V předvečer dárcovské konference s účastí šéfů OSN a Evropské komise ukrajinské úřady vypravily tři autobusy novinářů, aby jim předvedly to, zač turisté musí platit: uzavřenou zónu v okruhu 30 kilometrů od elektrárny, "město duchů" Pripjať i čtvrtý blok, kde se osudná havárie 26. dubna 1986 stala.
Dále čtěte: |
Kontrola potravin dozimetry
Na obhlídku Černobylu bylo možné se vypravit i dříve, ale k obejití zákazů byla zapotřebí naditá peněženka. Od nedávna však jedna kyjevská cestovka ve spolupráci s úřady nabízí jednodenní výlety do Černobylu i za přístupnější peníz. Vše je prý zaručeně bezpečné a ekologické, včetně ukuchtění vlastní večeře po kontrole potravin dozimetry.
"První zájezd vykoupili hlavně reportéři - a hrstka turistů musela dokola odpovídat, proč do Černobylu jedou. Bylo mi jich líto," říká průvodce Jurij Tatarčuk z ministerstva pro mimořádné situace. Kde jinde lze však spatřit "jaderné peklo" na vlastní oči? Průvodce však ujišťuje, že několikahodinový výlet nevystaví zájemce většímu zdravotnímu riziku než pobyt kdekoliv jinde na planetě.
Dobrodružství začíná jen dvě hodiny jízdy autobusem od Kyjeva, před závorou na jednom z kontrolních stanovišť, propouštějícím nákladní vozy a autobusy do zóny a zpět. Cestě tam předchází pečlivá kontrola dokladů, cestě zpět kontrola ozáření.
Situace se výrazně zlepšila
"Před 25 lety jsem sem provázel americké novináře - a našemu mikrobusu naměřili tolik, že jsme museli přivolat jiný vůz!" hrdě vzpomíná kyjevský novinář Igor. Tentokráte - po pár hodinách v zóně - přístroje hlásí, že vše je "čisté". Situace se natolik zlepšila, že úřady pomýšlejí "zakázanou oblast" zmenšit.
Na hranicích zóny dozimetry ukazují jen hodnoty, které lze naměřit i jinde coby přirozené radiační pozadí. Zběsile se však rozpípají na někdejším černobylském stadionu, který místo hráčů hostí vyprošťovací tank a skupinku transportérů použitých při likvidaci havárie.
Žijí tu hlavně penzisté. Zn. na vlastní nebezpečí
"Pravý pás překračuje normu třicetkrát, levý padesátkrát," hlásí průvodce s přístrojem v ruce. "Nechoďte tam tak blízko, je to děsně zamořený!" zděšeně křičí jeden z několika tisícovek místních pracovníků, kteří jsou v zóně zaměstnáni hlavně jako obsluha odstavené elektrárny. Teď - před návštěvou cizích státníků - natírají obrubníky a budují alej tabulek s názvy opuštěných vsí.
Nastálo tu podle Jurije žijí asi dvě stovky penzistů, kteří se do vylidněné oblasti vrátili na vlastní riziko. Skutečně, mezi rozpadajícími se domky se nachází i udržovaná chaloupka, nikdo z ní však nevychází.
Nejsilnější zážitek představuje město Pripjať, kde žilo bezmála 50 tisíc lidí, než zazněl rozkaz k evakuaci. Vyhlídkové kolo, tehdy čerstvá atrakce, se nikdy pořádně neroztočilo - děti si ho měly užít až na 1. máje. Teď pomalu zarůstá lesem, za rozpadajícím se kulturním domem, hotelem a obytnými bloky. Hotový obraz zkázy a zmaru - anebo triumfu okolní přírody, kde se prohánějí i stáda divokých koní. "Šlapte po asfaltu, vyhýbejte se prachu a hlavně mechu, kde je nejvíce radioaktivity," nabádá náčelník výpravy, podplukovník Sergij Levickij. Dozimetry opět pípají jako utržené ze řetězu.
Už zbývá jen třešnička na dortu: vyhlídka na čtvrtý blok samé elektrárny, kde se vše stalo, ať už vinou selhání obsluhy při nezdařeném experimentu s odstávkou, anebo konstrukční chyby vlastního reaktoru. Každopádně s následky se Ukrajina potýká dodnes a pod děravým, chvatně vybudovaným sarkofágem čtvrtého bloku se zbytky paliva mísí s dešťovou vodou a dalšími ingrediencemi.
"Překryjeme blok novým supersarkofágem, který vydrží sto let," slibuje ministr pro mimořádné situace Viktor Baloga. Jedním dechem však dodává, že dosud chybí 740 milionů eur - a manko je účet pro kyjevskou konferenci.
