6. září 2016 6:52 Lidovky.cz > Cestovaní > Aktuality

Guláš s knedlíkem byl pro
Iry exotika, říká Češka

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 9Diskuse
Zlata Jílková | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Zlata Jílková | foto: Robert Zauer
Zlata Jílková strávila v irské rodině dva měsíce, zážitek to pro ni ale byl obrovský. A rozdíly? „Pár jsem jich našla. Moje „house family“ mi neustále opakovala, že si nemám sundávat boty, když vstupuju do domu. Vždyť přece všichni chodíme v botech, ne? To jsem, jakožto „česká holka milující čistotu“, psychicky nezvládala. Tak jsem je alespoň přelstila tím, že jsem jednoduše chodila po domě v domácí obuvi. Naprosto nezvyklé pro Iry bylo, když jsem se jednoho dne pustila do vaření. Guláš s knedlíkem byl pro ně exotickým jídlem,“ říká v rozhovoru.

Lidovky.cz: Vzpomenete si na první dny po příjezdu? Co vám nejvíce ulpělo v paměti?
Pamatuju si přesně na chvíli, kdy jsem zaťukala na dveře mé nové rodiny, u které jsem celé dva měsíce studia bydlela. Stála jsem přede dveřmi, zhluboka dýchala a říkala si, jací asi budou. Zda všechno, co jsme si vysnila, klapne. Otevřela krásná, starší dáma s úsměvem od ucha k uchu a já věděla, že mám vyhráno. Tahle rodina přijímá studenty víc než deset let. Mají tři dospělé děti, které už žijí mimo domov. Před lety se ale v jejich domě pohybovalo až osm lidí, záleželo na tom, kolik studentů zrovna přijali. Hlavním důvodem byly a jsou finance. V době krize si tak rodina přivydělávala, dnes už je to kolorit, který jim příjemně přispívá do rodinného rozpočtu. Popravdě, sama si neumím představit, že by se mi po bytě či domě producírovali studenti ze Švýcarska, Brazílie či Francie, které bych se snažila zaškatulkovat do zajetých rodinných zvyků. Ale jak jsem poznala na vlastní kůži, jde to a vcelku dobře. První dny ve škole byly krušné. Stovky nových vjemů, cizí jazyk, nové příležitosti, možnosti. Bylo toho tolik, že jsem první týden byla tolik unavená, že jsem kolem osmé večer padala do postele jako horník. Nikdy ale nezapomenu na irské úsměvy, ochotu, pohodu a klid, která touhle zelenou zemí vládne.

Zlata Jílková

Lidovky.cz: S čím jste v cizině narazili? Je nějaký český zvyk, který byl pro okolí krajně nezvyklý?
Pár jsem jich našla. Moje „house family“ mi neustále opakovala, že si nemám sundávat boty, když vstupuju do domu. Vždyť přece všichni chodíme v botech, ne? To jsem, jakožto „česká holka milující čistotu“, psychicky nezvládala. Tak jsem je alespoň přelstila tím, že jsem jednoduše chodila po domě v domácí obuvi. Naprosto nezvyklé pro Iry bylo, když jsem se jednoho dne pustila do vaření. Guláš s knedlíkem byl pro ně exotickým jídlem. Knedlík – co to je? Pro mne zase bylo neobvyklé jejich pojetí vaření brambor. „Mamka“ ráno oloupala brambory, šoupla je do hrnce s vodou a nechala je tam stát až do večera, než přišla z práce (pro mne nepředstavitelné, pro Iry naprosto jasné, jelikož brambory se nasáknout vodou, změknou a rychleji se uvaří). Pak je uvařili a rozšťouchali. Takže, žádné klasické brambory, ale vždy na „šťouchačku“. Co mne zarazilo, je irské zdravotnictví. Například, bez odporučovacího dopisu od praktického lékaře, se k odborníkovi nedostanete. Na prohlídku čekáte několik měsíců, mnohdy i let. Manžel mé kamarádky, žijící v Galway, měl problém se zády a k lékaři se dostal až za čtyři roky. Situace je samozřejmě jiná, pokud si platíte soukromé zdravotní pojištění. To není povinné, zato však dost drahé, tudíž si ho nemůže dovolit každý. Dalším problémem jsou přetížené pohotovosti. Není tam dostatek lůžek a personálu a stává se, že pacienti čekají na lékaři na židli nebo vozíku i několik hodin. Zároveň je nedostatek zdravotníků, takže sestry pracují pravidelně přesčas a i tak nejsou schopny se řádně starat o pacienty. Jednoduše řečeno, když srovnávám české a zahraniční zdravotnictví (laickým pohledem), říkám si, že žijeme ve skvělé zemi a naše lékařská péče je nadstandardní. Samostatnou kapitolou je také MHD. Například v Galway zaplatíte za jednu jízdu městským autobusem 2,30 euro (cca 62 korun) a je jedno, zda jedete jednu zastávku nebo na konečnou. Cesta z jednoho města do druhého vás vyjde v průměru na 15 euro. Nejlepší je půjčit si kolo a brázdit irské ulice ekologicky. Půjčení kola vás vyjde na cca 40 euro měsíčně (na čím delší dobu si ho půjčíte, tím je cena nižší).

Kdo je Zlata Jílková?

Zlata Jílková se do Irska vydala studovat angličtinu s Information Planet. V Galway Culture Institutu strávila dva měsíce. Žila v rodině v západoirské Galway, cestovala. Vystudovala marketingové komunikaci na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně. Je majitelkou komunikační agentury Seen Media. Tvoří mediální komunikaci pro kulturní, komerční subjekty i nadace. Jakožto bývalá novinářka občasně dopisuje do jednotlivých českých časopisů a novin.

Lidovky.cz: Uvažovala jste o tom zůstat v Irsku déle?
Několikrát. Irsko je skvělá země. Velmi rychle jsem si zvykla na lidi, jejich pohodovou, usměvavou povahu. Na počasí, které je každou hodinu jiné a jeho předpovídání je spíše alchymií. Zamilovala jsem se do Galway Culture Institutu, kde jsem studovala. Profesionální učitelé, kteří vám vysvětlují do „zblbnutí“ vše, co nejste sto pochopit a pak s vámi klidně zajdou večer do pubu, kde se v jiné atmosféře za podpory Guinnesse učíte dál (tenhle způsob učení zdál se mi více než dobrým!). Zelený ostrov a jeho lidé mi učarovali, a pokud budu moci, určitě se tam vrátím.

Lidovky.cz: Existuje nějaké české jídlo, které vám v cizině chybělo? Uvařil jste přátelům v zahraničí nějaké české jídlo? Jak jim chutnalo?
Vůbec. Dokonce jsem získala pocit, že jsem kdysi musela žít někde u moře. Mořské plody bych jedla na kila, takže život v Irsku byl skvělý. Téměř každodenně jsem jedla lososa na všechny způsoby, makrely, krevety a všechny potvůrky z moře vytažené a připadala jsem si jako v ráji. S přáteli jsme si pravidelně dělali gastronomické večírky. Naši brazilští spolužáci Ita a Bruno uvařili mořské plody s rýží a omáčkou s mandiocy (brazilská zelenina, kterou sehnali na tamním trhu), mexická kamarádka přidala luxusní mexické dobroty a já zmiňovaný guláš. Byly to nezapomenutelné, kulinářské orgie. Co se týče cen, počítejte s tím, že všechno je tam několikrát dražší než u nás. Platí se eury. Za jedno pivo zaplatíte zhruba 5 euro (cca 140 korun), za pečivo zhruba 60 centů (1 malá bageta) a za oběd v průměru od 6 do 12 eur (záleží na restauraci). Pokud si budete chtít dát k večeři víno, počítejte s tím, že lahev vás vyjde od 20 euro výš. Láhev vína je dražší než celá večeře. Pokud vám budou chybět některé české potraviny, určitě je seženete v Polském obchodu. Tam se většinou chodí nakupovat tvarohy, polohrubá mouka a další typické české potraviny, které Irové nemají nebo jsou mnohem dražší.

Lidovky.cz: Máte děti? Učíte je česky?
Děti nemám, ale naučila jsem pár slov a vět česky moje spolužáky (oni mne na oplátku naučili něco z jejich jazyka). Takže si pár Brazilců, Mexičanů, Švýcarů, Venezuelců, atd. odvezlo do svých zemí české: Ahoj, jak se máš, miluji tě a pár nepublikovatelných výrazů, které každého cizince zajímají. A mě utkvěla v hlavě tak krásná francouzská slova jako je motýl, německá „škytavka“ a další důležité výrazy pro život.

Lidovky.cz: Jaké jsou první asociace, které slýcháváte, když řeknete, že jste z Česka?
První reakce většiny cizinců je: „Aaaa, Czechoslovakia, Prague, wonderful city!“. Bylo úžasné poslouchat, jak téměř všichni cizinci opěvují Prahu. Jak je pro ně magická a jak se tam znovu a znovu chtějí vracet. Málokdo už ale ví, že se Czechoslovakia proměnila v Czech Republic. Pro mnoho mých spolužáků je Česká republika synonymem pro Milana Kunderu a Václava Havla. S jedním z nich, italským mnichem Domenicem, jsme si dokonce povídali o Alexandru Dubčekovi a Janu Palachovi. Jeho znalosti mne ohromily a já si říkala, že ta naše malá zemička je jen tak malá, jak malou ji chceme mít.

Lidovky.cz: Sledovala jste tamní politiku? Liší se politická kultura od té naší?
V době, kdy jsem byla v Irsku, se konalo referendum o výstupu Velké Británie z EU. Bylo to velké téma, zvlášť pro Iry. V mé rodině se Brexit velmi řešil stejně tak jako volební kampaň DonaldaTrumpa. Většina Irů, se kterými jsem se setkala, byla pro setrvání UK v EU a také proti Donaldu Trampovi. Velmi poutavé bylo poslouchat jejich povídání o historii. O tom, jak je Anglie po staletí ničila. Irové jsou velmi hrdý a tvrdý národ s jasným historickým názorem. Jejich „drobný odpor“ vůči Velké Británii je zřejmý v každé větě.

Češi v cizině

Sledujete rubriku Češi v cizině a zdá se vám, že v seriálu některé země chybí? Jsou to zrovna ty, ve kterých žijete? Ozvěte se nám.

Pokud se s námi chcete podělit o svoje názory a dojmy, napište nám na adresu cesivcizine@lidovky.cz. Uveďte svoje jméno a krátce popište místo, kde žijete a důvod, proč jste do zahraničí odjeli. Jako předmět zprávy uveďte "Češi ve světě".

apeAlena Pecháčková
  • 9Diskuse




REGISTRACE NA SERVERU LIDOVKY.CZ, NEVIDITELNÉM PSU A ČESKÉ POZICI

SMS Registrace

Diskuse LN jsou pouze pro diskutéry, kteří se vyjadřují slušně a neporušují zákon ani dobré mravy. Registrace je platná i pro servery Neviditelný pes a Česká pozice. více Přestupek znamená vyřazení Vašeho telefonního čísla z registrace a vyřazený diskutér se již nemůže přihlásit ani registrovat pod stejným tel. číslem. Chráníme tak naše čtenáře a otevíráme prostor pro kultivovanou diskusi.
Viz Pravidla diskusí. schovat

Jak postupovat

1. Zašlete SMS ve tvaru LIDOVKY REG na číslo 900 11 07. Cena SMS za registraci je 7 Kč. Přijde Vám potvrzující SMS s heslem.

2. Vyplňte fomulář, po odeslání registrace můžete ihned diskutovat

Tel. číslo = login,
formát "+420 xxx xxx xxx"
Kód ze SMS je rovněž heslo
Vaše příspěvky budou označeny Vaším jménem, např. K. Novák.
* Nepovinný.
Odesláním souhlasíte s Pravidly diskusí.

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!

Najdete na Lidovky.cz