Lidovky.cz: Vzpomenete si na první dny po přestěhování? Co vám nejvíce ulpělo v paměti?
Když jsme dorazili, byl večer. Jelikož jsem nemluvil anglicky, bylo velmi složité zjistit, co má se mnou můj trenér z Hawaii Pacific University v plánu. Odvezl mě do apartmánu, kde jsem strávil několik nocí. Škola začínala až za dva týdny a já si musel sehnat nějaké ubytování, což je na Havaji docela náročné, když nemluvíte anglicky, nemáte počítač a tudíž se ani nemůžete podívat po inzerátech. Po pár dnech jem tedy musel zajít do hostelu, který byl hned ve Waikiki kousek od pláže. Bylo hezké zajít si na pláž a užít si trochu hezkého počasí. Pomohlo až štěstí. Jedna tenisová spoluhráčka měla místo ve svém bytě, tak jsem se k ní na rok přistěhoval. Hory na Havaji jsou neskutečně krásné a výjimečné díky svému sopečnému původu. A každý den jsem vídal duhu. I proto říkají Havaji Duhový stát.
Kdo je Jan Hroch?Jan Hroch vyrůstal v Náchodě, kde vystudoval Střední průmyslovou školu stavební. Díky tenisu, který od malička hrál, dostal stipendium na škole v Hawaii Pacific University, kde studoval cestovní ruch, a pak MBA se zaměřením na finance. Po škole se oženil na Havaji a žije s manželkou v Honolulu. Rád cestuje, hraje golf a tenis. Momentálně pracuje jako finanční poradce. |
Lidovky.cz: S čím jste v cizině narazili? Je nějaký český zvyk, který byl pro okolí krajně nezvyklý?
Lidé na Havaji nemají rádi sobecké lidi. Je nezvyklé potkat tu někoho, kdo ačkoli je úspěšný, tak se nechová mile. Když jsem dorazil, říkal jsem si, že vše znám a nic nepotřebuji. Jakmile jsem změnil přístup k lidem, byli velmi ochotní a přívětiví. Po pár měsících mi došlo, že to je cesta k úspěchu. Lidé na Havaji jsou přátelští, snaží se pomoci každému a nikdo se tu nepřetvařuje. Jelikož je ostrov docela malý, lidé se tu znají. Když máte štěstí a tvrdě pracujete, ostatní se vám snaží pomoc. Je fajn tu mít dobrou pověst. Jinak skoro nikdo na ostrově nechodí pěšky, skoro každá rodina má minimálně jedno auto na osobu. To pro mě bylo nepochopitelné.
Lidovky.cz: Chcete se do Česka ještě někdy vrátit?
Jelikož moje žena vyrůstala na Havaji, tak ta pravděpodobnost, že se vrátím, moc velká není. Kdykoli dorazím zpět do Česka, tak je to velký šok. Nikdo se neusmívá, každý se mi zdá naštvaný. Česko mi chybí, ale..
Lidovky.cz: Existuje nějaké české jídlo, které vám v cizině chybí? Uvařil jste přátelům v zahraničí nějaké české jídlo? Jak jim chutnalo?
Od malička jsem rád vařil, takže vařím dost často i zde. Na Vánoce děláme bramborový salát s kuřecíma řízkama. další české speciality, které tu vařím? Asi guláš, bramboráky, bramborovou polévku, tu mají rádi i naši přátelé. Co tu nemohu sehnat, jsou sušené houby. Naštěstí v Česku mám dědu a to je vášnivý houbař. Kdokoli je tady ochutnal, byl v šoku z jejich vynikající chuti.
Češi cizině:Sledujete rubriku Češi v cizině a zdá se vám, že v seriálu některé země chybí? Jsou to zrovna ty, ve kterých žijete? Ozvěte se nám. Pokud se s námi chcete podělit o svoje názory a dojmy, napište nám na adresu cesivcizine@lidovky.cz. Uveďte svoje jméno a krátce popište místo, kde žijete a důvod, proč jste do zahraničí odjeli. Jako předmět zprávy uveďte "Češi ve světě". |
Lidovky.cz: Máte děti? Učíte je česky?
Děti nemáme, ale až budou, česky je rozhodně budu učit. A také je chci posílat do Česka za babičkou a dědou na prázdniny.
Lidovky.cz: Jaké jsou první asociace, které slýcháváte, když řeknete, že jste z Česka?
Havaj leží uprostřed oceánu, je tu hodně národností. Ale vědí jen, že je to někde v Evropě. Když řeknu, že hlavním městem je Praha, zorientují se. Hodně lidí v Praze bylo.
Lidovky.cz: Sledujete tamní politiku? Liší se politická kultura od té naší?
Americká politika je jeden velký kolotoč. Rozdíl nevidím.
