Lidovky.cz: Co vás na Česku nejvíc překvapilo při vaší první návštěvě?
Jak jsou lidé v pohodě, nikam nespěchají, nehoní je nikdo. Dají si v klidu 'obídek', skončí v práci většinou včas a svatý víkend. Standart u všech Čechů: chalupa a rodina. U nás je to úplně jiné, všichni někam spěchají, pracují od úsvitu do soumraku, jsou vystresovaní, kilometrové dopravní zácpy a vůbec, celý ten život probíhá velmi rychle.
Lidovky.cz: Jak se to projevuje?
Třeba ve studiu se to hodně odráží, zde základní škola trvá devět let, ovšem 5. třídu všichni můžou přeskočit, takže ušetříme rok. Střední škola je povinná na dva roky, což znamená, že zde šetříme ještě dva roky. Zde vidíte ten rozdíl rychlosti, Rusové ušetří během studia až tři roky svého života. To ovšem neznamená, že studium je nekvalitní, ale naopak je mnohem silnější než na školách českých, alespoň s těmi, co jsem se setkala.
Kdo je Kristina?Kristina Ryazanová přišla do Česka s rodiči před šestnácti lety. Čtyřiadvacetiletá studentka pochází z Kazachstánu z města Almaty. Je vdaná, dokončuje vysokou školu. |
Lidovky.cz: Kdy jste se rozhodla, že tu chcete zůstat nastálo? Co vás k tomu vedlo?
Rozhodli to za mne rodiče a já jsem se samozřejmě nebránila. Nemohu říct, že to bylo lehké se začleněním mezi české žáky, ale nakonec jsem se češtinu naučila velmi rychle a pak skoro nikdo nepoznal, že jsem z Ruska. Pamatuji si dokonce, že jsem nějakou dobu po tom, co jsem plynule mluvila česky, nechtěla doma mluvit rusky. Čechy jsou mnohem bezpečnější než Rusko, ovšem pro mne bylo hodně těžké si zvyknout, že v centru Prahy, kde jsme bydleli, nebyly žádné dvory, kde si děti hrají ze sousedních domů a rodiče na tebe pořád vidí z okna, jak to funguje u nás.
Lidovky.cz: Co vám na Češích nejvíc vadí?
Čechy mám velmi ráda, líbí se mi jejich rytmus života, jak jsem se už zmiňovala. Jsou však méně emocionální než my a připadá mi, že i když se s dotyčným kamarádíte a máte dobrý vztah, tak se stejně každý drží Rusy trochu od těla. Myslím si, že už je to lepší, než když jsem do Čech přijela, ale stejně mnozí stále mají převzaté mínění o cizincích a samozřejmě hlavně o Rusech.
Lidovky.cz: Chodila jste někdy s Čechem? Jací podle vás jsou?
Chodila, ale už to bylo hodně dávno, moc si nepamatuji
Lidovky.cz: Je nějaký rozdíl v tom, jak se Češi chovají k sobě navzájem, ke starým lidem, dětem, než jak je zvykem ve vaší zemi? Jsou Češi slušní?
Češi určitě slušní jsou, o tom není pochyb, jen mají trochu jiné zvyky než my. Možná nemám pravdu, ale všimla jsem se, že se chovají ke svým domácím mazlíčkům stejně jak k dětem, že mezi nimi nedělají moc rozdíl.
Také s kamarády hodně diskutujeme ohledně domova pro důchodce. U nás jsou v hodně špatném stavu a když jsou nějaké lepší, stojí obrovské peníze. Proto, když někdo u nás odveze svého rodiče do domova pro důchodce, tak to na něj hází špatný stín, jak je to možné, že se toho dopustil. Ale tady v Čechách je to úplně normální, protože tyto instituce jsou v dobrém stavu a nevidím důvod, co by na tom bylo špatného.
Lidovky.cz: Co si myslíte o českém humoru? Libí se vám? Je hodně odlišný od toho, na který jste zvyklá?
Český humor je hodně odlišný, nejsem si ovšem jistá, jestli by se Češi zasmáli nad tím našim. Ale na české televizní humorné pořady se dívat nemůžu, nepřipadá mi to vůbec humorné. Musím ale podotknout, že jsem byla na pár českých divadelních představeních a tam to bylo skvělé.
Lidovky.cz: Zajímáte se o českou historii? Je v ní něco, co vás zaujalo?
O České historii vím hodně, studovala jsem hodně dlouho na ZŠ, takže přehled v tom mám. Nejvíc se mi líbí dávná historie, kdy byly ještě zámky a hrady a historie se proplétá s bajkami a mýty.
Lidovky.cz: Pijete pivo? Jak vám chutná česká kuchyně?
Pivo nepiju, mám ráda spíš víno, ale manžel si pochutnává rád. Nejraději má různé malé pivovary, které nejsou moc známé. Českou kuchyni jsem si oblíbila ještě ve škole, ale už posledních deset let nenavštěvují jídelnu, takže se s českou kuchyní moc nesetkávám. Doma českou ani ruskou kuchyni nevaříme, jsou na nás moc tučné.
Lidovky.cz: Myslíte si, že už v Česku zůstanete?
Myslím si, že ano. Cítím se tady jak doma a vždycky se mi stýská, když jsme někde pryč. Zbožňuji všechny ty uličky, staré domy, památky a dlaždičky. Je to něco velmi blízkého a rodného.
Lidovky.cz: Zajímáte se o českou politiku? Jaký na ni máte názor?
O českou politiku se moc nestarám, spíš mne zajímá politický život v Rusku. Vím, že bych měla, ale tady se toho zas tolik neděje a když se něco stane, tak se to dozvím z novin.
Lidovky.cz: Učíte se češtinu? Je pro vás v Česku její znalost nezbytná?
Já česky už umím a myslím si, že nezbytná je, obzvlášť když studujete VŠ v češtině. Mám však známé, kteří češtinu vůbec neznají, nebo mluví velmi špatně a žijí tu už kolem pěti až deseti let. Problém je ten, že mám hodně kamarádů a známých a jsou to většinou Rusové, pokud bych nestudovala VŠ, tak bych skoro neměla české kamarády. A většina na tom je stejně. Takže ve svém kruhu přátel mluvíme rusky.
Lidovky.cz: Po čem se vám v Česku nejvíce stýská? Co má vaše země výjimečného?
Mohla bych říct televizní vysílání, ale nemohu, přes satelit mám víc programů než v Rusku. Mohla bych říct, že potraviny, ale nemohu, obchodů s ruskými potravinami je v Praze spousta. Mohla bych říct lidé, ale těch je tady taky spousta. Opravdu nevím, jsem tady se vším spokojená, a co nám chybí, to si přivezeme.
