První pramen využívaný v Konstantinových Lázních obsahoval sirovodík, a byl proto pojmenován Smraďoch. Dnes k léčbě kardiovaskulárních nemocí a nemocí oběhového ústrojí slouží i další minerální uhličité prameny a zřídelní plyn. Před použitím se voda ohřívá na 33–34 stupňů.
Vztah zdejších minerálních pramenů a třetihorní sopečné činnosti je zde ještě nápadnější než jinde. Přímo nad Konstantinovými Lázněmi ční mohutný kopec – Hradišťský vrch (632 m n. m.). V třetihorách zde vyplnil lávový výlev terénní depresi. Jeho mocnost je asi 50 metrů. Hornina je blízká čediči a těžila se v místním lomu. Ten nám umožňuje nahlédnout do nitra kopce. Při chladnutí a tuhnutí lávy docházelo k jejímu smrštění a následnému rozpukání do šestibokých nebo pětibokých sloupců. Mají průměr až tři metry a jejich vrcholy pod povrchem mají zřetelně zaoblený tvar. V nejnižší části lomu se shromažďuje dešťová voda a vzniklo zde jezírko.
Jak se dříve bránili
Hradišťský vrch má rozsáhlou vrcholovou plošinu. Místo si v pozdní době bronzové lidé vybrali k vybudování hradiště. Osídlení trvalo dlouho – od 12. do 4. století př. n. l. Plochou asi 50 ha a obvodovým opevněním dlouhým 3,7 kilometru patří k nejrozsáhlejším hradištím té doby.
V kamenném valu bylo celkem pět vstupních bran. Až na jednu, která byla zničena, jsou v terénu dodnes viditelné a cesty, které jimi procházejí, jsou stále používané. Zajímavé je, že brány jsou různých typů – jak klešťové s rameny zahnutými dovnitř nebo ven, tak jednoduché uličkové. Východní brána, která je nejlépe zachovaná, je zdvojená. Procházelo se zde úzkou uličkou a předpolím, které bylo sevřeno dovnitř zahnutým valem.
Určení stáří hradiště je pro archeology obtížný úkol. Výzkumem lze z tak ohromné plochy odkrýt pouze nepatrný zlomek. Mimo zcela prokázaná fakta tak vždy zbude prostor na dohady a fantazii. Vystavět hradiště byl určitě namáhavý úkol. Místo stavby bylo vždy pečlivě vybráno. Zde nebyl ani nedostatek vody, dodnes jsou zde tři prameniště. Zkusme se ale zamyslet nad obranou takového objektu. Zdejší hradiště mohlo mít až 1000 obyvatel. Připusťme, že v případě největšího ohrožení se do obrany zapojil každý, kdo udržel zbraň. Znamenalo by to, že na každých asi pět metrů opevnění připadal jeden obránce – a to je asi málo. Obranu bylo zjevně nutno rychle přesunovat na místo předpokládaného útoku, to znamená upravit celé okolíhradiště tak, aby bylo přehledné. Velká rozloha hradiště vlastně ztěžuje jeho obranu. Na druhou stranu zde však vzniká dostatečný prostor, kam nepřítel prostě nemá šanci dostřelit.
Střepy a kosti
Archeologové našli velké množství střepů různých nádob, jak běžných užitkových, tak i jemných, pro zvláštní účely. Keramika je někdy hlazená, černě zbarvená tuhováním nebo červeně okrem. Často je i zdobená různými rýhami, vrypy a žlábky. I když dnes máme více možností určení stáří archeologických předmětů, právě nalezená keramika zůstává nejdůležitějším zdrojem informací, které slouží k datování archeologických objektů. Výzkumů zde bylo uskutečněno několik, ve třicátých letech minulého století to byli němečtí archeologové. V letech šedesátých zde proběhlo rozsáhlejší zkoumání dalších míst. Byly zde objeveny základy pravěkých obydlí, jejichž průměrná velikost dosahovala kolem 12 m2.
Část hradiště byla zničena čedičovým lomem, který zde byl otevřen na konci 19. století. Odstřelená hornina byla drcena a tříděna na jednotlivé frakce. S produkcí 12 000 tun vytěženého kamene lom ohrožoval vlastně celý kopec. Těžba naštěstí byla v roce 1997 definitivně uzavřena. V jejím důsledku však zmizela jedna z bran hradiště. Při záchranném výzkumu nad lomem nalezli archeologové také doklady o zemědělství a chovu skotu a koní.
Dnes je většina Hradišťského vrchu zalesněna. Mimo kulturní smrčiny (ale i ty se v některých místech blíží přirozeným horským smrčinám) najdeme i zbytky původních společenstev. Na poměrně malé ploše se zde mění přírodní podmínky – vlhkost, orientace, sklon terénu a další. To vše přispívá k velké druhové pestrosti rostlin i živočichů. V roce 1990 byla část kopce vyhlášena přírodní rezervací. Chrání se zde teplomilné doubravy, lipové a dubohabrové háje s velmi bohatou hájovou květenou.
