Bílá a neobjevená metropole Alžíru

Starý a nový Alžír

Starý a nový Alžír, ze kterých jeden roste směrem k východu a druhý se rozepíná kolem tradiční kasby v samotném centrum města, se od sebe v mnohém liší. Jedno ale zůstává stejné – bělostné fasády budov doplňují namodro namalované balkóny a okenice a v místní pekárně seženete v každou denní hodinu čerstvé a křupavé bagety – potomka francouzské koloniální vlády.

-

Asi nejlepší je začít brzy ráno u moderního města a pomyslně se vracet v historii dozadu. Ulice moderního Alžíru jsou až neuvěřitelně čisté a z balkónů obytných domů visí květináče. K rostlinstvu a přírodě mají Alžířané nejspíš blízko, což je doloženo také přítomnosti botanické zahrady přímo v centru města. Upravená zahrada plná exotických druhů rostlin a stromů se nachází jenom několik minut chůze od muzea moderního alžírského umění. Od muzea po schodech nahoru – a jste u Památníku Mučedníků. Jde pochopitelně o mučedníky 20. století – bojovníku za osvobození od francouzské nadvlády. Památník vznikl v roce 1982 při příležitosti 20. výročí získání nezávislosti, a více než svou architekturou láká fantastickým výhledem směrem ke starému městu.

Spletí malých uliček, které vedou po pobřeží, je možné dojít do komerčního centra města. Je jím ulice Didouche Morad, kde lze pořídit od součástek do automobilu po oblečení snad všechno. Cestou do starého Alžíru je to i vhodné místo k zastavení se na oběd v podobě polévky harissy nebo kuskusu s hovězím. První budovou, které jednoduše přístupný interiér je pastvou pro oči, je alžírská hlavní budova pošty. Již samotná poštovní schránka je zdobená tak, že svádí k vyfocení, a pracovníci vevnitř nic nenamítají proti zvěčnění si krásně zdobeného kazetového stropu hlavní místnosti. Na podobné a ještě lepší interiéry se lze již od teď těšit – například v blízkosti Náměstí Mučedníků. Dar Pasha a Bastion 23 jsou dva objekty, které by bylo škoda minout – jejich několik zachovalých místností je krásně vykládáno barevnými dlaždičky z doby vlády Osmanských Turků.

Kasba

Na jih od pobřeží se přímo v centru města zvedá kopec, na kterém již dávno vznikla obytná část Alžíru – kasba. Dnes již neexistují brány, přes které se do ní kdysi vstupovalo, a které se na noc, z důvodu bezpečnosti, zamykaly. Dosud je ale kasba obydlená, štíhlé domy k sobě těsně přiléhají a za okny je slyšet pláč dětí, hlas televize nebo zvuky z kuchyně. Někteří z obyvatel ještě i dnes hledají uplatnění v původních řemeslech, a proto tady naleznete obchůdky s malovanou keramikou nebo tepce tradičních cínových talířů. Některé z domů zámožných Alžířanů z 19. století jsou zpřístupněné a odhalují nejenom krásu tehdejší architektury, ale také luxus životního stylu místní smetánky. Uličky kasby se různě klikatí, až končí u svatyně jednoho z významných alžírských islámských učenců, odkud je hezký výhled na pobřeží. Kdysi tady stála citadela jakožto sídlo místního vládce, kterému posluhovali právě obyvatelé Kasby.

Kostel Notre Dame dAfrique

Přes náměstí Simona Bolívara lze dojít opět na pobřeží, odkud se již črtá další důležitá pamětihodnost alžírské metropole – kostel Notre Dame dAfrique. Dá se k němu dostat například lanovkou z pobřeží a při západu slunce nabízí výhled na celý moderní Alžír. Těžko říci, jestli je fotogeničtější jeho fasáda s bělostnými sochami panny Marie a modrými kopulemi, nebo naopak bohatě barevně zdobený interiér se vzácnou sochou z ebenového dřeva. Kostel dodnes využívá místní malá, ale aktivní křesťanská komunita, která nese dál odkaz prvních francouzských uctívačů sochy panny Marie.

Cestou zpět do města je možné se stavit na sladkou kávu s mlékem, nebo zaslouženou křupavou bagetu. Staré a nové, koloniální a místní kultura tady našly každá své místo. Po západu slunce se město zklidní a ulice vyprázdní. Oslnivě bílé město se ponoří do tmy, ze kterého je vidět pouze světélkující přístav a nad moderní metropoli vystupující kasbu. Klid a romantika jsou zajistě vhodné přívlastky neobjevené metropole Alžírska.

Katarína Maruškinová, HedvabnaStezka.cz