14. ledna 2016 6:42 Lidovky.cz > Cestovaní > Aktuality

Amerika? Léky bez předpisu, složitý
systém půjček a drahá MHD, říká Češka

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 72Diskuse
Jana LeBlanc | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Jana LeBlanc | foto: Archiv Jany LeBlanc
Jana LeBlanc se do Spojených států amerických přestěhovala před třemi lety kvůli manželovi. „V Americe seženete všechno, jen si připlatíte. Například za makrelu zaplatíte v přepočtu i 250 korun. Co mě ale nejvíc překvapilo, že většina léků se tady prodává bez předpisu v supermarketu nebo v drogerii hned vedle šamponů a hubnoucích tablet,“ říká Češka.

Lidovky.cz: Vzpomenete si na první dny po přestěhování? Co vám nejvíce ulpělo v paměti?
Než jsem se přestěhovala, několikrát jsem ve Spojených státech byla jako turistka. Věděla jsem o velkých rozplácnutých autech, o obřích porcích jídla s bezednou sklenicí na zapíjení k tomu i o krátkých dveřích na veřejných záchodech, kde kvůli tomu neexistuje soukromí. Ale vážně. Nerada paušalizuju, speciálně Ameriku, kde je 50 států, mezi kterými jsou rozdíly asi jako mezi Řeckem a Finskem. Co mě ale překvapilo v mém okolí, když jsem přijela v zimě 2013, jak chladné jsou americké Vánoce. Ve Washingtonu D.C. nebyly žádné vánoční trhy, nikdo nepekl desítky druhů cukroví, aby je pak mohl vyskládat na stůl před hosty. Moje známé upekly každá jeden druh oblíbených sušenek, které si pak povyměňovaly s ostatními kamarádkami, takže každá měla doma svůj plus několik dalších druhů. Americké Vánoce trvají jenom jeden den – 25. prosince, což je jeden z mála dnů v roce, kdy je na hodně místech zavřeno, jinak se chodí do práce. Těch dalších věcí je asi milion. Vzpomínám si, jak jsem řešila, že účty v restauracích vám obsluha nosí, kdyř jste ještě nedojedli, že když je venku minus deset, na stůl klidně dostanete sklenici vody plnou ledu, že v řetězcích alá Starbucks vůbec nevedou hrnky, ale kafe se lije jenom do papírového kelímku, že teplota se měří ve stupních Fahreinheita, co jsou na přepočet úplně nelogické, že když jdete do baru a dáte si drink, automaticky se očekává, že společně s tím, co zaplatíte, přidáte jeden dolar jako spropitné, že totéž se čeká u většiny dalších služeb, že většina léků se tady prodává bez předpisu v supermarketu nebo v drogerii hned vedle šamponů a hubnoucích tablet, že se často pere ve studené vodě, že tady nemají skříně, ale speciální místnosti na ukládání oblečení a bot, že neexistuje topení, jak ho známe z Česka, ale jen jakási jednotka, která v létě fouká a v zimě hřeje... Ale hlavně, že Amerika je zemí s vysokou životní úrovní, o kterou se však musí denně tvrdě bojovat. Věci, které u nás považujeme za samozřejmost (relativně slušné školství a zdravotnictví) jsou tady předmětem dlouhých rodinných diskuzí a permanentní povinnosti vydělávat nemalé množství peněz, případně složitého systému půjček včetně druhých a třetích hypoték. Nic tu není zadarmo, za všechno se draze platí. Američané extrémně hodně pracují, v soukromých firmách se běžně pracuje i ve státní a jiné svátky. Denně mě překvapují ceny nemovitostí. Ve Virginii dnes jen těžko koupíte dům pod šest set tisíc dolarů. Roční daň z takové nemovitosti je astronomická a počítá se v tisících dolarů. Za nájem za třípokojový byt zaplatíte minimálně 2000 dolarů plus poplatky, a to mluvíme o zcela průměrném bydlení.

Jana LeBlanc

Lidovky.cz: S čím jste v cizině narazili? Je nějaký český zvyk, který byl pro okolí krajně nezvyklý?
Největší překvapení v Americe zažívám pokaždé, když vyrazíme na návštěvu. Nejprve mě šokovalo, že v řadě případů není potřeba se ohlašovat. Prostě jedete kolem, zazvoníte, známí shrábnou ze stolu hrnky a misky od snídaně, ze židle oblečení a někam vás usadí. Problém je ten, že vůbec nic nedostanete. Byla jsem na několika návštěvách, kde kdybych o ni vyloženě nepožádala, nedostanu ani sklenici vody. Další věc, co mě překvapila, jak jsou lidé ve Spojených státech hluční, hlavně v restauracích. Občas když odcházím z večeře, z větší návštěvy nebo ze školy, mám pocit, jako bych po náročné směně opustila hlučnou továrnu. Myslím, že dost nezvyklý je pro moje okolí také český zvyk šetřit – jídlem, penězi, elektrikou, vodou a třídit odpad. U nás v domě se třídí jen papír a plast, sklo třeba vůbec ne, a u obrovských kontejnerů bývám stejně vždycky sama. Kamarádky doma pak vždycky překvapí, když jim vyprávím, že v Americe prakticky neexistuje mateřská dovolená. Zámořské firmy poskytují jen 12 týdnů, a to ještě neplacených. V USA navíc neexistuje ani systém dotovaných jeslí a za péči o dvě děti platí řada amerických rodin víc než za hypotéku na bydlení.

Jana LeBlanc

V Americe žiju od podzimu 2013. Přestěhovala jsem se kvůli svému manželovi, který je Američan. Žijeme ve Virginii, pár zastávek metra od centra hlavního města Washington D.C.. Vystudovala jsem Masarykovu Univerzitu v Brně a momentálně studuji Northern Virginia Community College. Jsem novinářka na volné noze píšící pro časopisy a na vlastní blog www.comiudelaloradost.cz.

Lidovky.cz: Chcete se do Česka ještě někdy vrátit?
Ano. Mluvíme o tom celkem pravidelně. Navíc manžel má Čechy, Moravu speciálně, opravdu rád. Líbí se mu životní styl, který není tak hektický, perfektně fungující hromadná doprava za minimální peníze (ve Washingtonu D.C. dáte za měsíční permanentku na metro tolik, co v Praze za roční) i fakt, že z Prahy lze snadno cestovat do celé Evropy, která je neuvěřitelně pestrá. Život v Česku je dobrý a ve srovnání s Amerikou levný a pohodlný.

Lidovky.cz: Existuje nějaké české jídlo, které vám v cizině chybí? Uvařil jste přátelům v zahraničí nějaké české jídlo? Jak jim chutnalo?
Na začátku mi chyběla uzená makrela, hermelín, tvaroh a české sladkosti, které by nebyly tak příšerně přeslazené jako ty americké. Výhoda života ve velkém městě každopádně je, že se tady dá sehnat opravdu všechno, akorát musíte mít čas obcházet obchody nebo objednávat věci z internetu a také peníze na to utratit 10 dolarů (250 Kč) za uzenou makrelu, co u nás stojí 30 Kč a 5,50 dolaru (110 Kč) za tvaroh, co u nás stojí 20 Kč. Vynikající jsou polské obchody, dá se v nich najít všechno. Všichni se mě ptají, jestli mi nechybí český chleba. Myslím, že český chleba je zbytečně přeceňovaný. I v Americe už se dá najít pečivo, které je vynikající a musím se držet, abych ho nekonzumovala na kila. Ale zase: chce to mít čas vyrazit pro čerstvé, chce to vědět kam a musím být ochotná utratit za něj větší peníze. Doma na přání manžela nejčastěji vařím guláš, řízky a peču štrúdl. Teď nedávno mělo u něj v práci obrovský úspěch české vánoční cukroví. Pekla jsem ho na několikrát.

Lidovky.cz: Jaké jsou první asociace, které slýcháváte, když řeknete, že jste z Česka?
1. Praha je překrásná! A pak: Byl jsem tam tehdy a tehdy nebo chystám se tehdy a tehdy.
2. Aaaa, Czechoslovakia.
3. A od kamarádů mého muže: Opravdu nekecal, když říkal, že máte pivo za 80 centů?

Lidovky.cz: Sledujete tamní politiku? Liší se politická kultura od té naší?
Ano a se zájmem, i když nestíhám zdaleka všechno. Zpravodajství amerických televizí čtyřiadvacet hodin denně občas působí, že se tu nepřetržitě dějí mimořádně důležité věci, což jak jsem brzo pochopila, není vždycky pravda. Myslím ale, že ve Spojených státech zájem o veřejné otázky patří k životu. Američané se mnohem víc zapojují do veřejného života a zajímají se o celostátní i regionální politické otázky. Také se nestydí projevit svůj názor. Ohromuje mě, kolik výloh různých krámků, restaurací, prádelen a osobních aut tady prostřednictvím nálepek hlásá podporu různým kandidátům. Někteří lidé si je lepí i do oken. Tohle zapojení do veřejného života hezky ilustruje i příhoda, kdy jsme na začátku listopadu po skončení hodiny odcházeli ze školy, a jedna moje spolužačka se postavila a řekla: „Jenom ještě: zítra je úterý, tak nezapomeňte volit.“ Američané, jakkoliv kritizují vládu i její politiku, svoji zemi milují a jsou na ni hrdí. Ještě jsem nepotkala člověka, který by neměl na autě nebo u domu či v domě vlajku a který byl řekl nějakou variaci toho, co často slýchám od Čechů: „Mně je to jedno, kdo tam je a co dělá, stejně jsou to všechno zloději a chleba levnější nebude.“

Češi v cizině

Sledujete rubriku Češi v cizině a zdá se vám, že v seriálu některé země chybí? Jsou to zrovna ty, ve kterých žijete? Ozvěte se nám.

Pokud se s námi chcete podělit o svoje názory a dojmy, napište nám na adresu cesivcizine@lidovky.cz. Uveďte svoje jméno a krátce popište místo, kde žijete a důvod, proč jste do zahraničí odjeli. Jako předmět zprávy uveďte "Češi ve světě".

apeAlena Pecháčková
  • 72Diskuse


REGISTRACE NA SERVERU LIDOVKY.CZ, NEVIDITELNÉM PSU A ČESKÉ POZICI

SMS Registrace

Diskuse LN jsou pouze pro diskutéry, kteří se vyjadřují slušně a neporušují zákon ani dobré mravy. Registrace je platná i pro servery Neviditelný pes a Česká pozice. více Přestupek znamená vyřazení Vašeho telefonního čísla z registrace a vyřazený diskutér se již nemůže přihlásit ani registrovat pod stejným tel. číslem. Chráníme tak naše čtenáře a otevíráme prostor pro kultivovanou diskusi.
Viz Pravidla diskusí. schovat

Jak postupovat

1. Zašlete SMS ve tvaru LIDOVKY REG na číslo 900 11 07. Cena SMS za registraci je 7 Kč. Přijde Vám potvrzující SMS s heslem.

2. Vyplňte fomulář, po odeslání registrace můžete ihned diskutovat

Tel. číslo = login,
formát "+420 xxx xxx xxx"
Kód ze SMS je rovněž heslo
Vaše příspěvky budou označeny Vaším jménem, např. K. Novák.
* Nepovinný.
Odesláním souhlasíte s Pravidly diskusí.

Kočárek, který vydrží všechno
Kočárek, který vydrží všechno

Kupujte na jisto a přečtěte si hodnocení žen na eMimino.cz