Platit jídlo levou rukou považují v Ghaně za neslušné, říká Čech

Lidovky.cz: Vzpomenete si na první dny po přestěhování? Co vám nejvíce ulpělo v paměti?
Zmínil bych asi tři hlavní věci, které se mi honili hlavou v prvních dnech mého pobytu. První je rozhodně pocit horka a vlhka ihned po vystoupení z letadla. Do Accry jsem odjížděl v lednu, a i když letos teploty v Česku nebyly z nejchladnějších, tak i tak byl teplotní rozdíl více jak 30°C. Další věcí pak byly myšlenky typu: „Bože, kam ses to zase vydal?“. Konečně mám za to, že Afrika je pro mnoho Čechů kontinent, kde vás sežere lev, unese terorista, připletete se do nějakého toho ozbrojeného konfliktu či dostanete nějakou nemoc. První týden byl těžký i pro mne, ale pomohla mi ho překonat kolegyně z Čech, která je tu se mnou a má s životem v Africe mnohem větší zkušenosti než já. Postupem času poznáte, že Ghana je doopravdy relativně bezpečná a stabilní africká země, kde když dodržujete jistá bezpečnostní pravidla, by se vám nemělo nic stát. Nerad bych generalizoval, ale lidé jsou většinou milí a přátelští, chtějí se s vámi zdravit, zajímají se, odkud jste, proč jste v Ghaně a podobně. Často se pak takto seznámíte s místními prodejci, kteří vám pak jako svým přátelům přihodí nějaký ten banán navíc či vám dají větší mango. Poslední věcí, která mi rozhodně ulpěla v paměti, jsou neuvěřitelné rozdíly. Na jednu stranu tu uvidíte lidi řídit Bentley, BMW či Mercedes a na druhou stranu tu uvidíte lidi spát na ulici před svým krámkem, dětskou práci či slumy.

Lidovky.cz: S čím jste v cizině narazili? Je nějaký český zvyk, který byl pro okolí krajně nezvyklý?
Ani bych neřekl, že bych úplně narazil. Ale jsou tu takové drobnosti, na které je člověk zvyklý z domova, ale v Ghaně je to prostě trochu jinak, například dochvilnost. Neřekl bych, že Češi patří mezi nejdochvilnější národy, ale snažíme se dělat věci včas. V Ghaně má každý na všechno spoustu času, takže půlhodinové zpoždění nic není. Nejednou se stane, že profesor přijde na přednášku se čtyřicetiminutovým zpožděním či nedorazí vůbec. Další věcí je pak oblékání. Místní často chodí hlavně na přednášky velmi dobře a často formálně oblékaní. Kalhoty a košile s dlouhými rukávy či šaty, v případě žen, nejsou nic neobvyklého. Mezi nimi pak my, obroni (výraz pro bělocha), v kraťasech a propocených tričkách vypadáme, jako když jsme přišli z posilovny. Poslední věcí je, že v Ghaně byste nic neměli dělat levou rukou. Je to neslušné a při kontaktu s místními to může být vnímáno jako vyjádření nerespektu. Takže při jakékoli komunikaci s lidmi, zdravení, při jídle, placení a přebírání nákupu je důležité používat jen pravou ruku.

Lidovky.cz: Chcete se do Česka ještě někdy vrátit?
V Ghaně trávím jeden studijní semestr na University of Ghana, což je nejprestižnější univerzita v západní Africe, takže mě návrat do Čech čeká přibližně za měsíc. Docela se již těším domů, i když si říkám, že bych se do Afriky a třeba i do Ghany ještě rád vrátil.

Lidovky.cz: Existuje nějaké české jídlo, které vám v cizině chybí? Uvařil jste přátelům v zahraničí nějaké české jídlo? Jak jim chutnalo?
Některé české pokrmy mi trochu chybí. Zrovna nedávno jsem vzpomínal na svíčkovou či vepřo-knedlo-zelo a vychlazenou „plzničku“ či samozřejmě český chléb. Ghanská kuchyně je poměrně dobrá, i když pro většinu Čechů až nepřirozeně pálivá. Jako přílohu si můžete dát rýži snad na sto způsobů například Jollof rice, pak fried rice, pak čistou rýži, omo tuo (rýžové koule) či waakye (rýže s fazolemi). Jinou běžnou přílohou pak může být kenkey, banku či fufu, což jsou takové koule, které se vyrábí buď z kukuřičného těsta s trochou kasavy (banku), z plantainů (odrůda banánů) a kasavy (fufu), či z kvašeného kukuřičného těsta (kenkey). K přílohám dostanete různé pálivé omáčky a kuře či rybu. Já jsem si oblíbil smažené yamy či red-red, což jsou fazole podávané s kuřetem či rybou a smaženými plantainy. Zatím jsem nic z české kuchyně nevařil a ani se na to asi nechystám, protože sehnat suroviny například na svíčkovou s knedlíkem by byl asi problém.

Lidovky.cz: Máte děti? Učíte je česky?
Děti zatím nemám, ale až je budu mít, tak bych chtěl, aby kromě češtiny zvládali i další jazyky, protože to dnes považuji za absolutní nutnost při uplatnění na trhu práce a obecně za velkou výhodu ve stále více se globalizujícím světě.

Lidovky.cz: Jaké jsou první asociace, které slýcháváte, když řeknete, že jste z Česka?
Vzhledem k tomu, že pro místní je národním sportem fotbal, tak asociace jsou hlavně dvě. První je Petr Čech, který nám v Ghaně dělá neuvěřitelnou reklamu a kdykoli se zmíním, že jsem z České republiky, tak odpovědí je „Petr Čech“. Občas zmíní i Tomáše Rosického či Pavla Nedvěda, ale gólman Chelsea jasně vede. Druhou asociací je pak to, že nás Ghana před osmi lety porazila na Mistrovství světa ve fotbale v Německu. Skoro si myslím, že je to pro ně něco jako pro nás Nagano.

Lidovky.cz: Sledujete tamní politiku? Liší se politická kultura od té naší?
Jako student politologie to mám takříkajíc v popisu práce. Ghana byla první subsaharskou zemí, která získala nezávislost. Od té doby si prošla několika převraty. Dnes je však relativně stabilní a demokratickou zemí. Jediné období, které je trochu rizikovější je snad jen období voleb, ale jinak mohu říci, že je zde poměrně bezpečno. Na druhou stranu, i když je Ghana považována za relativně demokratickou zemi, tak je zde například všudypřítomná korupce a přijmout či dát úplatek je na denním pořádku.