Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Češi nejsou národem Švejků, říká hudebník z Anglie

Česká kuchyně

  7:23
PRAHA - Anglický muzikant Alasdair Bouch v České republice žije už sedmým rokem. Obdivuje českou literaturu a blízký mu je i zdejší humor. Fascinuje jej česká historie a odvaha, se kterou Češi vzdorovali v těžkých chvílích. Stěžuje si naopak na nedostatek vstřícnosti ve službách a všímá si rozbujelé korupce.

Zpěvák Alasdair Bouch. foto: Michal Mecner

Lidovky.cz: Co vás na Česku nejvíc překvapilo při vaší první návštěvě?

První věc, kterou jsem udělal, byla návštěva knihovny, abych  prozkoumal českou literaturu. Hltal jsem všechno, co bylo dostupné v angličtině a co se mi dostalo pod ruku - Němcovou, Škvoreckého, Nerudu, Petišku, Weila. Některé autory jsem znal už dříve, například Lustiga nebo Kunderu. Oblíbil jsem si zejména Hrabala se Seifertem. Navštívil jsem také všechna muzea a galerie, protože tak objevuji bohatou historii místního výtvarného umění. Muzeum Kampa stále patří mezi mé oblíbené.

Lidovky.cz: Kdy jste se rozhodl, že tu chcete zůstat nastálo? Co vás k tomu vedlo?
Vlastně jsem se tady rozhodl zůstat hned první den, co jsem přišel. Původně jsem tu chtěl být jen měsíc, abych se naučil, jak vyučovat angličtinu. Je to obrovský klišé, ale když jsem stál na Karlově mostě v noci a všude byli lidé, kteří se rojili kolem mě, nepochopitelně jsem se cítil jako doma. Také jsem tady poznal spoustu stejně smýšlejících lidí a brzy znovuobjevil tvůrčí svobodu, která mému životu chyběla. V Londýně byla utlumena, ale zde jsem nahrál už tři alba! Rozhodně jsem nečekal, že bych se mohl stát hudebníkem na plný úvazek. Praha je nevídaným centrem talentu a energie narozdíl od míst, kde jsem kdy žil.

Kdo je Alasdair Bouch?

Alasdair Bouch pochází z Anglie. Do České Republiky přišel v roce 2006. Je bezdětný a svobodný. Živí se jako zpěvák a skladatel písniček. 10. května mu vyšlo album 'Third Time Lucky'. Alasdair v Praze také koncertuje. Příští koncert chytá v  Blues Bahnhof v Praze Bubenec.

Lidovky.cz: Co vám na Češích nejvíc vadí?
Nemyslím si, že je fér podřizovat stereotypu celý národ, navíc si ve vší upřímnosti myslím, že je to docela subjektivní. Nicméně, první věc, které jsem si všiml, byla, že Češi jsou poněkud rezervovaní. Dalo by se to vysvětlit jako pocit ostražitosti vůči cizím. Historicky nebyli cizinci k Čechům zrovna laskaví, ale já si nemyslím, že by to byl celý obrázek. Kromě toho jakákoli předpojatost vůči mně vždy zmizela, když jsem řekl pár slov česky. Promluvte si s Čechy v jejich vlastním jazyce a oni se otevřou jako květina. Někteří z mých nejupřímnějších, nejlaskavějších a nejvtipnějších přátel, co mám, jsou Češi.

Lidovky.cz: Chodil jste někdy s Češkou, jaké podle vás jsou?
Chodil jsem s několika, ale každá byla jiná. Snad jedna věc je spojovala - všechny byly celkem přímé. Neváhaly říct, co si myslí - to je kompliment. Je velmi atraktivní, když dívka ví, co chce. A navzdory tomu, co se říká o legendární české nevěře, moje přítelkyně mi byly vždy věrné. A nebo to dokázaly dobře skrývat.

Lidovky.cz: Je nějaký rozdíl v tom, jak se Češi chovají k sobě navzájem, ke starým lidem, dětem, než jak je zvykem ve vaší zemi? Jsou Češi slušní?
Myslím, že problémem České republiky jsou zdejší služby. Mám stálý pocit, že obtěžuji zaměstnance obchodů, ale myslím, že se to pomalu mění. Jinak jsem si všiml, že moji přátelé jsou velmi orientovaní na rodinu, což je milé. Kultura a média jsou dnes zaměřena hlavně na oslavu mládí, respekt starších se vytrácí. Rád vidím, když mladí lidé uvolní v tramvaji staršímu místo. Pro mne jako Angličana vyznávajícího rytířské ctnosti, je to velmi důležité.

Lidovky.cz: Co si myslíte o českém humoru? Libí se vám? Je hodně odlišný od toho, na který jste zvyklý?
V mnoha ohledech je český humor velmi podobný tomu britskému. Je velmi černý, s neuvěřitelným smyslem pro ironii a často hluboce sarkastický. Opravdu se mi zamlouvá humor Hrabala a Haška. Krutým vtipem se vyznačovala například tvorba Kafky nebo Ladislava Klímy. Ale český humor může to být také velmi jemný a nostalgický, například v knihách Jirotky, Vančury, Basse nebo Poláčka. Pak je tu často hořká a bolestivá ironie, která je vidět v Pelíšcích, Koljovi nebo filmu Musíme si pomáhat. Aby člověk opravdu mohl ocenit dobré vtipy, musí něco vědět o české historii.

Lidovky.cz: Zajímáte se o českou historii? Je v ní něco, co vás zaujalo?
Česká historie je fascinující a někdy až děsivá. Přečetl jsem hodně o komunistické éře a jejím vztahu k současnosti. Mnoho moderních českých filmů a románů se inspiruje českou historií pro silnější účinek. Já potom jen přemýšlím, jak bych si poradil v dané situaci. Operace Anthropoid, atentát na Reinharda Heydricha a brutální odveta v Lidicích je také neuvěřitelným a tragickým příběhem. Nicméně to dokazuje, že Češi nejsou jen národem Švejků! Statečnost českých vojáků a jejich role v RAF je velmi podceňována.

ČTĚTE TAKÉ:

Lidovky.cz: Pijete pivo? Jak vám chutná česká kuchyně?
Pivo piji, ale ne nadměrně. To není příliš rock 'n' rollové, vím. Nicméně si vždy beru pivo nebo dvě na jeviště jako "olej na zahřátí". Kupodivu jsem začal pít české pivo, už když jsem žil v Londýně. Co se týká kuchyně, jsem pescetarián (lidé, co nekonzumují maso savců ani drůbež, ale jedí ryby a ostatní živočišné produkty - pozn. red.), takže většina nabídky je pro mne nepřijatelná. Ve většině restaurací je má jediná volba smažený sýr. Naštěstí pro mě, mám rád vaření doma - ale dovednosti ohledně české kuchyně končí květákovým mozečkem a kucmochem s kroupami.

Lidovky.cz: Myslíte si, že už v Česku zůstanete?
Kdo ví - neměl jsem v plánu zůstat, ale na druhou stranu nemám žádné konkrétní představy o tom, kde budu žít. Řídím se mottem, že zítra je taky den. Ale teď můžu říct, že se tady cítím jako doma. Tento měsíc vychází mé album 'Third Time Lucky,' pak budu na turné po Evropě. Život zde to dělá mnohem jednodušší. Karel Čapek přezdíval  Českou republiku křižovatku Evropy a měl pravdu. Je to ideální výchozí bod pro cestování, ale také krásné místo, na které se vrátit.

Lidovky.cz: Zajímáte se o českou politiku? Jaký na ni máte názor?
Sleduji českou a americkou politiku více než britskou. Jsem si vědom neslavné korupce tady a také národní apatie, která z ní pochází. Pokud se ale má něco změnit, pak lidé musí zaujmout odmítavý postoj - stejně tak jako v minulosti. Ale žádný politik není dokonalý, takže politika je do značné míry hra výběru menší ze dvou zel.

Český šok

Český šok

Jak se žije cizincům v Česku? Jsou tu spokojení, nebo jim u nás něco chybí?

Pokud k nim patříte i vy a chcete se s námi podělit o svoje názory a dojmy, napište nám na adresu internet@lidovky.cz. Uveďte svoje jméno, národnost, proč jste do Česka přišel a připojte svoji fotografii. Jako předmět zprávy uveďte "Český šok".

Lidovky.cz: Učíte se češtinu? Je pro vás v Česku její znalost nezbytná?
Ano, mám hodiny češtiny, poslouchám českou hudbu a snažím se mluvit, kdykoli je to možné. Hlavním problémem je, že si moji čeští přátelé chtějí procvičit svou angličtinu, takže pokaždé, když mluvím česky, oni odpovídají v angličtině. Někteří mí krajané nepovažují za nutné mluvit česky - zůstávají po dobu jednoho roku a jdou dál. Někteří cizinci mají dokonce české manželky, ale chlubí se, že neví ani slovo česky. Myslím, že to je strašně smutné - nemohou ani rozumět svým vlastním dětem! Pokud jde o mě, je to otázka respektu - pokud žiji v cizí zemi, učím se její jazyk. Také vím, že můj život je zde hodně bohatší kvůli tomu, že mohu mluvit hovorovou češtinu.

 Lidovky.cz: Po čem se vám v Česku nejvíce stýská? Co má vaše země výjimečného?
Je to směšné, ale chybí mi kvalitní, levný sýr. V Anglii jsou farmářské trhy, kde si můžete koupit kilo čedaru za pár babek. A samozřejmě, chybí mi má rodina, kmotřenec Sam a staří přátelé. Myslím, že budu muset čekat, až někdo vymyslí spolehlivý teleportační zařízení - pospěšte si, čeští vědci!

Autor: