Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

Angličané nevaří pořádné polévky a nechápou, že jíme česnečku, říká Češka

USA

  6:44
Jana Rejhonová žila a studovala v Anglii rok. „ Ač jsem měla angličtinu od třetí třídy, musím říct, že první dva týdny jsem ve škole těžko rozuměla. S učiteli potíž nebyla, horší to bylo se studenty přímo z Walesu, tam jsem ten přízvuk chvíli moc nepobírala,“ říká.

Jana Rejhonová foto: Archiv Jany Rejhonové

Lidovky.cz: Vzpomenete si na první dny po přestěhování? Co vám nejvíce ulpělo v paměti?
Ano, bylo to vlastně prvně, co jsem vůbec letěla letadlem a byla jsem v cizí zemi úplně sama. Doletěla jsem do Bristolu a dál musela vlakem do Cardiffu, kam jsem dorazila kolem desáté večer. Na papírku jsem měla napsanou adresu koleje, tak jsem to vrazila taxikáři a divila se, jak dlouho jedu. Když jsem přišla do pokoje, který jsem sice měla sama pro sebe, ale byl strašně maličkatý a vypadal tak trochu jako lodní kajuta, rozplakala jsem se. Nechápala jsem, že tam budu rok žít. Asi dva dny jsem tam byla úplně ztracená, nikomu jsem nerozuměla, sotva jsem našla školu a obchod a pamatuji se, že první den jsem byla v centru a asi tři hodiny jsem hledala odkud mi jede autobus zpět na kolej. Až po několika dnech jsem zjistila, že z kolejí jezdí ke škole school bus, nikdo mi to ale neřekl. Ač jsem měla angličtinu od třetí třídy, musím říct, že první dva týdny jsem ve škole těžko rozuměla. S učiteli potíž nebyla, horší to bylo se studenty přímo z Walesu, tam jsem ten přízvuk chvíli moc nepobírala.

Lidovky.cz: S čím jste v cizině narazila? Zažila jste, že by byl nějaký český zvyk pro okolí krajně nezvyklý?
Byla jsem snad na celé univerzitě jediný Čech. Dokonce, když byla nějaká Erasmus akce, neměli mě s kým spárovat, protože jsem tam byla jediná. Už to bylo asi trochu exotické. Na koleji se bydlí v tzv. flat – což bylo osm pokojů, kde měl každý i svou koupelnu a na jeden flat byla společná kuchyň. U nás to bylo šest kluků a dvě holky a nikdo moc nechápal, že si připravuji jídlo třeba i do školy, a že si vlastně každý den vařím. Hodně jsem se tam bavila s lidmi z Itálie, a tam jsme trochu naráželi na denní rytmus. Domlouvali jsme se, že půjdeme na drink, bylo devět večer, nikdo nic, kolem desáté jsem si tedy řekla, že začnu proces ukládání do postele a v půl jedenácté mi ťukali na dveře, že tedy dáme ještě kafe a jdeme ven. Trvalo, než jsem si zvykla. Když jsem řekla, že jsem Češka, všichni hned začali řešit, zda za mnou někdo přijede a zda je možné jim dovézt cigarety a absint. Musím říct, že absintový večírek, kdy jsem jim zcela nesprávně ukazovala jak nahřívat lžičku s cukrem a jak pít absint, byl hodně legendární. Všichni se tvářili strašně tajemně, jakoby jsme dělali něco děsně nelegálního.

Lidovky.cz: Existuje nějaké české jídlo, které vám v cizině chybělo? Uvařila jste přátelům v zahraničí nějaké české jídlo? Jak jim chutnalo?
Už tehdy jsem několik let nejedla maso a musím přiznat, že v Británii se mi trochu ulevilo. Nikdo to vůbec neřešil. Ale jsem hodně polévková a to mi dost chybělo. Nikde pořádná polévka, a tak jsem si všechno vařila sama. Samozřejmě mi chybělo naše české pečivo, ale po čase jsem našla obchůdky, kde měli něco jako český chléb, ale ono to rozhodně nebylo. Přátelům jsem dělala bramboráky, pečené kuře (ano, i jako vegetarián jsem si troufla) a řízky. Velká pochvala byla, když mi jeden Kanaďan studující v Cardiffu oznámil, že jsou ty řízky lepší než v Benny`s Chicken (tamní oblíbený fast food). Také si pamatuji, že mi jednou nebylo dobře a vařila jsem si česnečku a nikdo nechápal, jak mi to může chutnat. Obecně je o nás Češích prý známo, že jsme milovníci česneku. To jsem dříve nevěděla.

Lidovky.cz: Jaké jsou první asociace, které jste slýchávala, když řeknete, že jste z Česka?
Hokej a fotbal. Pamatuji se, že několik kluků Italů si hned vzpomnělo i na Alenu Šeredovou. Jinak si všichni mysleli, že jsme z Československa, o nějakém rozdělení nikdo neměl tucha. A jelikož jsem na univerzitě studovala na School of Music obor Musicology, byla tam ihned asociace s českými skladateli. Byla jsem velmi překvapená, jak moc řešili Leoše Janáčka. Ale to bylo jistě dáno i tím, že jeden z tamních profesorů je přední evropský Janáčkolog.

Lidovky.cz: Sledovala jste tamní politiku? Liší se politická kultura od té naší?
Musím přiznat, že příliš politických témat se ke mně nedostalo. Město žilo turnajem rugby, obecně sportem a hudbou, ale to bylo vše. Ale volby do studentského senátu jsem zažila a to bylo hodně intenzivní. Ze své alma mater (Masarykova univerzita) jsem nic takového neznala. Kandidáti pořádali happeningy se studenty, měli balónky, trička nebo kšiltovky svých barev s hesly a jmény. Studentská rada měla velký vliv na vedení školy, což u nás v době mých studií příliš neplatilo. A moc se mi líbilo jak byl každý na svou univerzitu hrdý. Všichni měli mikiny s nápisem „Cardiff University“, což mi přišlo moc pěkné. Ostatně bývá to běžné na každé univerzitě v Británii, v USA nebo i v Kanadě, kde jsem pobývala o několik let později.

Češi v cizině

Sledujete rubriku Češi v cizině a zdá se vám, že v seriálu některé země chybí? Jsou to zrovna ty, ve kterých žijete? Ozvěte se nám.

Pokud se s námi chcete podělit o svoje názory a dojmy, napište nám na adresu cesivcizine@lidovky.cz. Uveďte svoje jméno a krátce popište místo, kde žijete a důvod, proč jste do zahraničí odjeli. Jako předmět zprávy uveďte "Češi ve světě".

Autor:

VIDEO: Střílej po mně! Kameraman natočil téměř celý útok v centru Prahy

Premium Ve čtvrtek zemřelo rukou střelce Davida K. 14 obětí, 25 lidí je zraněných, z toho deset lidí těžce. Jedním z prvních na...

Máma ji dala do pasťáku, je na pervitinu a šlape. Elišku čekají Vánoce na ulici

Premium Noční Smíchov. Na zádech růžový batoh, v ruce svítící balónek, vánoční LED svíčky na baterky kolem krku. Vypadá na...

Test světlých lahvových ležáků: I dobré pivo zestárne v obchodě mnohem rychleji

Premium Ležáky z hypermarketů zklamaly. Jestli si chcete pochutnat, běžte do hospody. Sudová piva totiž dopadla před časem...