Americké svátky? Vše se točí kolem jídla, televize a dárků, říká Češka

Lidovky.cz: Vzpomenete si na první dny po přestěhování? Co vám nejvíce ulpělo v paměti?

Moje první pocity byly hodně melancholické. Byla jsem šťastná z nového začátku, který byl přede mnou, z toho, že se ze vztahu na dálku stalo soužití. Měla jsem výhodu, že na mě čekal můj nynější manžel, takže s budováním zázemí jsem neměla problém. Na druhou stranu nebudu lhát, že jsem často plakala pro rodinu. Psychicky s vámi ta dálka udělá hrozně moc. A Los Angeles? Nebyla to láska na první pohled. Trvalo mi několik měsíců, než jsem si zvykla na nové prostředí. LA je hodně “roztahané” na rozdíl od evropských měst, nebo třeba New Yorku. Pokud milujete města, může být trochu problém se tu zabydlet. Teď už jsem tu doma. Zbožňuji losangeleské počasí, přátelské lidi kolem sebe, skvělé služby. Nikdo se na vás nemračí, lidé si nezávidí a podpoří každý váš nápad. Máte pocit, že si tu můžete splnit jakýkoliv sen, protože se vám místo pochybností dostane hlavně podpora. Je to asi tím, že Američané vás nesoudí a než aby připomínali negativa, raději vyzdvihnou to dobré.

Lidovky.cz: S čím jste v cizině narazili? Je nějaký český zvyk, který byl pro okolí krajně nezvyklý?
Pokud jde o české zvyky v tom svátečním smyslu, tak by Američané asi neměli úplně pochopení pro české pojetí Velikonoc. Kdybyste na Američanku přišli s pomlázkou, že jí vyšleháte, přinejmenším by si klepala na čelo. Celkově si ale myslím, že Američané berou svátky ještě víc materiálně než v Evropě. Vše se točí kolem jídla, televize a množství dárků. Byla jsem také překvapena, že Američané nejsou zvyklí se zouvat při vstupu do bytu. V těch stejných botách chodí jak doma, tak venku. Nedokážu si také představit Američana, že by celý večer proseděl v jedné hospodě nebo baru, jako my Češi. A už vůbec ne třeba do pěti do rána. Když se jde tady v Los Angeles na drink, většinou navštívíte tak 3 podniky. Všude se ale zavírá nejpozději ve 2 ráno a nikde se nekouří, takže ta rána nejsou tak těžká. Malé překvapení jsem zažila také při seznamování a vítání. Všichni vás neustále objímají, což mi ale přijde mnohem hezčí, než chladné podání ruky. Neodpustím si poznámku o nepřechylování příjmení, které se mi v poslední době zdá hodně diskutované. Kdybych byla Havlíčková, nikdo by si to tu nevysvětlil jako ženskou variantu příjmení mého muže, ale jako úplně jiné jméno. Nepřechýlené příjmení vám v USA opravdu ušetří hodně vysvětlování. A má to i další výhodu – nebudou vás považovat za Rusku. No a nakonec by nám Američané mohli závidět uzákoněnou dovolenou. Zaměstnanci tady na dovolenou právní nárok nemají. Délka jejich osobního volna záleží pouze na benevolenci zaměstnavatele, a to je většinou tak 5-10 dní na rok, ne 4 týdny, které jsou standardem pro českého zaměstnance.

Lidovky.cz: Chcete se do Česka ještě někdy vrátit?

Ne hned, ale někdy možná ano. Ta možnost tu je, vzhledem k tomu, že já i manžel máme v Česku rodiče a sourozence. Zatím ale návrat v plánu nemáme. Myslím, že bychom tuto variantu zvažovali v případě očekávání potomka hlavně kvůli prarodičům. Ještě si ale určitě alespoň pár let chceme užívat kalifornského slunce.

Lidovky.cz: Existuje nějaké české jídlo, které vám v cizině chybí? Uvařil jste přátelům v zahraničí nějaké české jídlo? Jak jim chutnalo?
O Vánocích jsem tu pekla české cukroví a sousedé z něj byli nadšeni. Nic jiného zatím neochutnali. Los Angeles je plné veganů, mezi které patří i někteří mí přátelé, takže ti by takové knedlo zelo vepřo nebo buchty neocenili. Navíc česká hospodyňka tu nepochodí hned na několika frontách. Američané nemají polohrubou nebo hrubou mouku, ale třídí jí podle určení. Jenže české recepty jsou jiné než americké, takže to řeším metodou pokus-omyl. Dál mi tady chybí klasický tvaroh. Náplně do buchet jako mák nebo povidla musím objednávat na internetu, protože v obchodě se povidla vůbec neprodávají a mák pouze v malých lahvičkách jako koření. Velkou raritou jsou tu pak vnitřnosti, jako třeba vepřová játra.

Lidovky.cz: Máte děti? Učíte je česky?

Děti zatím nemáme, ale kdybychom je jednou měli, je naprosto logické, že budou mluvit česky, protože jsme se s manželem oba narodili v Čechách a doma se bavíme česky. Naopak bychom spíš museli na dítě záměrně mluvit i anglicky, aby se domluvilo odmalička. Nechci, aby jednou mělo stejný problém jako příslušníci menšin z Mexika nebo Číny, kteří tu žijí v uzavřených komunitách, mluví mezi sebou svým jazykem, ale mimo svou komunitu se nedomluví.

Lidovky.cz: Jaké jsou první asociace, které slýcháváte, když řeknete, že jste z Česka?
Většinou zažívám dva druhy reakcí. Buď se dotyčný začne rozplývat nadšením nad krásami Prahy, které kdysi objevil nebo má v plánu objevovat. V druhém případě nemá tušení, o čem mluvím. Už jsem zažila extrémy obou případů. Z prodavače v obchodě se vyklubal hokejista, který hrál před pár lety za Slavii, uctíval trenéra Růžičku, zbožňoval české pivo, ovarové koleno a Staroměstské náměstí.Naopak mi vyrazilo dech, když jsem před Vánoci posílala balík do Prahy a paní za přepážkou pošty se mě naprosto vážně zeptala, co to je Czech Republic. Snažila jsem se jí pomoct připomenutím hlavního města Praha a dodala jsem, že sousedíme třeba s Německem. Bohužel ani to nepomohlo. Nakonec se musela spokojit s umístěním Evropa. Nikde jinde by mě to asi nezaskočilo více, než na poště. Asi byla nová.

Lidovky.cz: Sledujete tamní politiku? Liší se politická kultura od té naší?
Sleduji, ale ne intenzivně. Občas si přečtu novinky v oblasti připravované imigrační reformy, která mě logicky zajímá. V USA je prezidentský politický systém, takže veškerá pozornost je soustředěna hlavně na prezidenta Obamu. Ten mi vždy byl a je sympatický. Je slušný a nedělá své zemi ostudu. To bohužel o českém prezidentovi říct nemohu. Srovnávat tyto dva pány by bylo absurdní. Velký rozdíl je pak znát v oblasti obranných složek státu. Policie tu má absolutní respekt. Neexistuje smlouvání nebo dokonce snad nabízení úplatku. To by se vám v 99% případů nevyplatilo. Stejně tak ale neexistuje něco jako namátková kontrola. Policista nemá právo vás tu v autě zastavit, pokud nemá důvod v podobě přestupku. Nakonec musím říct, že člověk vytrénovaný komunikací s českými úřady a neustálým přístupem typu: “to nejde..., to musíte tohle a tamto..., to si počkejte..., už zavíráme...” bude v úžasu, jak tu fungují úřady a celkově komunikace. Občas stačí jeden úsměv nebo popřát hezký den.