22. července 2014 6:30 Lidovky.cz > Cestovaní > Aktuality

Angličané vaří jedno jídlo celý den,
svíčková mi nechybí, říká Češka

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 16Diskuse
Lenka Huntley | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Lenka Huntley | foto: Archiv
Lenka Huntley žila v Itálii a Španělsku než se natrvalo přestěhovala do Anglie, kam se vdala.

Lidovky.cz. Vzpomenete si na první dny po přestěhování? Co vám nejvíce ulpělo v paměti?
V cizině žiju prakticky od svých osmnácti let. Nejprve jsem strávila pět let na univerzitě v Itálii, poté dva roky ve Španělsku v rámci výměnného studentského programu ERASMUS. Před 13 lety jsem se přestěhovala do Anglie, kde v současné době žiju a kde jsem také nadobro zakotvila. Na svůj příjezd do Anglie si vzpomínám zcela přesně. Letěla jsem týden po 11. září a v letadle jsem se necítila nejlíp. Celá vyděšená jsem pak vystoupila na letišti v severoanglickém Manchestru, abych se poprvé setkala s rodinou, u které jsem měla pracovat jako au-pair. Pak si pamatuju, že jsem si v autě sedla na řidičovo místo (v anglických autech je všechno na opačné straně) a při následné cestě z letiště jsem na komunikaci s mým novým šéfem, který byl mimochodem velmi upovídaný, reagovala pouze slůvkem ‚yes‘. Ne, že bych se anglicky nedomluvila, ale severoanglickému dialektu jsem kvůli výslovnosti, která se značně liší od té standardní anglické, nerozuměla první tři měsíce ani slovo. Vnímala jsem jen nepřetržitý déšť, vítr, chlad a cihlové domky se zahrádkami. Dům, kde rodina bydlela, si vybavuju jako ohromný, ale velmi studený. Do Anglie jsem jela původně jen na tři měsíce, ani ve snu by mě nenapadlo, že se nakonec stane mým milovaným domovem. Během těch třinácti let jsem se několikrát přestěhovala. Nakonec jsem se trvale usadila na jihovýchodě, kde v jednom z těch typických anglických domečků se zahrádkou, pět minut od moře, bydlím se svým anglickým manželem. Musím říct, že život v cizině je daleko jednodušší, pokud máte partnera ze země, ve které žijete. I když začátky byly těžké, protože jsem si sama v cizí zemi, o které jsem toho moc nevěděla, vytvářela zázemí, sháněla práci, kupovala byt i auto a musela se spolehnout pouze na svůj vlastní úsudek. Od té doby, co jsem s manželem, je můj život daleko jednodušší, a to nejen díky jemu, ale i celé jeho rodině. Překvapilo mě, jak manželova rodina úžasně drží pospolu, všichni si navzájem pomáhají, jsou v neustálém kontaktu a rodina je u nich na prvním místě. A hlavně to, že mě okamžitě a bez předsudků přijali mezi sebe jako dalšího člena jejich velké rodiny. 

Kdo je Lenka Huntley?

Je mi čtyřicet let a od svých osmnácti žiju v zahraničí. Po magisterském studiu románských jazyků a literatury na univerzitách v severoitalském Trentu a španělském Madridu jsem odešla do Anglie. Zde trvale žiju už třináct let. V Anglii jsem začala jako au-pair, poté jsem vystudovala učitelský postgraduál a sedm let působila jako profesorka španělštiny, francouzštiny a italštiny na soukromém internátním gymnáziu. Před dvěma lety jsem se vdala za Angličana, bydlíme v domě u pláže na jihovýchodním pobřeží Anglie ve městě Seaford. Po svatbě jsem začala pracovat jako lektorka cizích jazyků a angličtiny pro cizince na volné noze. V současné době očekáváme s manželem naše první dítě a já se velmi těším na roli mámy na plný úvazek. Anglii miluji, našla jsem zde svůj domov a štěstí a spokojenost v osobním životě, což je pro mě to nejdůležitější.

Lidovky.cz: S čím jste v cizině narazili? Je nějaký český zvyk, který byl pro okolí krajně nezvyklý?
V Anglii, jako ostatně v mnoha jiných zemích, je nezvyklé se doma zouvat. Mně ale chození doma v botech z venku připadá krajně nehygienické, a tak jsem v naší anglo-české domácnosti zavedla povinné zouvání. Další odlišnou tradicí jsou Vánoce. Vánoce mám raději ty české, na smaženého kapra se salátem nedám dopustit. České cukroví jednoznačně nemá žádnou konkurenci, ani tady v Anglii, ani jinde ve světě. Vánoce ale většinou s manželem trávíme u mých rodičů v Čechách a když zůstaneme v Anglii, slavíme vánoční svátky dvakrát – 24. prosince večeří se smaženou rybou a 25. prosince pozdním obědem s krocanem. Výhoda dvou vánoc jsou i dva dárky. Každý rok si s manželem nadělíme jeden dárek na štědrý večer po večeři a druhý pak na ‚Christmas day‘ ráno. Až se nám za pár měsíců narodí náš první potomek, budeme v této tradici dvojích vánoc nadále pokračovat.

Lidovky.cz: Chcete se do Česka ještě někdy vrátit?
Do Česka se natrvalo rozhodně vrátit nechci. I když jsem v jádru pořád Češka a do Čech s manželem pravidelně jezdíme každé tři měsíce za mými rodiči, mým pravým domovem se stala Anglie. Mám tu svou rodinu, svou domácnost a věci, na které jsem už za ta léta zvyklá. Můj manžel by navíc v Čechách nikdy nesehnal tak dobrou a dobře placenou práci jako má tady, čeština pro něj představuje nepřekonatelnou překážku a moc by mu chyběla jeho rodina. Čechy má ale rád a pokaždé tam jede se mnou. Velmi nám také oběma záleží na tom, aby naše dítě přišlo s českým prostředím co nejvíce do kontaktu. Vím, že se do Čech budeme vždycky vracet a trávit tam hodně času, ale hlavní domov máme ve svém anglickém domečku u pláže.

Lidovky.cz: Existuje nějaké české jídlo, které vám v cizině chybí? Uvařil jste přátelům v zahraničí nějaké české jídlo? Jak jim chutnalo?
Česká klasika mi nikdy nechutnala, protože se u nás doma místo svíčkové a knedlíků s vepřovým vždycky vařila lehká zeleninová jídla. Odmalička jsem měla radši kuřecí maso, ryby, zeleninu a ovoce. Proto mi v zahraničí nic z české kuchyně nikdy nechybělo. Naopak! Když přijedu do Čech, dám si nejradši zeleninový salát s rybou. Sobě a manželovi vařím lehká zeleninová jídla, kuřecí maso a ryby. Moje hlavní zásada je, aby bylo jídlo zdravé a jeho příprava nenáročná. Bez čeho se ale ve své kuchyni neobejdu, je česká remoska. Přivezla jsem si ji z Čech a od té doby, co ji mám, si nedokážu život bez ní představit. Rychlá, spolehlivá, nenáročná a úsporná. Má všechny přednosti, které při vaření ocením. V Anglii se prodává také, není však příliš známá, protože anglické hospodyně preferují pravý opak remosky – ‚slow cooker‘, neboli pomalý vařič. Jídlo se v něm vaří i celý den. Tento vynález nikdy nepochopím. V Anglii je sice plno žen, které k vaření používají pouze mikrovlnnou troubu – na ohřátí ‚ready meals‘, na druhou stranu je tu i plno poctivých hospodyněk, které vaří skvěle. Například moje tchyně, která nás často zásobuje velmi chutnými pokrmy, je výtečná kuchařka. V její kuchyni dominují brambory, zelenina, kuřecí maso a ryby. Miluji různé obdoby jejích slaných koláčů – například tuňákový s kukuřicí nebo chřestový s kuřetem. Tchyně také velmi ráda peče, třikrát v týdnu to u ní voní jablkovým koláčem, citrónovou buchtou či ořechovým dortem. Samozřejmě si velký kus jejích kulinářských výtvorů vždy odnášíme domů (bydlí prakticky hned vedle nás). Jediné, co tu z Čech postrádám, jsou poctivé krémové jogurty. Jogurty zde nejsou příliš v oblibě, a tak není v supermarketech velký výběr (tedy v porovnání s Českem). Navíc jsou všechny zdejší jogurty odtučněné, takže mají vodovou konzistenci a nevalnou chuť.

Lidovky.cz: Máte děti? Učíte je česky?
Naše dítě, které se nám za pár měsíců narodí, budu rozhodně učit česky. Nebudu na něj/ní mluvit jinak než česky, i když manžel česky neumí. Chci své dítě učit česky nejen mluvit, ale i psát a číst. Angličtina je všude kolem nás, avšak čeština závisí pouze na mě. Protože budu se svým dítětem doma, chci se mu v této oblasti maximálně věnovat. Pro mě i pro manžela je velmi důležité, aby bylo naše dítě napůl Čechem/Češkou. Plánujeme trávit několik měsíců v roce u mých rodičů v Čechách, aby tak mohlo vyrůstat jak v anglickém, tak v českém prostředí. Prázdniny budou jednoznačně české, chci pro své dítě i duální občanství stejně tak jako mám já. Jednou se třeba rozhodne v Čechách i studovat nebo tam částečně žít, to už necháme jen na něm/ní. Důležité je, aby naše dítě bylo na sto procent bilingvní, a to ne jenom v raném věku, ale po celý život. Vidím kolem sebe plno příkladů, kdy to tak není, což je podle mě velká škoda a ztracená příležitost. Bilingví lidé se snáze učí další jazyky a mají lepší výsledky ve škole. Na prvním místě ale musí být angličtina a čeština, až pak přijdou na řadu jakékoliv další jazyky.

Lidovky.cz: Jaké jsou první asociace, které slýcháváte, když řeknete, že jste z Česka?
Anglická střední třída, do které s manželem patříme, má všeobecný přehled a Česko samozřejmě zná. Téměř každý byl totiž v Praze, která je oblíbenou destinací prodloužených víkendů. Mám i dva anglické studenty, které učím česky a kteří toho o české kultuře vědí daleko víc než já. Mnoho Angličanů také zná české sportovce. V anglických klubech hrají čeští fotbalisté, velmi známí jsou též tenisté. Většina lidí zná Navrátilovou, Lendla a Novotnou a teď už i Petru Kvitovou. Jsem pyšná na to, že tak malá země jako Česko má sportovce, které zná celý svět. Existuje ale samozřejmě také celá řada nevzdělaných Angličanů, kteří by Prahu nejspíš hledali někde v Afghanistánu, s takovými se já ale nestýkám, ani se v mém okolí nevyskytují. 

Češi v cizině

Sledujete rubriku Češi v cizině a zdá se vám, že v seriálu některé země chybí? Jsou to zrovna ty, ve kterých žijete? Ozvěte se nám.

Pokud se s námi chcete podělit o svoje názory a dojmy, napište nám na adresu cesivcizine@lidovky.cz. Uveďte svoje jméno a krátce popište místo, kde žijete a důvod, proč jste do zahraničí odjeli. Jako předmět zprávy uveďte "Češi ve světě".

Lidovky.cz: Sledujete tamní politiku? Liší se politická kultura od té naší?
Místní politiku sleduju a s manželem o ní také často diskutujeme. Díky manželovi jsem také pochopila spoustu různých tradic, kterými je místní politika provázána a historické pozadí, na kterém se současné události odehrávají. Celkově musím říct, že i když například nesouhlasím s mnohými kroky současné koaliční vlády a premiéra Camerona zrovna v lásce nemám, politici tu na mě působí daleko profesionálněji a korektněji než v Čechách. Rozhodně by se tady například nemohlo stát, že by se nějaký přední politik vystavoval na veřejnosti s o dvacet let mladší milenkou. Něco takového by vyvolalo skandál a politikovo okamžité odstoupení. Politici se tu snaží být příkladem spořádaných mravů a dobrého vychování, a jejich vystupování a jednání tomu odpovídá. I když nutno podotknout, že politika je ve Velké Británii elitní záležitostí a mezi politiky byste jen těžko hledali někoho, kdo nechodil do soukromé školy a jehož rodina nevlastní majetek. V důsledku toho pak ovšem politici nemají vůbec přehled o tom, jak tu žijí obyčejní lidé a kolik třeba stojí týdenní nákup pro čtyřčlennou rodinu. Oni mají na takové maličkosti hospodyně a další pomocný personál a domácí finance řešit nepotřebují. Těší mě, že se příští rok v květnu budu moci poprvé zúčastnit místních parlamentních voleb, ve kterých mohou volit pouze občané s britskou národností. Tu od roku 2013 mám, a tak si svoje první anglické volby rozhodně nenechám ujít. Na druhé straně v Česku nevolím, protože mi nepřipadá správné, abych rozhodovala o tamním složení politické scény, když v zemi nežiju a situaci ani moc nesleduju. A ještě jedna věc: královna je mi daleko sympatičtější než prezident.

Lidovky.cz
  • 16Diskuse




REGISTRACE NA SERVERU LIDOVKY.CZ, NEVIDITELNÉM PSU A ČESKÉ POZICI

SMS Registrace

Diskuse LN jsou pouze pro diskutéry, kteří se vyjadřují slušně a neporušují zákon ani dobré mravy. Registrace je platná i pro servery Neviditelný pes a Česká pozice. více Přestupek znamená vyřazení Vašeho telefonního čísla z registrace a vyřazený diskutér se již nemůže přihlásit ani registrovat pod stejným tel. číslem. Chráníme tak naše čtenáře a otevíráme prostor pro kultivovanou diskusi.
Viz Pravidla diskusí. schovat

Jak postupovat

1. Zašlete SMS ve tvaru LIDOVKY REG na číslo 900 11 07. Cena SMS za registraci je 7 Kč. Přijde Vám potvrzující SMS s heslem.

2. Vyplňte fomulář, po odeslání registrace můžete ihned diskutovat

Tel. číslo = login,
formát "+420 xxx xxx xxx"
Kód ze SMS je rovněž heslo
Vaše příspěvky budou označeny Vaším jménem, např. K. Novák.
* Nepovinný.
Odesláním souhlasíte s Pravidly diskusí.

Najdete na Lidovky.cz