Pátek 26. dubna 2024, svátek má Oto
130 let

Lidovky.cz

Ceny potravin jsou v Česku nehorázné, zlobí se Turek

Česká kuchyně

  7:00
Mustafa Kabul se do Česka přestěhoval před třemi lety. Přestože se hned při první návštěvě rozhodl, že už tu zůstane, existují věci, které ve svém novém domově těžce snáší. Vadí mu arogance moci na úřadech, předsudky okolí i předražené potraviny v obchodech. Server Lidovky.cz přináší další díl seriálu Český šok.

Mustafa Kabul foto: Archiv: Mustafa Kabul

Lidovky.cz: Co vás na Česku nejvíc překvapilo při vaší první návštěvě?
Do Česka jsem poprvé přiletěl 13. února 2010. Ta zima byla šílená. Myslel jsem, že se rovnou na letišti otočím a odletím zpět. A druhá věc, která mě překvapila? Že nemůžu v obchodě ochutnávat. V Turecku je to běžná věc, třeba pistácie můžete ochutnat nejen na bazaru, ale i v supermarketu. Manželka si v začátcích zažila své.

Lidovky.cz: Kdy jste se rozhodl, že tu chcete zůstat nastálo? Co vás k tomu vedlo?
I přes tu zimu a kulturní šok rozhodnutí padlo hned při první návštěvě. To víte, láska…

Lidovky.cz: Co vám na Češích nejvíc vadí?
Mít milence nebo milenku se tu bere jako něco zcela normálního.

Kdo je Mustafa Kabul?

Mustafa Kabul se narodil v tureckém městě Çal. Je mu 31 let a do Česka se přistěhoval před třemi lety za svoji současnou manželkou. Pracuje jako řidič autobusu v Olomouci.

Lidovky.cz: Chodil jste někdy s Češkou, jací podle vás jsou?
Manželka je Češka, takže také díky ní jsem se setkal s mnoha Čechy. Je těžké generalizovat, možná je to dáno regionem, ale mám pocit, že lidé v mém městě s nedůvěrou reagují na něco cizího, jiného, mají často předsudky, jsou uzavřenější než obecně jižanské národy. Otázka, zda Turci opravdu bijí své manželky, mě už nepřekvapí. Mám jiný příklad. Na mezinárodní přehlídku vojenské hudby přijel do Olomouce turecký orchestr Mehtar. V době Osmanské říše bylo jeho úkolem nabudit vojáky do bitvy, odradit nepřítele. Jedna návštěvnice festivalu se s vážnou tváří vyjádřila ve smyslu – my je sem pozveme a oni na nás řvou. Ale je vojenská hudba jen o Vejvodově Škoda lásky?
Po takových zkušenostech si o to víc vážím, jak brzy a vřele mě mezi sebe přijali kolegové na brigádách i na mém nynějším pracovišti. Zajímají se o mou zemi. Moc jim za to děkuji.

Lidovky.cz: Je nějaký rozdíl v tom, jak se Češi chovají k sobě navzájem, ke starým lidem, dětem, než jak je zvykem ve vaší zemi? Jsou Češi slušní?
I když mi to možná neuvěříte, turečtí úředníci jsou mnohem více pružní. Vlastně musí být, protože jinak by celou agendu v zemi s tak velkým počtem obyvatelstva nezvládli. V prvních měsících svého pobytu Česku jsme si s manželkou prošli opravdovou zatěžkávací zkouškou, o aroganci moci bych mohl vyprávět. Přijdete na úřad v době úředních hodin, na dveřích cedule "neklepat" a vy musíte čekat, až se konečně otevřou dveře a úřednice se podívá, zda na chodbě na ni náhodou někdo nečeká. Hrůza.

Co se týče mezigeneračních vztahů, v Turecku určitě panuje větší úcta k rodičům, ke starým lidem. Je mi smutno z toho, když jako řidič vidím, že staří lidé v autobuse stojí a mladé lidi ani nenapadne jim uvolnit místo.

Na druhou stranu si zvlášť jako řidič cením, že v Česku platí pravidla. A i když možná nebudete souhlasit, díky zkušenostem z Turecka mám pocit, že se tu řídí jako v ráji. V Turecku mnohde stále ještě vyhrává ten rychlejší. A ještě v jedné věci máme v Turecku rezervy – ochrana zvířat je u nás teprve v plenkách.

Lidovky.cz: Co si myslíte o českém humoru? Libí se vám? Je hodně odlišný od toho, na který jste zvyklý?
Překvapilo mě, kolik vtipů tu existuje o blondýnách. Nemám nic proti nim, ale když během řízení poslouchám rádio, často se nasměju. A cvičím si češtinu.

Lidovky.cz: Zajímáte se o českou historii? Je v ní něco, co vás zaujalo?
Díky Jaromíru Jágrovi jsme se dostali k roku 1968 a okupaci Československa. Muselo to být tehdy pro vás hrozné.

Český šok

Jak se žije cizincům v Česku? Jsou tu spokojení, nebo jim u nás něco chybí?

Cizinci žijící v Česku mluví o naší zemi ve speciálu serveru Lidovky.cz: Český šok

Pokud k nim patříte i vy a chcete se s námi podělit o svoje názory a dojmy, napište nám na adresu internet@lidovky.cz. Uveďte svoje jméno, národnost, proč jste do Česka přišel a připojte svoji fotografii. Jako předmět zprávy uveďte "Český šok".

Lidovky.cz: Pijete pivo? Jak vám chutná česká kuchyně?
Alkohol nepiju, takže jsem se docela zasmál, když mi magistr v lékárně doporučil na ledvinový kámen "Plzeň". Kámen je naštěstí už venku. Jinak bez urážky česká kuchyně se nedá srovnávat s tou tureckou. I když na druhou stranu takové buchty, vánoční cukroví nebo pečený králík od tchyně nemají chybu…

Lidovky.cz: Myslíte si, že už v Česku zůstanete?
Zatím jsem tu spokojený. Mým snem stále zůstává dálková přeprava stejně jako v Turecku, čas ukáže.

Lidovky.cz: Zajímáte se o českou politiku? Jaký na ni máte názor?
Zaráží mě míra korupce, o které v poslední době slyším. A taky mám pocit, že většina politiků nepřemýšlí o tom, jak žije průměrná česká rodina. Ceny potravin, zvláště zeleniny a ovoce, jsou v Česku nehorázné.

Lidovky.cz: Učíte se češtinu? Je pro vás v Česku její znalost nezbytná?
Ze začátku jsem chodil na kurzy češtiny, teď mi to práce na směny moc nedovoluje. Ale myslím si, že v každodenní češtině (a nadávkách) se už dokážu orientovat, gramatiku si postupně vylepšuju. Už to není jako při prvním návratu z Turecka – v Brně jsme tankovali a obsluze, asi čtyřicetiletému muži, jsem po té úmorné cestě v největších vedrech řekl tři věty – Jedu z Turecka. Jsem unavená. Máš tady komáry. Ten muž asi dodnes přemýšlí, odkud se ten šílenec vzal. A manželka na to taky do smrti nezapomene.

Češtinu pro své zaměstnání určitě potřebuju, ať už pro kontakt s dispečinkem nebo samotnými cestujícími. A děkuji všem za to, že jsou k mé češtině shovívaví.

Lidovky.cz: Po čem se vám v Česku nejvíce stýská? Co má vaše země výjimečného?
Jednoznačně po jídle a stabilnějším počasí, náhlé změny počasí mi nedělají dobře. A pokud by otázka zněla "Po kom?", pak jsou to samozřejmě rodina a turečtí kamarádi. I když pár jsem jich našel i tady v Česku, taky díky studentskému výměnnému programu Erasmus.

Autor: