Čech ve Vídni: Rakušané si na všechno stěžují, stejně jako my

Lidovky.cz: Vzpomenete si na první dny po přestěhování? Co vám nejvíce ulpělo v paměti?
Mezi Vídni a Brnem jsem kvůli své tehdejší přítelkyni pendloval asi rok, takže přestěhování bylo postupné. Jako první dojmy z Vídně bych označil - velkolepá a hezká architektura, zábavní park Prater, hustá a dobrá síť městské dopravy a cyklostezek, obchody téměř všude, čistota na ulicích. Velkou změnou pro mě bylo nakupování a služby. Obchody zavíraly v 19 hodin, v sobotu v 16:30 a v neděli jsou zavřeny úplně. Přestože člověk vydělá asi třikrát více než v Česku, je benzín levnější, potraviny jsou pouze nepatrně dražší, nájmy a energie asi 1,5x dražší, pivo a MHD 3x dražší, ale hodinová sazba řemeslníka nebo automechanika stojí cca 8-10x více než v Česku. Takže struktura každodenních výdajů je naprosto jiná. V obchodech se prodavačky umí usmát a popřát hezký den. Dále jsem musel rychle zrevidovat spisovnou německou němčinu, kterou jsem se osm let učil ve škole. Rakouská, a vídeňská němčina obzvlášť, má jinou výslovnost, jiná slova, jinou gramatiku, prostě něco mezi němčinou, maďarštinou a češtinou. Ne nadarmo koluje vtip: co nejvíc rozděluje Německo a Rakousko? Němčina.

Lidovky.cz: S čím jste v cizině narazili? Je nějaký český zvyk, který byl pro okolí krajně nezvyklý?
Rakouská a obzvláště vídeňská mentalita je dost podobná té české, Rakousko jsem znal ze svých předchozích návštěv, takže se žádný velký kulturní šok nekonal. S čím však občas ještě teď narážím, je český typ humoru - ze všeho si dělat srandu a švejkovat. Co je českému srdci ve Vídni obzvlášť blízké? Všechno vidět černě, na všechno si stěžovat a nadávat.

Lidovky.cz: Chcete se do Česka ještě někdy vrátit?
Zhruba jednou za měsíc navštěvuji rodinu a kamarády v Brně. Někdy si v Česku i v Rakousku připadám jako doma, někdy mně přijdou oba dva státy jako cizina. Poslední dobou se u mě značně zrelativizovaly pojmy jako stát, národ, občanství. Považuji je za více méně přežité a je mi v podstatě jedno, odkud kdo pochází. Pokud se budu nekdy stěhovat, tak spíše někam dál do světa. 

Lidovky.cz: Existuje nějaké české jídlo, které vám v cizině chybí? Uvařil jste přátelům v zahraničí nějaké české jídlo? Jak jim chutnalo?
Rakouská a hlavně vídeňská kuchyně je víceméně česko-maďarsko-slovensko-německá. Guláš, vepřo-knedlo-zelo, řízek, povidlové nebo meruňkové knedlíky a palačinky. Takže překvapit někoho typicky českým jídlem skoro nejde. Co se do Rakouska nedostalo a co mi chybí, je svíčková. Takže tu si vychutnávám při návštěvách Česka.

Lidovky.cz: Máte děti? Učíte je česky?
Děti nemám, nemám s kým. Až nějaké budu mít, chci, aby kromě češtiny uměly jazyk země, kde budou žít, a jazyk mojí ženy - ať už budou tyto země a řeči jakékoliv. Ve Vídni mimochodem pořád funguje škola J. A.Komenského, kde se děti učí česko-německy.

Lidovky.cz: Jaké jsou první asociace, které slýcháváte, když řeknete, že jste z Česka?
Hodně lidí ve Vídni má předky z Česka - ať už přivandrovalce z dob c.k. mocnářství, vyhnance ze Sudet nebo emigranty z doby nedávno minulé. Ve Vídni se říká, že pravý Vídeňák má českou babičku - Prochazků, Dworaků, Nowotnych, Červenků je zde dost. Česko je v současnosti obecně spojováno s levným a dobrým pivem, hezkýma holkama, hokejem, fotbalem a auty Škoda, naštěstí už ne se zloději v rakouských obchodech jako v 90.letech. Tuto roli převzalo Maďarsko, Rumunsko a Bulharsko. Potkal jsem i pár lidí, kteří si nevidí na špičku nosu (rak. "nedívají se přes kraj talíře") a kteří mají za to, že je ještě Československo. Na druhé straně jsem potkal i lidi v Česku, kteří neodlišují Rakousko od Německa a ptají se mě, jak to můžu v tom Německu vydržet.

David Kostelník

Lidovky.cz: Sledujete tamní politiku? Liší se politická kultura od té naší?
Českou i rakouskou politiku sleduji spíše okrajově. Obecně je vystupování rakouských politiků kultivovanější a méně konfrontační. Aféry v podobě předražených státních zakázek pro spřátelené firmy, neprůhledného financování politických stran a tak podobně jsou zde taky, avšak jejich frekvence je výrazně nižší v Česku a člověk vidí, že se věci hnou kupředu. Lidé důvěřují politikům a státu rozhodně více. Konkrétně se to projevilo ve volbách 2013 (v Rakousku byly v září) - zatímco v Česku byl rozšířený názor "jedno komu ten hlas dám, gauneři jsou všichni," v Rakousku se mezi lidmi debatovalo o konkrétních bodech předvolebních programů. Účast byla 75%, což ale představuje historické minimum. Co se ale neliší, je vzestup populistických a extrémistických stran.