Bude o něco dražší, doprava směrem na jih komplikovaná, na plážích hlava na hlavě. Přesto je o letní dovolenou v Chorvatsku enormní zájem, řada letovisek už hlásí, že mají zcela vyprodáno, jinde jsou volná poslední místa. Důvodů, pro Češi Jadran tolik milují, je řada a letos k nim přibyl i fakt, že Chorvatsko platí za bezpečnou zemi, kde nehrozí teroristické útoky ani nepříjemnosti v souvislosti s uprchlickou vlnou.
Zdržení skoro všude
Martin Lehocký, ředitel cestovní kanceláře Vítkovice Tours, potvrzuje, že největší procento Čechů do Chorvatska cestuje „po vlastní ose“. Pokud je doprava plynulá, cesta autem k Jaderskému moři zabere v ideálním případě kolem deseti hodin. Jenže právě to má být letos jinak.
Až hodinové zdržení mohou řidiči nabrat už v Česku, vydají-li se po dálnici D1, která se rekonstruuje hned na několik místech. Bez potíží ovšem nemusíte projet ani po silnici na České Budějovice. Další komplikace lze očekávat u Vídně, dělníky totiž potkáte i na páteřních dálnicích A23 a A2. „Kudy se vydat za letní dovolenou bez kolon, letos poradit bohužel nemůžeme. Navíc očekávejte časté hraniční kontroly v Rakousku, Chorvatsku i Maďarsku. Zdržíte se tedy téměř všude,“ uvádí na svém webu ÚAMK. K tomu připojuje, že se mírně zvedly poplatky za použití rakouských dálnic. V případě desetidenní známky jde však jen o symbolické navýšení o přibližně tři koruny na 8,8 eura (238 korun).
Kateřina Petříčková z Asociace českých cestovních kanceláří a agentur (ACČKA) je o něco optimističtější: „V současné době je na hranicích absolutní klid. Ani během sezony neočekáváme větší množství kontrol automobilů a autobusů, než je obvyklé,“ říká, avšak jedním dechem potvrzuje stížnosti na neustálé uzavírky a opravy silnic na našem území. Uprchlická krize podle Petříčkové cestu do Chorvatska nezkomplikuje: „Uzavřením balkánské trasy je cesta z tohoto hlediska bez potíží.“
Po běžencích není v Chorvatsku ani památky. „Život tu plyne úplně normálně. Uprchlíci v Chorvatsku už nějaký měsíc nejsou žádní, a tady na jihu neměli ani tranzit. Turistických letovisek se to nedotklo a nedotýká,“ popisuje Monika Sunara, která žije v chorvatském Zadaru už přes dvacet let.
Právě uprchlická krize je naopak důvodem, proč se zájem o pobyt u Jadranu zvýšil. Zástupci cestovních kanceláří počítají, že tam letos vyrazí až osm set tisíc Čechů. „V posledních letech byla poptávka poměrně stabilní, letos je o něco vyšší, odhaduji, že přijede o zhruba deset procent víc lidí,“ potvrzuje Petr Šatný z cestovní kanceláře Alexandria. Tolik českých turistů se podle údajů Českého statistického úřadu vypravilo k Jadranu naposledy v roce 2012. Chorvatsko si dlouhá léta co do oblíbenosti drželo mezi Čechy prvenství, dokud ho loni nepředstihlo Slovensko.
Celkově ale Chorvaté nepřišli vůbec zkrátka. Za loňský rok hlásí nárůst počtu turistů o 8,3 procenta na více než 14,1 milionu. Češi byli pátou nejpočetnější skupinou a jejich počet stoupl o 3,6 procenta na téměř 725 tisíc rekreantů. Vyplývá to z údajů, které zveřejnilo chorvatské ministerstvo cestovního ruchu.
Letecky v roce 1930
„Jadranské pobřeží nabízí obrovskou škálu možností a služeb, od jednoduchého ubytování až po luxusní hotelové resorty nebo okružní plavby na lodích. Pro stabilitu této tradičně oblíbené destinace mluví především blízkost moře, různorodost, příroda, snadná dostupnost všemi druhy dopravy a samozřejmě i fakt, že je dovolená cenově přijatelná. Za neméně důležitý faktor považuji neexistenci jazykové bariéry, rostoucí úroveň služeb i bezpečnosti,“ vyjmenovává Martin Lehocký z Vítkovice Tours přednosti, které Čechy k Jadranu dlouhá léta táhnou.
Roli ovšem hraje i tradice, jejíž kořeny sahají až do 19. století. Organizované výlety do Chorvatska začal krátce po svém založení v roce 1888 pořádat Klub českých turistů. Počátkem 20. století zájem o Jadran dále rostl. Ve dvacátých letech byl v Praze založen Balneologický výbor Jaderské stráže, který dohlížel na kvalitu tamních turistických míst. V roce 1930 zahájila provoz první letecká linka na trase Praha – Záhřeb – ostrov Susak. Díky ní se lidé snáze dostávali na tehdy populární Opatijskou riviéru s oblíbenými lázněmi, dále do Crikvenice a na Istrijský poloostrov.
V 70. letech minulého století dokonce vznikl plán na nejkratší a nejrychlejší spojení Československa s jadranským pobřežím. Suchozemce ze socialistické země měla k moři vozit rychlodráha – čtyři sta kilometrů dlouhý železniční koridor vedený převážně v tunelech. Výchozí stanice měla být v Českých Budějovicích, odkud by vlak po dvou hodinách jízdy vyložil rekreanty na umělém ostrově v přístavu Adriaport v Jadranském moři. Ten měl být československým územím a na jeho stavbu se počítalo s využitím horniny vytěžené z tunelu. Budovat se mělo třicet roků a náklady by v dnešních cenách činily zhruba tři biliony korun. Ambiciózní projekt – ač byl po technické stránce uskutečnitelný – zůstal jen na papíře. Nebylo to jen kvůli ceně. Neřešil například, jak vyjednat s Rakouskem, aby souhlasilo s podtunelováním.
A ještě krátký historický dovětek: tento nápad nebyl nový. Prvně s plánem jadranské rychlodráhy přišli inženýři těsně po druhé světové válce.
