nebylo fér, kdyby nějaká bývalá soudila americké chlapy podle své zkušenosti se mnou. Ale Češi jsou velmi pohodoví a celkem otevření lidé, a totéž platí pro české ženy. A Češky i Slovenky jsou samozřejmě mimořádně krásné, to se musí přiznat.
Lidovky.cz: Je nějaký rozdíl v tom, jak se Češi chovají k sobě navzájem, ke starým lidem, dětem, než jak je zvykem ve vaší zemi? Jsou Češi slušní?
Jo, toto je úplně zásadní rozdíl mezi Čechy a Američany a je, myslím, známé. Američany velice dbají na veřejnou přátelskost. Zdají se, že nemají vůbec odstup, a to na krátké návštěvě do USA může byt velmi příjemné. Jenže nějaký odstup má samozřejmě každý, takže koneckonců je to trochu faleš, což si po delší době člověk všimne. U Čechů (myslím si u Evropanů všeobecně) je ten proces očuchávání se delší. Netroufal bych si říct, že je jeden z těch přístupu lepší v důsledku nebo sociálně zdravější, ale osobně mi velice sedí ten český.
Lidovky.cz: Co si myslíte o českém humoru? Libí se vám? Je hodně odlišný od toho, na který jste zvyklý?
Lidé v česku mají vynikající smysl pro absurditu a černý humor, v čemž si já libuju. Výborný příklad toho byl pořad Česká soda, který by většinu Američanů dost šokoval. Pak styl humoru některých českých umělců – jako Ztohoven nebo Davida Černýho – by se také těžko našel jinde. Na druhé straně si ale myslím, že komerční pokusy o humor se Čechům příliš nedaří. V dnešních televizních programech, seriálech a filmech (na rozdíl od těch z doby komunismu) mi většinou nepřipadají vtipné vůbec. Tu komerční stranu humoru pro masy zase mají Američani vymakané. Je těžké si představit např. Simpsons po česku.
Lidovky.cz: Zajímáte se o českou historii? Je v ní něco, co vás zaujalo?
Strašně. Od prvního měsíce tady jsem byl obzvlášť fascinovaný husitstvím, Husem a Žižkou. Ale všeobecně si stálé zjišťuju, že znalost českých dějin ohromně pomáhá, aby člověk v hlavě srovnal evropské dějiny celkově. Ve škole a pak v mediích si soustředíme na to, co se stálo ve Anglii, v Francii, v Rusku, v Italii… Pro mě osobně se nestmelil celkový obraz, dokud jsem do něj nemohl vložit také Karla IV., husitství, Habsburky a roli Sudetu v druhé světové válce.
Lidovky.cz: Pijete pivo? Jak vám chutná česká kuchyně?
Pivo je tady samozřejmě velmi čisté a dobré; nevím, kdo by mohl upřímně říct, že zná lepší odjinud. Na začátku mého životu tady byla česká strava v restauracích docela nudná, ale rozhodně se zlepšila, i v menších městech. Hlavně vítám nové možnosti mezinárodní kuchyni, které jsou dnes také i v menších městech.
Lidovky.cz: Myslíte si, že už v Česku zůstanete?
O tom není pochyb. Museli by mě násilím vytlačit.
Lidovky.cz: Zajímáte se o českou politiku? Jaký na ni máte názor?
Jako občasný novinář si musím zajímat o českou politiku, chci, nechci. A jako objektivní pozorovatel to musím ohodnotit naprosto negativně. Za prvé mi dovolte říct, že nevím, kde v demokratickém světě by se žilo lépe (údajně kromě v Skandinávii, kde jsem však nikdy nežil) – v Americe to rozhodně není. Ale úroveň a styl cynismu od hlavních aktérů na české politické scéně je opravdu dech beroucí. Politici "zlobí" na světě všude, ale co jsem asi nikde jinde nezažil, je schopnost zdejších politiků říct: "no a co?" Chytnete je s krvavou dýkou v ruce a oni řeknou "nic jsem neudělal", a úřadují dál. A nejhorší na tom je, že lidé pak opravdu zapomenou. Takže se politici takhle chovat mohou a vědí to moc dobře.
Český šokJak se žije cizincům v Česku? Jsou tu spokojení, nebo jim u nás něco chybí?  Pokud k nim patříte i vy a chcete se s námi podělit o svoje názory a dojmy, napište nám na adresu internet@lidovky.cz. Uveďte svoje jméno, národnost, proč jste do Česka přišel a připojte svoji fotografii. Jako předmět zprávy uveďte "Český šok". |
Lidovky.cz: Učíte se češtinu? Je pro vás v Česku její znalost nezbytná?
Začal jsem se učit češtinu hned v autobusu na první cestě do Prahy, kde jsem se ze starého slovníku naučil slova "prosím" a "setrvačnost", což mi připadalo jako nejkrásnější možné slovo, za posledních 15 let jsem měl možnost ho použit asi dvakrát. Potom, když jsem se rozhodl tu zůstat, odmítal jsem mluvit anglicky řadu let, aby mi ta čeština šla. Naučil jsem se hodně rychle, ale na druhé straně mám gramatické nedostatky, které trvají dodnes, a přízvuk asi nikdy neztratím. V roce 1998 bylo těžké obejit se bez češtiny v Praze, dnes už asi ne. Ale platí myslím všeobecně, že dokud nezvládáte něčí jazyk, nemůžete ho tak úplně znát. Takže kdo se s češtinou nesnaží, přijde opravdu o mnoho.
Lidovky.cz: Po čem se vám v Česku nejvíce stýská? Co má vaše země výjimečného?
Já jsem odejel z USA, když mi bylo čerstvě 20. Teď je mi 37, takže se dá říct, že jsem strávil celý dospělý život v Evropě. Národnost je pro mě jen úřední záležitost. Rodiče za mnou rádi jezdí sem – také to tady mají moc rádi. Není tedy moc, co by mě mohlo chybět. Kdysi bylo těžké tady sehnat arašídovou pomazánku – to už není problém, ale vůbec nevím, kde se v Praze prodává root beer, a to mě mrzí.
