Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Byli jsme za exoty, říkají o cestě na nejchladnější místo polárníci

Cestování

  7:00
Vydali se do sibiřského Ojmjakonu, na nejchladnější obydlené místo na zemi, aby zde natočili, jak probíhá místní Festival Pól chladu. "Až na otravu z jídla jsme to zvládli, ale byli jsme pro místní atrakcí. Byli jsme první lidé, kteří sem přišli na lyžích," říkají v rozhovoru pro server Lidovky.cz polárníci Petr Horký a Václav Sůra.

Petr Horký a Václav Sůra na cestě foto: Archiv polárníků

Lidovky.cz: Co nejzajímavějšího jste na cestě zažili?
Horký:
 To by byl dlouhý seznam. Odehrála se taková spousta nečekaných událostí, že kdybychom to chtěli naplánovat, asi by se to nikdy nepodařilo. Netušili jsme, že až na místě zjistíme, že jsme první polárníci, co tam dorazí. Ani ve snu by nás nenapadlo, jakou roli sehrajeme na oslavách Festivalu Pólu Chladu. A za sebe mohu říci, že jsem netušil, jak je tam krásně. Ze zajímavostí asi nemůžu opomenout to, že jsem tam zažil padesátkové mrazy. To je hranice, kterou jsem zatím vždycky jen atakoval, ať už při přechodu Grónska anebo cestou na severní pól. To byla taky velmi zajímavá zkušenost.

Sůra: Zajímavých zážitků bylo opravdu mnoho, jen těžko se budou vybírat ty "nej". Ta cesta "otevírala" různá témata a všechna byla velice zajímavá. To jak lidé vůbec žijí v oblasti kde v zimě klesají teploty až k -70°C a v létě naopak překračují +30°C. Neméně zajímavá je historie této oblasti, "šamanismus", příroda a i temná minulost - gulagy.

K TÉMATU:

Lidovky.cz: Jaké teploty byly běžné?
Horký:
Když jsme dorazili na lyžích do Tomtoru, mával na nás z prvního domku dědeček ve válenkách,  který se představil jako Nikolaj. Když jsme se pak bavili o počasí, poplácal nás po zádech a řekl, že už je to v pohodě, že přichází jaro. Víc jak minus padesát prý rozhodně nebude. Oddechli jsme si. Běžné teploty pak byly okolo minus dvaceti až třiceti. Jako extrémy jsme měli dvakrát v noci k těm minus padesáti. A první noc na Pólu chladu v Ojmjakonu bylo -40, což nám pak i napsali do certifikátu o pobytu. V Ojmjakonu totiž místo povinné registrace, kterou musíte všude na území Ruské federace provést, dávají rovnou certifikát potvrzující pobyt na Pólu chladu.

Lidovky.cz: Měli jste cestou nějaké zdravotní problémy?
Sůra: Jediný trochu větší problém byla otrava z jídla, kterou jsem měl z plesnivého chleba. Nástup byl poměrně rychlý a za dva dny bylo po všem. Zvládli jsme to s Petrem ale v pohodě a celkem i s humorem. Vždyť mít zimnici, když je ve stanu -40°C je už opravdu k zasmání.

Lidovky.cz: Jaký byl festival? Splnil vaše očekávání?
Horký:
Festival Pólu chladu dalece předčil naše očekávání. Sám jsem si myslel, že to bude taková "trachtace" na konci světa, kde se chlapi opijí, ženské si je pak trošku utrápeně rozeberou a to bude všechno. A skutečnost byla opačná. Místní skoro vůbec nepijí alkohol, takže průběh byl velmi spořádaný, veselý a spontánní. Organizace byla perfektní, prostě nemám, co bych vytknul. Podstatou festivalu je setkání světových představitelů mrazu (Santa Claus, Děda Mráz, Jamal Iri, Pakojno a paní Zima), kteří předají symbol chladu zpět do rukou pána chladu Čyschána. A tím vlastně začíná jaro. Součástí oslav byl dostih kočovných chovatelů sobů Evenků v Jučugeji, automobilová rallye z Ojmjakonu do Tomtoru a pozor, také volba Miss Pólu Chladu. Hádejte, byla promenáda v plavkách?

Jeden z představitelů zimy (Festival Pól chladu)

Sůra: Jelikož jsme byli první lidé v historii, kteří sem dorazili na lyžích, tak jsme byli pořadateli poctěni titulem "čestní hosté" a požádáni o krátký projev při zahájení festivalu a o účast v porotě při večerní volbě "Miss pólu chladu". Je vám jasné o jakou funkci jsme měli oba zájem a tak jsme si hodili rublem a já vyhrál místo v porotě. Petr krásně promluvil z pódia na zahájení. Po té následovala ohromná přehlídka krojů, kostýmů, tance a nádherné hudby. Ze všech vystoupení na vás čišela ohromná energie, ti účinkující to dělají s radostí, cítíte že to opravdu vychází z jejich nitra. I večerní program – volba Miss pólu chladu nám doslova vzal dech. Celá show je pro představu srovnatelná s volbou Miss v Česku. Moderátoři, kostýmy, večerní róby ale také i promenáda v plavkách. Nebylo rozhodně lehké vybrat vítězku. Druhý den pokračoval festival ve vesničce Jučjugej, vzdálené asi 60 kilometrůod Tomtoru. Opět nádherné tance, zpěv, vládci zimy ale i něco nového, "olenovodi", což jsou pastevci sobů. Jejich klání v různých disciplínách včetně hlavního závodu  sobích spřežení na 18 kilometrů je skutečně nezapomenutelný zážitek. Nevěděli jsme s Petrem co dřív fotit a točit. Nic podobného jsme doposud v životě neviděli.

Volba Miss Pólu chladu

Lidovky: Ochutnali jste nějaké místní speciality?
Horký:
Jasná věc. Vždycky při cestování tvrdím, že je třeba ochutnávat místní jídlo, protože i jídlo je okno do duše, pokud mohu parafrázovat známé rčení. To, co místní jedí a co jím chutná, to o každé zemi vždycky hodně vypovídá. Je to zkušenost, která k poznávání patří. A když to přece můžou jíst místní, tak proč bych to alespoň ochutnat nemohl i já? Naše česká láska k mastnému vepřovému a ke knedlíkům, k bůčku, to přece koresponduje s naší celkem pohodovou, klidnější náturou. A tak jsem si na daleké polární Sibiři dopřával třeba řízky ze sobů, které byly moc dobré a vlastně celkem zdravé. Ryby miluji všude na světě v jakékoli podobě, takže to jsem si také pochutnával. Jediné, čemu jsem se vyloženě vyhnul, bylo koňské maso. Jezdil jsem na koni, tak s tím mám prostě problém. A na strouhaném syrovém zmraženém mase jsem si taky moc nepochutnal.

Sůra: Samozřejmě že jsme chtěli poznat zdejší "kulinářské speciality", a tak jsme se nebránili žádné degustaci. Od zmrzlých ryb přes koninu až po soba. Sobí řízky to jednoznačně vyhrály. Shodli jsme se s Petrem, že jim jejich stravování vlastně můžeme jen závidět, téměř přírodní produkty, žádná éčka, žádná hnojená pole, žádné znečištěné řeky.

Lidovky.cz: Nebyli jste tak trochu "festivalovou atrakcí", byli jste jediní, kdo přijel na lyžích a spal ve stanu..
Horký:
Byli jsme tam za exoty. Fakt. Už ten vzhled, snad o třicet centimetrů vyšší, mohutní, navíc ještě v péřovkách, v červené barvě. Když jsme se chtěli kdykoli v davu lidí najít prostě stačilo se rozhlédnout a někde čouhal červený maják. Ale fungovalo to i tak, že prostě v tomto kraji ještě neměli polárníky, lidi, co jdou na lyžích a táhnou si na saních kompletní výstroj. Spíme ve stanu, ve kterém si na rozdíl od kočovníků v noci netopíme. To pro ně bylo naprosto nové. A jako třešinku na dortu jsme zužitkovali ruštinu jako pozůstatek našeho komunistického školství. Do místní kroniky v Ojmjakonu si zapsali  - 19. března 2013 do naší vesnice přijeli extremálci - a k tomu dodali naše jména.

Místní obyvatel se soby

Sůra: Atrakcí jsme rozhodně byli, ale nejen kvůli tomu, že jsme přišli jako první lidi v historii na lyžích a spali ve stanu bez kamen, ale i kvůli naší ruštině. Velice je překvapilo že mluvíme plynně rusky. O tom že jsme měli povinnou ruštinu ve škole, neměli ani tušení. A tak se o nás skoro přetahovaly televizní štáby. Vzpomenu i jednu až humornou příhodu, kdy přišel nějaký pán a podal Petrovi telefon jestli může zodpovědět pár otázek. Po chvilce mi ho předal také "na ucho" a já v rozhovoru pokračoval. Nakonec mi popřál zdárný průběh naší výpravy a hned slyším jak oznamuje televizním divákům další reportáž. On to byl přímý vstup do Jakutské televize. Po festivalu jsme šli na týden sami do hor, do nádherné přírody a samoty. Po návratu nás v Tomtoru lidé na ulici zdravili jako staré známé, které znají nejen z festivalu, ale i z televize.

Zvolte jméno roku 2024 a vyhrajte Nutrilon a Hami v celkové hodnotě 130.000 Kč
Zvolte jméno roku 2024 a vyhrajte Nutrilon a Hami v celkové hodnotě 130.000 Kč

Každý týden můžete získat zajímavé balíčky od značek Nutrilon a Hami v celkové hodnotě 130.000 Kč. Hrajte s námi a získejte hlavní výhru, balíček s...