Guláš a smažák mají u Číňanů úspěch, říká Češka

Lidovky.cz: Vzpomenete si na první dny po přestěhování? Co vám nejvíce ulpělo v paměti?
Přijela jsem v létě. Obloha byla tmavě šedá, plná smogu. Bylo horko a dusno. Mně to bylo jedno, užívala jsem si. Peking, potažmo celá Čína, má jiné tempo než Evropa. Dynamika je rychlejší, město se mění před očima. Cítila jsem, že se tu teď děje něco významného a věděla jsem, že chci být o toho. V Pekingu žije přes dvacet milionů lidí na ploše asi pětkrát menší než je Česko. Na naše poměry je všude přecpáno, všechno je daleko. Město má přímo nelidský rozměr. Po příjezdu jsem čínsky neuměla, nikoho neznala, byla jsem v konstantním šoku, ale překvapení to bylo pozitivní. Líbilo se mi, že v parcích děti i důchodci tancují, hrají badminton, cvičí tai-či, chodí pozpátku, tleskají a zpívají, hrajou šachy.... A to jídlo! Peking je království chutného a levného stravování ze všech koutů Číny i Asie. V paměti mi ulpěl samozřejmě také kontrast bohatství a chudoby, to by byl šok zřejmě pro všechny Čechy, kteří nemají zkušenost s životem v rozvojových zemích. První dojmy ale brzo zevšední, člověk začne vnímat svůj nový domov realisticky. Někdy si přeju, aby se opojení z nových zážitků vrátilo.

Lidovky.cz: S čím jste v cizině narazila? Je nějaký český zvyk, který byl pro okolí krajně nezvyklý?
Výčet kulturních rozdílů a přešlapů z nich pramenících by byl nekonečný. V Číně jsem se hodně „otrkala“, Peking není město pro každého.

Lidovky.cz: Chcete se do Česka ještě někdy vrátit?
Do Evropy se vrátím rozhodně, v Česku jsem doma. V Číně je pro cizince poměrně složité zapustit kořeny. Je to komplikovaná země se spoustou nedostatků, ale snažit se jí porozumět vás obohatí. Zůstat tu bych nechtěla. V mnoha ohledech se tu s budoucností moc nepočítá, všechno se mění moc rychle. Najít stabilitu a svoje místo na slunci v konstantní proměně, kterou země prochází, je výzva i pro Číňany samotné.

Lidovky.cz: Existuje nějaké české jídlo, které vám v cizině chybí? Uvařil jste přátelům v zahraničí nějaké české jídlo? Jak jim chutnalo?
Peking je přes určité kulturní zvláštnosti dnes standardní světovou metropolí. Všechno je tu k dostání, takže nijak nestrádám - i když ne všechno chutná stejně jako u nás. Česká jídla moc nevařím, užívám si asijskou kuchyni – jen občas udělám guláš, smažák, bramborový salát... to má vždycky úspěch. Nejvíc mi chybí pivo. To místní čínské má nevýraznou chuť; v Pekingu existuje spousta amerických minipivovarů i německých pivnic, ale plzeň to stejně nenahradí.

Lidovky.cz: Máte děti? Učíte je česky?
Děti nemám, pokud přijdou, ráda bych je vychovala ve dvojjazyčném česko-anglickém prostředí. S čínštinou bych taky začala brzo. Naučit děti jazyky v útlém věku je nejlepší investice do jejich budoucnosti.

Lidovky.cz: Jaké jsou první asociace, které slýcháváte, když řeknete, že jste z Česka?
Lidi si vybaví spíš Československo, vědí, že to taky byla komunistická země. Často musím upřesnit, kde se Česko v Evropě nachází. Spousta lidí tu ale zná české fotbalisty, někteří klasickou hudbu. Čím dál více Číňanů obdivuje Prahu, která se vyskytuje jako romantická kulisa v několika asijských popkulturních uměleckých dílech. Ti bohatší v Praze byli. Prahu a Čechy znají i díky Kunderovi, který je v Číně populární.

Lidovky.cz: Sledujete tamní politiku? Liší se politická kultura od té naší?
Čínskou politiku sleduju zřejmě víc než tu českou. Liší se samozřejmě zásadně, je to dáno odlišnou historickou tradicí, společenským vývojem, kulturou i současným politickým systémem. Častou chybou je domněnka, že Strana je jednotná. Existují v ní frakce, které se od sebe ideologicky zásadně rozcházejí.