Pokud bychom se řídili sdělovacími prostředky, tak bychom nemohli cestovat nikam. Všude na nás "číhají" teroristé, zloději, podvodníci, nemoci, tsunami a já nevím co ještě. Pokud něco boří tyto mýty, tak to je určitě cestování. Obraz Turecka by mohl na základě našich médií vypadat přibližně takto: islámská země (to je už samo o sobě podezřelé), atentáty, problémy s Kurdy, "turecké hospodářství", potomci nájezdníků, nějaké památky, moře a laciné zlato. Pokusím se některé mýty trošku narušit. Víte, co je na úvodní fotografii? Moderní autobusový terminál v Burse. Otevřený nonstop, neuvěřitelně čistý, bezpečný – stálá služba policie, desítky stánků rychlého občerstvení , kavárny, restaurace, nikde nic posprejováno, nikde opilci a bezdomovci jako třeba v Praze. Srovnejte třeba s Florencí.
Toto není snímek z letadla. Jedná se o dálkový autobus Istanbul-Ankara. Stejné situace jsme zažívali dennodenně na dalších linkách. Můžete srovnat s našimi dálkovými linkami, třeba Praha-Náchod-Broumov, kterou někdy používáme. Každý autobus má svého stevarda, během jízdy se pravidelně podává káva nebo čaj, k tomu perník a sušenky, stevard má na rukou hygienické rukavičky, je v obleku, stejně jako řidiči, zavazadlo máte v kufru, od zavazadla máte lístek, společnost ručí za ztrátu stejně jako v letecké dopravě. Máte-li žízeň, stačí zazvonit a vaše potřeba bude uspokojena. Na konci cesty Vám nastříká stevard dezinfekční vůni na ruce a přidá papírový ubrousek. O tom, že všechny autobusy 1. a 2. třídy mají klimatizaci, bych snad psát ani nemusel.
FOTOGALERIE: Další fotky z Turecka najdete na portále Hedvabnastezka.cz
Zajímavý je systém autobusových terminálů. Většinou vejdete do velké haly, kde jsou desítky konkurenčních společností nabízejících spoje po celé zemi. Konečnou stanici vidíte napsanou velkými písmeny u stánků společností. Jízdenku můžete ve většině případů platit platební kartou, při koupi si vyberete dle nabídky na monitoru počítače volné místo. A to hlavní, nemáte problém s hledáním autobusu. Projdete kanceláří a autobus je přistaven přímo před ní – před odbavovací halou.
Před několika lety jsem stál před vitrínou místní cestovní kanceláře a díval se, co nabízí za zájezdy. Šla kolem jedna místní občanka, shodou okolností učitelka, a ptala se, co mě zaujalo. Mají velmi laciný Egypt, říkám.. Vy byste jel k musulmanům? Někdo vás tam podřeže. Dejte mi pokoj s muslimy. Takováto situace by se mohla u nás opakovat tisíckrát. Hodná Evropa, hodný strýček Sam, zlý svět islámu. Zlí muslimové. Tímto pohledem jsme vyřadili téměř dvě miliardy lidí. Pro nás muslimové byli v drtivé většině případů, ať to bylo v Turecku, Jordánsku či Egyptě, vždy lidé velmi příjemní, vstřícní a ochotní. A mešity byly pro nás vždy místem odpočinku. Když jsme potřebovali utéci před sluncem, mít chvilku klidu, načerpat síly, napít se vody nebo pokud na nás přišla ta potřeba, kterou dělá i král, tak v mešitě bylo vždy vyhráno. Natáhli jsme se na koberce a nikde nikdy nebyl jediný náznak nepřátelství. Snad jen občas zvídaná otázka – from?
DiskuzeDiskuzi k článku a další fotografie najdete na cestovatelském portále Hedvabnastezka.cz |
Když jsme před pár lety končili turecký vandr na nádraží v Brně, zažili jsme civilizační šok. Ranní Zvonařka pustá, prázdná, jediná restaurace (takový socialistický skanzen) ráno nabízela teplou sekanou, párek v rohlíku a chlebíčky z předešlého dne. Před ní se váleli dva bezdomovci a na zemi leželo několik kelímků od piva. Na vlakovém bude lépe, byla naše následující myšlenka. Prázdný žaludek nás rychle dotlačil na místo, před stánkem (jediným) bylo několik beden koláčků a voňavých koblížků. Sice neporovnatelně méně proti Turecku, ale vypadaly velmi dobře. Požádali jsme prodavačku, zda by nám nemohla několik koblížků prodat, omluvili jsme se za to, že otvírá až za patnáct minut. Odpálila nás způsobem, jaký si budu pamatovat do smrti. To by nám žádný Turek nikdy neudělal. Víte, kdo naši potřebu nakonec uspokojil? Vietnamci ve svém bistru naproti nádraží. A tak si říkám, kde je vlastně "turecké hospodářství"? A není ten kapitalismus pro nás vlastně tak trochu škoda?
Milan Kulhánek, Hedvabnastezka.cz
