Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Cesta za fairtradovými pěstiteli čaje v Ugandě

Cestování

  12:00
Na hraně kopce se objevila čtveřice mladíků. Na zádech měli velké koše. Smáli se a když nás uviděli začali na nás volat: "Mzungu, how are you? " Byli to sběrači čaje na plantážích Igara Tea Growers Factory. A tak jsme za nimi začali stoupat do kopce, abychom z blízka zjistili, jak se v této oblasti východoafrické Ugandy sbírá čaj.

Pěstitel čaje v Ugandě. foto: Tomáš Hájek, Lidové noviny

Podobných situací se nám při naší cestě za fairtradovými pěstiteli s nevládní neziskovou organizací NaZemi přihodilo mnoho. Původní plán, že z Buikwe, kde Charita Praha provozuje nemocnici, vyrazíme do Mbale na východ země, jsme nakonec odpískali.

Náš kontakt zůstal bez odpovědi a tak jsme raději vyrazili na západ, kde jsme měli jistotu setkání s místními zemědělci. Plánovaná maximálně pětihodinová cesta z Kampaly do Bushenyi a Ishaky se ukázala být měřená v africkém vnímání času jako celodenní výlet. Nicméně Ishaka se nám stala na několik dní výbornou základnou, právě odtud jsme vyráželi za pěstiteli kávy, zelených banánů, čaje či kasavy.

Sběratel čaje.

V tomto regionu Ugandy jsou jednotlivá družstva pěstitelů často členy unie ACPCU. S její pomocí zemědělci mohou získat za svoji práci více peněz, například díky s fair trade spojenému sociálnímu příplatku, ale v družstvu často hledají také větší jistotu odbytu. Větší množství kávy se prodává lépe než drobné výpěstky samostatně. "Ve sdružení Nyakahita například část místní školy vystavěli právě z příplatku, který odběratelé kávy zapojení do systému fair trade vyplácí nad dohodnutou prodejní cenu, " vysvětluje jeden z členů výpravy a současně ředitel NaZemi Petr Kouřil.

V oblasti kolem Ishaky se pěstuje především káva robusta, která je sušena tradičním způsobem na slunci a teprve pak je zbavena slupek a odvezena v pytlích do Kampaly, kde se praží a dále zpracovává. Je zvláštní, že i když káva tvoří přibližně šedesát procent obratu z exportu Ugandy, mnoho lidí ji tu nepije. Častěji si zde dávají tzv. africký čaj tedy černý čaj s mlékem. A čaj si Uganďani samozřejmě pěstují také sami.

Jen pár kilometrů za Ishakou se najednou ocitnete v jiném světě. Ráz krajiny se promění. Kopce sice zůstanou, ale proti plantážím s kávou nebo zelenými banány matoke jsou najednou jako pokryté hustým světlezeleným kobercem pečlivě zastřiženým v určité výšce. Tím ale pohádkový pohled nekončí. Mezi čajovými keři se ve svitu slunce pohybují do pestrobarevných šatů oblečení sběrači, kteří nové lístky ručně utrhnou, hodí je do koše na zádech, aby je pak, až takových košů naplní několik, všechny zabalené do velké plachty na hlavě vynesli z čajové plantáže.

Tolik pohled "mzungu" tedy bělocha. Pohled sběrače už tak idylický není. Ti, kteří pracují přímo pro družstvo jsou placeni přibližně 1,4 dolary za den (stejně tu stojí asi kilo pšeničné mouky). "Od drobých farmářů mohou dostat i 1,8 dolaru. Mzda sice odpovídá místnímu standardnímu příjmu, zároveň ale nedává sběračům příležitost ušetřit nebo zlepšit své životní podmínky," dodává Tomáš Bílý z NaZemi. Zajímavé bylo sledovat v továrně Igara, co se děje se sesbíranými lístky. Prošli jsme halami, kde čajové lístky zavadají. Odtud se přesouvají do drtičky, která v procesu zpracování čaje nahrazuje běžně používané rolování.

Zapojte se do diskuze! Nově přes SMS

Poté se čaj fermentuje, suší, třídí a zabalen posílá do přístavu v keňské Mombase. Ugandský čaj z Igary je i podle slov obchodního manažera Heinricha Mukalazi Kavubu méně kvalitní než třeba ten z Rwandy nebo Keni, ale zájem o něj i přesto roste. Výzvou pro vedení firmy zůstává zvýšení počtu prodejů v systému fair trade.

I když je roční produkce kolem šesti a půl tuny vypěstována a vyrobena podle standardů Fairtrade International, se známkou Fairtrade se jej prodá jen jedno procento.