Lidovky.cz: Co vás na Česku nejvíc překvapilo při vaší první návštěvě?
Poprvé jsem navštívila Prahu v roce 2002 těsně před povodněmi a když jsem se vrátila domů do Japonska nemohla jsem uvěřit, co se v České republice stalo. V Japonsku máme všechna možná přírodní neštěstí od tsunami po zemětřesení, ale takové povodně v Čechách jsem nečekala. Co mě tehdy v Praze překvapilo, byly rychlé jezdící schody v metru, kombinace sladkých brusinek se svíčkovou omáčkou a knedlíky. A jak Češi vedle mě u stolu dokázali jíst omáčku s knedlíky tak, že talíř byl skoro čistý.
Lidovky.cz: Kdy jste se rozhodla, že tu chcete zůstat nastálo? Co vás k tomu vedlo?
Nevím jestli tady chci zůstat nastálo, ale určitě tady budu žít dlouho a mám k České republice silný vztah. Když jsem začala v Tokiu studovat na akademii výtvarných umění, zaujaly mne loutky. A loutky mě přivedly k zájmu o osobnost Jana Švankmajera, Jiřího Trnky, o divadlo Drak a další. Po dokončení univerzity jsem se loutkám chtěla věnovat hlouběji a začala jsem uvažovat o pokračování studia na DAMU. Rozhodnutí odejít do Čech a studovat v češtině nebylo jednoduché. Ale touha byla větší a po třech letech v roce 2007 jsem začala studovat scénografii na katedře loutkového a alternativního divadla pod vedením Prof. Petra Matáska. To, že zde potkám také svého budoucího českého manžela, jsem netušila. Po studiu v roce 2010 jsem se vdala a zůstala. Jsem šťastná, že se mohu věnovat loutkám právě v České republice.
Kdo je Yumi Hayashi? Yumi Hayashi pochází z Japonka (Jokohama, prefektura Kanagawa). Je jí 34 let, je vdaná a bezdětná. Do Česka se přistěhovala v roce 2006 kvůli zájmu o loutky a loutkové divadlo. Živí se jako výtvarnice, scénografka, loutkářka a designérka. |
Lidovky.cz: Co vám na Češích nejvíc vadí?
Každý Čech je jiný, ale když jsem musela řešit něco na úřadech, vzpomněla jsem si na Franze Kafku a začala chápat, proč tady napsal svůj román Zámek. Často úředníci nechtějí věc řešit a posílají vás dál pro další potvrzení nebo razítko. Mám pocit, že někteří nedělají svou práci rádi. Japonci se snaží každou práci dělat dokonale a je jedno, jestli je to v úřadě nebo u pokladny v obchodě. Kromě toho, že se snaží udělat maximum, dokážou se na vás i usmát a být milí. Také docela trpím, jak Češi neumí třídit odpad a jsou líní odnést PET lahve nebo papír do kontejneru za rohem. Ale jinak jsem tady spokojená.
Lidovky.cz: Chodila jste někdy s Čechem, jací podle vás jsou?
Nemám velké zkušenosti, ale obecně si myslím, že čeští muži jsou k ženám galatnější víc než Japonci. Tady často vám muž dá přednost, otevře dveře, pomůže do kabátu, dá květiny. Mladí Japonci se ale také pomalu mění a více se snaží.
Lidovky.cz: Je nějaký rozdíl v tom, jak se Češi chovají k sobě navzájem, ke starým lidem, dětem, než jak je zvykem ve vaší zemi? Jsou Češi slušní?
V Japonsku je rodina velmi důležitá. Od malička jsme vedeni k respektu ke starším lidem a k učitelům. Vztahy mezi generacemi v rodině jsou velmi silné. Je to dáno naší kulturou a tradicí. U nás máme speciální slovo "Onkočišin", které znamená, že přes dobrou znalost starého objevíme nové. Proto učit se od zkušenějších a starších je důležité. Vazby v českých rodinách nebo mezi učitelem a studentem jsou tady asi volnější. Češi jsou určitě slušní, poznala jsem tady hodně skvělých lidí. Co jsem se ale musela v komunikaci naučit je ukazovat emoce. To pro mě nebylo vůbec jednoduché, u nás to neděláme, protože bychom ztratili tvář. Proto také v japonštině chybí nadávky a sprostá slova. Češi často nemají trpělivost a zbytečně se zlobí.
Lidovky.cz: Co si myslíte o českém humoru? Libí se vám? Je hodně odlišný od toho, na který jste zvyklá?
Český humor je úplně jiný než ten japonský. To nemůžeme porovnat. Český smysl pro humor mám ráda, i když někdy potřebuji čas, než něco pochopím. Často legrace pomáhá Čechům vyrovnat se s politikou nebo společenskými událostmi. Češi reagují velmi rychle a jsou kreativní.
Lidovky.cz: Zajímáte se o českou historii? Je v ní něco, co vás zaujalo?
Ano, mám zájem o českou historii. Líbí se mi, že jsou tady stará města s domy a ulicemi ještě ze středověku. To v Japonsku nemáme. Bližší je mi ale novodobá historie spojená se silnými osobnostmi jako byli například Karel a Josef Čapkovi, Jan Werich a Jiří Voskovec. Nedokážu si také vůbec představit život za socialismu. Také se mi líbí, jak se Češi složili na Národní divadlo a to dokonce dvakrát...
Lidovky.cz: Pijete pivo? Jak vám chutná česká kuchyně?
V Japonsku jsem pivo tolik nepila, ale v Čechách mi zachutnalo. Pivo je v české kultuře velmi důležité. Proto je asi také v hospodě často levnější než voda. To bylo pro mě velké překvapení. Z české kuchyně mám ráda kachnu a moravského vrabce nebo polévku s játrovými knedlíčky. Ale jíst česká jídla každý den nemohu, jsou moc těžká.
Lidovky.cz: Myslíte si, že už v Česku zůstanete?
Zatím si myslím, že ano, ale co bude za pět nebo deset let nevím.
Lidovky.cz: Zajímáte se o českou politiku? Jaký na ni máte názor?
Žiji v Česku a i když nemám volební právo, politika mě zajímá. Naposledy to byly první prezidentské volby. Překvapilo mě, kolik lidí k volbám nepřišlo. Moc tomu nerozumím. Češi v socialismu nemohli svobodně volit a teď když mohou, to nevyužívají. Přitom televize nebo noviny o všem informovaly. Že se nakonec se stal prezidentem politický politik jsem nečekala. Takového mohl zvolit parlament.
Český šok Jak se žije cizincům v Česku? Jsou tu spokojení, nebo jim u nás něco chybí? Pokud k nim patříte i vy a chcete se s námi podělit o svoje názory a dojmy, napište nám na adresu internet@lidovky.cz. Uveďte svoje jméno, národnost, proč jste do Česka přišel a připojte svoji fotografii. Jako předmět zprávy uveďte "Český šok". |
Lidovky.cz: Učíte se češtinu? Je pro vás v Česku její znalost nezbytná?
S češtinou bojuji od začátku, to nemá konec. Bez češtiny tady nemohu žít nebo pracovat. Divadlo je o komunikaci. Líbí se mi, že čeština má vykání a tykání. V japonštině musíme vykat všem starším lidem včetně jen o málo starších spolužáků. Je pro mě moc těžké tady tykat starším. Když mi někdo starší nabídne, abych mu tykala, nemohu si zvyknout. Myslím, že si i vykání může být velmi přátelské. Vykání je o respektu.
Lidovky.cz: Po čem se vám v Česku nejvíce stýská? Co má vaše země výjimečného?
Stýská se mi po rodině, kamarádech a také po japonské kuchyni, která je plná ryb. Asi nejzajímavější na mé zemi je, že Japonci umí žít tradičně a přitom moderně. Máme rádi dokonalost. Škoda, že Češi do Japonska moc nejezdí, přitom nepotřebují vízum a letenky jsou dostupnější. Japonsko může inspirovat, tak jako mě Česká republika. A je jedno, v kterém oboru pracujete a o co se zajímáte. Jsme ostrovní země, snažíme se mít doma vše co potřebujeme. Pohodlnost je pro nás důležitá. Jen cesta za japonskou kuchyní může být velkým zážitkem.
