Češka v Saudské Arábii: I odhalený kotník je někdy moc

Lidovky.cz: Vzpomenete si na první dny po přestěhování? Co vám nejvíce ulpělo v paměti?
Modlitby, černočerné ženy a strach vzbuzující vousáči. Na rovinu, radost jsem z tohoto mého prvního saudského setkání neměla. Po celé Saudské Arábii se pětkrát denně rozléhají modlitební “písně”. A vzhledem k tomu, že jsem první rok svého pobytu měla okno pokoje naproti mešitě, musela jsem si na tuto muslimskou samozřejmost okamžitě zvyknout. Abáji – ženské černé “hábity” byly další pro čecháčka neobvyklou formou oblékání. Představte si nákupní centrum plné žen v černém. Některé z nich měly dokonce zahalenou celou tvář. Šel z nich tenkrát strach, naštěstí to dnes vidím a chápu naprosto jinak. V souvislosti s abájou mi utkvěla v paměti ta moje úplně první, kterou mi pořídíli rodiče před příletem. Byla mi krátká a odhalené kotníky vzbuzovaly pozornost. Nebo možná nevzbuzovaly, ale přišlo mi to tak. Jedete do Saudské Arábie s tím, že vám příjde, že to přece musejí se zahalováním přehánět, ale když už se mezi tuto kulturu dostanete, cítíte se jinak. Odhalený kotník je moc. K těm strach vzbuzujícím vousáčům – čím více věřící, tím kratší muslimský oblek, vyšší ponožky a delší bradka. To mi tenkrát bylo řečeno, a tak nějak tomu stále věřím. Islámská mutawa, tedy místní náboženská policie, těmito vizuálními kvalitami vždy oplývala. Věřím, že v jejich přítomnosti se necítil dobře ani nevinný muslim. Pokud se s mutawou setkáte, je lepší nebýt vidět. Pro ženu-cizinku to znamená nosit abáju a zakrýt si šátkem vlasy. My jsme žili ve městě, kde si ne každá žena (včetně mě) zahalovala vlasy, a tak se párkrát stalo, že jsme si vyslechly několik nemilých vět od saudské mutawy. Naštěstí pro nás se incident vždy vyřešil tím, že jsme se zahalily a bylo po problému.

Lidovky.cz: S čím jste v cizině narazili? Je nějaký český zvyk, který byl pro okolí krajně nezvyklý?
V Saudské Arábii to je možná tak, že skoro každý jejich zvyk je nezvyklý a s těmi našimi zvyky se člověk na veřejnosti určitě neprezentuje. Každopádně není to tak, že by se člověk nějakým způsobem neustále schovával. Cizinci většinou žijí v campusech, kde se život přibližuje tomu západnímu. Ženy nemusejí chodit zahalené a u bazénu například mohou být v bikinách. Pro mě jako studenta to znamenalo možnost chodit ven s kamarády, jako by tomu bylo v Česku. Jen jsem za nimi jezdila taxíkem a dostat se do jiných campusů vždy vyžadovalo zapsání se u vstupu, zavolání konkrétní osobě, kterou jedete navštívit, aby potvrdila, že vás čeká atd. Byly to určitě extrémně rozdílné dva roky oproti těm, které bych strávila v Česku, ale byly to zatím ty nejlepší dva roky mého života.

Lidovky.cz: Chcete se do Saudské Arábie ještě někdy vrátit?
Do Saudi se vracím pravidelně za rodiči. Každopádně bych si dokázala představit, že bych tam mohla jednou pracovat. Ženy v Saudi nezískávají práci úplně snadno, mám však přece jen s touto zemí zkušenosti, osobně preferuji teplejší destinace a práce v zemi je velice dobře platově hodnocena.

Lidovky.cz: Existuje nějaké české jídlo, které vám v cizině chybělo? Uvařil jste přátelům v zahraničí nějaké české jídlo? Jak jim chutnalo?
Arabskou kuchyni jsem si velice oblíbila, tudíž se nedá říci, že by mi tam něco silně chybělo. Každopádně babiččina kachna s knedlíky nebo české tukové rohlíky, na ty jsem se vždy těšila. Ve vaření úplně neexceluji, takže se o uvaření českého jídla tenkrát postarala mamka – kamáradi a známí ochutnali řízek se salátem a také guláš a moc si to chválili.

Lidovky.cz: Jaké jsou první asociace, které slýcháváte, když řeknete, že jste z Česka?
Většinou lidé ani nevěděli, odkud to vlastně jsem. Pletou si nás s lidmi z Chille – czech/chica/chille? A podle mého tenkrát dosti tvrdého přízvuku mi někteří spolužáci tvrdili, že musím být z Ruska. Studenti i učitelé střední školy, na kterou jsem chodila, však obecně moc znalostí z oblasti geografie neměli, takže bylo naprosto normální, že mě jedna z vyučujících opravila, když jsem mluvila o České republice, a tvrdila, že se země jmenuje už pár let Czechoslovakia.

Lidovky.cz: Sledujete tamní politiku? Liší se politická kultura od té naší?
Tamní politiku určitě sleduji. Je to úplně jiný svět s vlastními pravidly, který jsem se naučila respektovat a částečně obhajovat. Jak by se všeobecně mělo vědět/ví, není všechno tak, jak nám to servírují média.