Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

Česko je pro Američany bílé místo, zviditelnilo ho Klausovo chilské pero, říká Čech

USA

  7:00
Petr Šmejc chtěl nový život. Odjel do Ameriky, kde se živil, jak se dalo a dlouho žil ilegálně. Poté se oženil, našel si práci a žije „americký sen“. Do Česka už se vrátit nechce.

Petr Šmejc foto: Archiv

Lidovky.cz: Vzpomenete si na první dny po přestěhování? Co vám nejvíce ulpělo v paměti?
Červenec 1999.  Na Kennedyho letǐšti mě šokovalo obrovské horko s vysokou vlhkostí vzduchu. Nezřídka se teplotě v letních měsících v New Yorku daří vyšplhat i přes 38 stupňů. Po dvou hodinách jsem konečně dorazil na hostel v Harlemu na 122 ulici, odkud jsme za chvíli s kamarádem odjížděli na třídenní hudební festival Woodstock asi 100 mil od New Yorku. Do Ameriky jsem to, jak se říká, přijel okouknout, ale v podvědomí jsem tušil, že se už nebudu vracet, že ten zpáteční lístek nechám propadnout a uvidí se, co dál. Anglicky jsem se naučil na nočních, tuším, že asi tak šesti lekcích, a to vážně není moc, jak jsem brzy zjistil. Ale už za pár dní jsem si našel nedobře placenou práci a začal se protloukat. Bavilo mě to, to nové prostředí a ten fakt, že mě tu vlastně nikdo nezná, kamarád z Čech navíc za pár týdnu odletěl domů a já prakticky od té doby už česky nemluvil.

Kdo je Petr Šmejc?

Narodil jsem se v roce 1975 v Mostě, kde jsem do roku 1999 žil a pracoval v Litvínovských chemických závodech (dříve Stalinových, dříve Hermana Goeringa) jako topič - operátor v teplárně T700. Vystudoval jsem SPŠ strojní. V Mostě se mi nikdy nelíbilo a když navíc všichni moji kamarádi začali cestovat různě po světě a já chodil do práce na šichty, jak starej chlap, řekl jsem si dost a vyběhal si vízum do USA . V práci jsem nikomu nic neřekl, ani jsem tam výpověď nedal, prostě jsem nepřišel na noční a sednul na letadlo do New Yorku. Chtěl jsem zkusit, jestli se dá skutečně začít nový život jinde od nuly. Pracoval jsem v New Yorku na různých demolicích a stavbách, byl jsem recepční na hostelu, osm let jsem byl stěhovák... Pak jsem potkal svou manželku Elizabeth. Do té doby všecho ilegálně bez dokumentů a pod hrozbou možné deportace. Domů jsem se nepodíval dlouhých deset let.  Po svatbě jsem získal zelenou kartu, našel si práci u firmy jako řidič, dělám servis klimatizace i topení. Máme syna Benjamina. Bydlíme v městečku Patchaque.

Lidovky.cz: S čím jste v cizině narazil? Je nějaký český zvyk, který byl pro okolí krajně nezvyklý?
Konzumace alkoholu na ulici je nelegální. Zvláště po práci jsme kolikrát vysedávali na schodech hostelu, ve vedru popíjeli pár piv a sledovali cvrkot na ulici. Bohužel nás sledovali neuniformovaní policisté, kterými se Harlem jen hemžil, a vykoledovali si pokutu. Proto se v nárožních obchodech ke každému pivu dává hnědý papírový sáček, který má zneviditelnit jeho obsah. Harlem byl tehdy z 95 procent černošský a jeho renesance teprve začínala, spousta obchodů byla zrušených nebo zazděných, a i když jsem si to tenkrát moc neuvědomoval, afroamerická většina se na příchod bělochů do Harlemu nedívala ráda. S jejich příchodem rostly ceny nájmů a potravin. Bylo mnoho slovních útoků z jejich strany a dokonce několik fyzických, jednou sem se jen tak tak vyhnul šroubováku. Ale je tu rčení „ignorance is bliss“, což bych volně přeložil jako „nevědomost je požehnání“, a já tu první měsíce a pak i roky přežil.  

Lidovky.cz: Chcete se do Česka ještě někdy vrátit?
Do Česka se vracet nehodlám, jedině jako turista. Po patnácti letech života v Americe bych si na ten český už ani nezvykl a ani nechtěl. Mám tu svojí rodinu, dobrou práci, právě jsme si koupili dům. Jsem původem z Mostu, kde mám rodiče a bratra, ale je to s odpuštěním díra. Most a dost.´Byli jsme párkrát v Čechách na návštěvě a myslím si, že lidé tam nejsou tak vlídní jako tady, neumí se pozdravit a stále si na něco stěžují. A pak čtu české noviny na internetu. Kdepak, do Čech už ne.

Lidovky.cz: Existuje nějaké české jídlo, které vám v cizině chybí? Uvařil jste přátelům v zahraničí nějaké české jídlo? Jak jim chutnalo?
Jedna věc, která mi chybí, je české jídlo. Knedlíky a omáčky, křupavé rohlíky, chleba a uzeniny. Vařím tady, co umím - vepřo knedlo zelo, jenže kynuté knedlíky musím nahradit bramborovými nebo noky, protože tu není ta správná mouka a kvasnice. Ale dělám nám tu české Vánoce s bramborovým salátem a řízky - veliký hit. Všichni milují můj guláš. Když jsem pak v Čechách, jím česká jídla. Miluji svíčkovou, na kterou se má žena dívá podezíravě, prý je to moc sladké a pak šlehačka, ta prý patří na dort. 

Lidovky.cz: Máte děti? Učíte je česky?
Mám téměř tříletého syna Benjamina a chystáme se na další. Česky ho neučím, jelikož jsem většinu dne v práci a jsem jediný, kdo česky mluví. To je pak těžké. I když se snažím a zkouším na něj česky mluvit, po chvíli se přistihnu, že zase mluvím anglicky. Čeština je moc těžká, s pády, se skloňováním a s výslovností... Moje žena chodila na hodiny češtiny pořádané českým konsulátem v New Yorku a musím říci, že si z toho moc neodnesla. Jazyk se dá nejlíp naučit v domácím prostředí. Moji rodiče po mně chtějí, abych na Bena mluvil česky, ale vypadá to, že to nevyjde. Prostě mi to nejde.

Lidovky.cz: Jaké jsou první asociace, které slýcháváte, když řeknete, že jste z Česka?
Nikdo tu většinou Česko nezná. Více štěstí budete mít, když zmíníte Prahu nebo Československo. Geograficky a politicky mají tedy mnozí Američané představu, že je to někde v Sovětském svazu, ti uvědomělejší tipují Rusko. Nelze jim to mít za zlé, vždyť loni při Bostonském maratonu, kdy dvojice bratrů z Čečny odpálila bombu u cíle závodu, je několik tv stanic, mezi nimi i CNN, označilo za Čechy a Čečnu za Česko. Uživatelé sociálních síti hned volali po odvetě a bombardování Česka. Česko na mapu také dostal prezident Klaus, když mu chilské prezidentské pero zmizelo v kapse. To snad odvysílaly všechny stanice a připomenul každý moderátor. A teď mi napadá, že téměř všichni místní holiči, kteří jsou většinou z nejrůznějších sovětských republik, znají dobře Karlovy Vary. Shrnuto: Čechy zůstávají bílým místem na mapě.

Češi v cizině

Sledujete rubriku Češi v cizině a zdá se vám, že v seriálu některé země chybí? Jsou to zrovna ty, ve kterých žijete? Ozvěte se nám.

Pokud se s námi chcete podělit o svoje názory a dojmy, napište nám na adresu cesivcizine@lidovky.cz. Uveďte svoje jméno a krátce popište místo, kde žijete a důvod, proč jste do zahraničí odjeli. Jako předmět zprávy uveďte "Češi ve světě".

Lidovky.cz: Sledujete tamní politiku? Liší se politická kultura od té naší?
O politiku se zajímám. Tu domácí i tu českou. A jsou tu mnohé paralely. Pokud jde o rozkrádání peněz daňových poplatníků a korupci, českým i americkým politikům se daří. Z cizího krev neteče všude, jak se zdá. Zvláště na lokální úrovni jsou případy úplatků za různé veřejné projekty z rozpočtových peněz. New York City má podobnou kauzu jako je pražská Open Card. City Time zažívá podobné fiasko. Oblíbené české tvrzení, že to či ono se může stát jen v Česku, je mylné. Jiná paralela je třeba u rasismu. Tady se objevují politici, kteří kteroukoli nevýznamnou událost využívají k získání politického kapitálu a ohříváni vlastní polívčičky. Velká část Američanů odmítá působení Ameriky na všech světových bojištích, ale věří, že by měli být opatrní, když jde o Rusko a Čínu. Politické smýšlení se ale mění stát od státu. New York je převážně liberální, zatímco středozápad a jih konzervativní. Prezidentské volby pak dokáží na čas rozdělit občany na dva nepřátelské tábory. Na konci toho všeho si ale většina dá za pravdu, že s tím vším toho stejně moc nenadělají, a že si politici stejně budou dělat, co chtějí. Zní to povědomě?

Autor:

VIDEO: Střílej po mně! Kameraman natočil téměř celý útok v centru Prahy

Premium Ve čtvrtek zemřelo rukou střelce Davida K. 14 obětí, 25 lidí je zraněných, z toho deset lidí těžce. Jedním z prvních na...

Máma ji dala do pasťáku, je na pervitinu a šlape. Elišku čekají Vánoce na ulici

Premium Noční Smíchov. Na zádech růžový batoh, v ruce svítící balónek, vánoční LED svíčky na baterky kolem krku. Vypadá na...

Test světlých lahvových ležáků: I dobré pivo zestárne v obchodě mnohem rychleji

Premium Ležáky z hypermarketů zklamaly. Jestli si chcete pochutnat, běžte do hospody. Sudová piva totiž dopadla před časem...