Angličané nechápou, že zabíjíme kapry a házíme holky do vany, říká Čech

Lidovky.cz: Vzpomenete si na první dny po přestěhování? Co vám nejvíce ulpělo v paměti?
Byla to má první cesta do zahraničí, kdy jsem se musel spolehnout pouze sám na sebe. Vůbec jsem tedy nevěděl, co od toho očekávat. Pamatuji si, jak jsme si s kamarádem koupili denní vstupenku na metro, a já mu řekl, že Liverpool stanice zní dobře, že je to jak ten fotbalový klub – a tak jsme tam vyjeli. Když jsme pak vyšli z toho metra, uviděli jsme ty velké budovy kolem nás a já si říkal: Wááááu, to je parááááda. Podobným způsobem jsme pak objevili Buckinghamský palác a zrovna tam měla vyjíždět královna a všude kolem davy lidí. Když člověk bez turistické mapy a informací začne objevovat tyto místa známé po celém světě úplně náhodou, tak je to prostě boží. Taky mě pořád fascinuje, kolik je tu lidí. Vždyť v Londýně je více lidí než v celém Česku. A 40 procent z nich jsou přistěhovalci z celého světa. Je to tu krásně barevný a pořád je co objevovat.

Lidovky.cz: S čím jste v cizině narazili? Je nějaký český zvyk, který byl pro okolí krajně nezvyklý?
Nejvíce jsem narazil určitě se svojí angličtinou. Měl jsem ji sice na základce a na střední, ale nikdy jsem nevěnoval pozornost výslovnosti. Jediní cizinci, které jsem do té doby potkal, byli Pražáci se svým: Heléééééé, koukéééééj, padaáááj hvězdýýýý. Až v Londýně jsem si uvědomil, jak je důležité umět slovo nejen správně napsat, ale hlavně jej vyslovit. Já tady ze začátku nikomu nerozuměl. Pravý zlom nastal až po cca šesti měsících večerního anglického kurzu, který byl zaměřený na mluvenou angličtinu a hodně mi pomohl. Až pak jsem se konečně začal cítit více komfortně. Musím ale říct, že i po roce a 4 měsících to ještě není dokonalý a sem tam mám ještě problémy. A to si člověk říká, že když žije půl roku v cizí zemi, že musí umět jejich jazyk dokonale -  no kéééž by. A české zvyky? To když jsem vyprávěl kamarádce, že o Velikonocích mlátíme holky klackem a házíme je do vany, tak tomu nemohla uvěřit. A taky, že si před Vánocemi jdeme koupit domácího mazlíčka aka kapra, který se koupe místo nás, a pak jej klepneme do hlavy, za živa rozřízneme, uvaříme a sníme.

Lidovky.cz: Chcete se do Česka ještě někdy vrátit?
Mám tady dvě práce, ale shodou okolností se obě budou zavírat. Tak si říkám, jestli to není znamení a neměl bych se zase na chvíli vrátit – stejně potřebuji vytrhnout osmičky a nechat si spravit zuby – a Česko je v tomhle mnohem levnější, dokonce i když nejste pojištěný. Každopádně mám Česko rád, vyrůstal jsem tam, mám tam rodinu i přátele. A i když to tak nevypadá, ten životní standart mi připadá v Česku mnohem lepší než tady v Británii - pokud zrovna nezastáváte nějakou vyšší pozici. Pokud by každý alespoň jednou odcestoval do zahraničí, tak si toho Česka začneme možná více vážit. Ale taky záleží, odkud jste. Já jsem z menšího města Frýdek-Místek a tam té práce zrovna moc není, a člověk se může cítit tak nějak nesvobodně. Až se do Česka jednou vrátím, určitě to bude Praha. Nejraději bych ale ještě nějaký ten rok zůstal tady v Londýně a doladil angličtinu k dokonalosti – navíc se mi líbí, že se tady člověk nenudí – v tomhle miluji tento citát: "When a man is tired of London he is tired of life; for there is in London all that life can afford." Taky mě ale láká vyzkoušet si život v nějaké další zemi – přece jen jsem ještě mladý a bez závazků. Ale ono je to těžký. Člověk si musí zase shánět nové informace, jak to v jiných státech funguje, jak je to s prací, ubytováním a když je to všechno ok, tak pak ta nejtěžší věc: najít si přátelé, známé a vytvořit si zábavný život. Já se obávám, že podruhé už by se mi do toho moc nechtělo, ale na druhou stranu nikdy neříkejte nikdy.

Lidovky.cz: Existuje nějaké české jídlo, které vám v cizině chybí? Uvařil jste přátelům v zahraničí nějaké české jídlo? Jak jim chutnalo?
Určitě mi tady chybělo typické české pečivo, hlavně rohlíky a chleba. Tady je populární toustový chléb a popravdě neznám Čecha, který ho upřednostňoval. Taky mi chyběly omáčky jako svíčková a guláš s typickými knedlíky. Schválně píšu chyběly, protože vystávání u plotny a vaření, aby se člověk najedl, mě nikdy moc nebralo. I z toho důvodu jsem začal experimentovat se stravou a například od minulých Vánoc nejím maso. Teď zkouším najet na takzvanou syrovou/živou neboli taky raw stravu, kdy odpadá nutnost vaření a člověk jí především přírodní stravu. Zatím to ale beru jako pokus a uvidím, jak se budu cítit. Třeba se zase vrátím k normální stravě. Nicméně jednou jsem vzal Angličanku do česko-slovenský restaurace na svíčkovou a kuřecí řízek s bramborovým salátem a nemohla si to vynachválit.

Lidovky.cz: Máte děti? Učíte je česky?
Děti nemám, ale tady v Británii se mi minulý rok naskytly dvě super příležitosti. Dělal jsem Mikuláše pro asi 30 českých a slovenských děti žijící v Cambridge a hned týden poté pro asi 200 dětí žijících tady v Londýně – nezávisle na sobě, s úplně odlišnými lidmi. Byl to super zážitek. Tady v Londýně to pořádalo neziskové sdružení Okénko, jenž pravidelně organizuje akce pro děti a rodiče, kteří chtějí rozvíjet českou a slovenskou kulturu u svých dětí nebo udržovat znalost mateřského jazyka na úrovni rodilých mluvčí. Opravdu bylo skvělé vidět tolik maminek a tatínků, kteří mají o tohle zájem. Až budu mít děti, určitě si z nich vezmu příklad.

Lidovky.cz: Jaké jsou první asociace, které slýcháváte, když řeknete, že jste z Česka?
Jednou jsem takhle seděl s Britem, který měl kdysi českou přítelkyni a řekl mi: „Českíííí holky a českííí pivo“ – takže to vystihl naprosto správně. Taky jsem byl venku se spolužačkou z Kolumbie a ta se mě velmi tichým hlasem zeptala, jestli je u nás pořád komunismus – to mě překvapilo docela hodně vzhledem k tomu, že jsem ho ani já nezažil. Jinak s Českem je většinou spojené pivo a Praha. Každý o Praze vykládá, jak je překrásná a já se při tom často stydím, jelikož Prahu vůbec neznám. Byl jsem tam jako turista jen jednou a moc si z toho nepamatuji. Říkám si, že bych to měl konečně napravit.

Lidovky.cz: Sledujete tamní politiku? Liší se politická kultura od té naší?
Politiku nesleduji a dokonce nesleduji ani zprávy. Možná bych měl ale začít. Vždycky je dobré vědět, co se kolem děje. Nicméně jednou za čas mi volá máma a ta mi vždycky řekne, co se právě stalo. Jednou byla havárie vrtulníků poblíž centra, podruhé hořelo divadlo a teď nedávno prý tady byly záplavy – a já si ničeho nevšiml. Co ale taky slýchávám – spousta cizinců, co tady žije, si stěžuje na svou politickou situaci v jejich zemi a taky na práci. Hlavně tedy Italové a my Češi jsme na to experti. Jinak se mi tady líbí ten princip královny, která je takovou hlavou Británie a reprezentuje ji – přijde mi, že lidi k ní vzhlížejí, jsou na to hrdí – prostě vlastenci, jak se patří. Když se narodil princ, tak mi kamarádka žijící u jedné britské rodiny vyprávěla, jak si její rodina otevřela láhev drahého šampaňského a pořádně to oslavili. No dokážete si to představit u našeho prezidenta?