Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

Mít za přítele bělocha znamená v Indonésii stoupnout na společenském žebříčku, říká Čech

Češi v cizině

  6:40
JAKARTA - Jan Vostrejž odjel do Indonésie kvůli stáži na českém velvyslanectví. „Na rozdíl od České republiky je Indonésie rozvojovým státem s početnou levnou a zároveň nekvalifikovanou pracovní silou, který vlastní obrovská naleziště různých surovin. K těmto dvěma skutečnostem určujících současnou politiku Indonésie je potřeba pamatovat i na fakt, že na indonéských ostrovech žije různorodá směsice etnických a náboženských skupin,“ říká.

Jan Vostrejž foto: Archiv Jana Vostrejže

Lidovky.cz: Vzpomenete si na první dny po přestěhování? Co vám nejvíce ulpělo v paměti?
Jestli si na něco pamatuji zvlášť dobře, tak je to můj první den v hlavním městě Indonésie, Jakartě. Po příletu jsem zůstal první noc u rodiny mého indonéského kamaráda, která se svými příjmy patřila asi k nepočetné střední třídě. Z našeho pohledu žili velice skromně, ale to jim nebránilo, aby mě pohostili, čehož si velice vážím. Jak už tomu bývá v prostředí lidí, kde ne všichni přítomní ovládají nějaký společný jazyk na komunikativní úrovni, tak jsem děkoval za pohoštění především širokým úsměvem a ochotně odpovídal na všechny otázky. Byl jsem první „bule,“ neboli běloch, kterého znali. Tou dobou jsem ještě nevěděl, že v indonéské společnosti je populární mít bělocha za kamaráda. Indonésan tím sice stoupne na pomyslném společenském žebříčku, ale to neznamená, že by jejich přátelství bylo falešné. Neznalého místních poměrů, mě značně překvapilo, když mi kamarádovy rodiče řekli, že jsou rádi, že znají „buleho.“ V první chvíli mi to připadlo velmi zvláštní, ale časem mi došlo, že jednoduše všechny bělochy mají spojeny se Západem, o kterém, zvlášť ti kteří nikdy žádnou západní zemi nenavštívili, mají velmi zkreslené představy. Přístup k bělochům je asi hodně podobný přístupu v Thajsku, kde bílá kůže je považována za krásnější. Dospěl jsem k názoru, že je to způsobeno tím, že všichni běloši, kteří přicestují do Indonésie, zvláště pak do Jakarty, mají slušný příjem i vzdělání. Dále hraje roli fakt, že během procházení obchodních center si při pohledu do výloh člověk připadá jako doma. Není výjimkou se podívat na fotografii atraktivní blondýnky v objetí muže, postrádajícího jakékoliv východoasijské rysy. Jako běloch jsem si v Indonésii na nedostatek pozornosti stěžovat nemohl, nicméně jsem si na ni nedokázal zvyknout.

Kdo je Jan Vostrejž?

„Jsem student Masarykovy univerzity. S ohledem na znalosti nabyté během studia Hospodářské politiky a Bezpečnostních studií se zajímám především o trhy s komoditami a bezpečnost. Právě tento zájem mě na konci bakalářského studia motivoval ke stáži na jednom z českých velvyslanectví ve východní Asii. Indonésii jsem zvolil hlavně proto, že mi přišla jako jedna z levnějších variant. Ačkoliv centrum Jakarty, kde jsem se většinu času pohyboval, levné nebylo, svou tříměsíční stáž považuji za dobrou zkušenost. Stáž mě přesvědčila o tom, že pokud bych měl možnost alespoň občas se vracet domů, tak bych v cizině rád pracoval.“

Lidovky.cz: S čím jste v cizině narazil?
Je tam naprosto jiné kulturní prostředí, věci nefungují a lidé se nechovají tak, jak jsme zvyklí. Ze všeho nejvíce deprimující byla doprava. Jakarta je obecně známa dopravními kolapsy, které mohou nastat v jakýkoliv čas. Nebylo výjimkou, že svou každodenní přibližně pětikilometrovou cestu do práce jsem absolvoval za tři čtvrtě hodiny autem. Na motorce by to bylo o něco rychlejší, ale za cenu kompletně propoceného trička či košile. Nemluvě o situaci, kdy musíte mít oblek.

Lidovky.cz: Existuje nějaké české jídlo, které vám v cizině chybí? Uvařil jste přátelům v zahraničí nějaké české jídlo? Jak jim chutnalo?
Během mého pobytu v Indonésii se mi stýskalo po téměř všech mléčných výrobcích. České (evropské) potraviny, snad kromě tvarohu, byly k dostání v obchodech pro vyšší vrstvy obyvatelstva. Byly ale považovány za luxusní a od toho se odvíjela i jejich cena. Obecně vzato všechny cizí kuchyně jsou považovány za nadstandard, který si místní čas od času snaží s celou svou rodinou dopřát. K takové večeři ve dražší restauraci patří rituál, kterému jsem se při jakékoliv příležitosti k povečeření s místními nevyhnul. Například jeden večer, než jsem si mohl pochutnat na českém guláši, tedy skoro českém (měli jsme ho totiž s rýží), museli se všichni v různých kombinacích spolu vyfotit. Následovalo focení jídel a pak i snad prázdných talířů. Všechny tyto fotky šly rovnou na sociální sítě, které jsou nedílnou součástí života Indonésanů.

Lidovky.cz: Jaké jsou první asociace, které slýcháváte, když řeknete, že jste z Česka?
Asi nebude pro nikoho překvapením, když napíši, že první asociací, kterou jsem slýchal, byla Praha. Právě toto město je na pomyslném seznamu Indonésanů, kteří mají dost peněz na dovolenou v Evropě, nicméně ne všichni si dokážou spojit Prahu s Českou republikou. Po nějaké době jsem přišel na dvě věci. Za prvé, pokud nevědí, tak to může být proto, že neznají slovíčko „Czech.“ Když se „Czech“ nahradilo indonéským „Čeko,“ tak se mnoho z nich chytlo. Za druhé, a tento postřeh se mi hodil i v případech, kdy jsem se ptal třeba jen na cestu, mnoho místních v souladu s východoasijskou tradicí, kde slovo NE nemají ve slovníku, s vypětím sil kývalo hlavou na znamení souhlasu. V takovém případě jsem už věděl, že pokud někdo kýve nahoru a dolů svou hlavou příliš rychle a říká „yes“ podobnou rychlostí, tak nejspíš nemá tušení, kde se Česko nebo cokoliv jiného nachází.

Jan Vostrejž
Jan Vostrejž

Lidovky.cz: Sledujete tamní politiku? Liší se politická kultura od té naší?
Dlouhodobě se zajímám o východní Asii a navíc to bylo i jednou z povinností během mé stáže. Politická kultura Indonésie se od naší zásadně liší. Na rozdíl od České republiky je Indonésie rozvojovým státem s početnou levnou a zároveň nekvalifikovanou pracovní silou, který vlastní obrovská naleziště různých surovin. K těmto dvěma skutečnostem určujících současnou politiku Indonésie je potřeba pamatovat i na fakt, že na indonéských ostrovech žije různorodá směsice etnických a náboženských skupin. Většina obyvatel se hlásí k sunnitskému islámu, nicméně jsou mnohem méně ortodoxní než jejich spoluvěrci ze Středního a Blízkého východu. Takže žádný strach, pivo si člověk může dopřát i během ramadánu, byť může být servírováno v čajové konvičce. Další charakteristikou indonéské společnosti je korupce. Právě z této skutečnosti pramení velký zájem o pracovní pozice ve státní správě. Nechci tím říct, že by každý bral úplatky, ale je třeba s tím počítat. Nejvíce mě ale překvapila četnost komunikace přes mobilní aplikaci WhatsApp. Bez ní se v Indonésii nedá příliš dobře fungovat, jelikož je běžné přes ni řešit i obchodní záležitosti.

Češi v cizině

Sledujete rubriku Češi v cizině a zdá se vám, že v seriálu některé země chybí? Jsou to zrovna ty, ve kterých žijete? Ozvěte se nám.

Pokud se s námi chcete podělit o svoje názory a dojmy, napište nám na adresu cesivcizine@lidovky.cz. Uveďte svoje jméno a krátce popište místo, kde žijete a důvod, proč jste do zahraničí odjeli. Jako předmět zprávy uveďte "Češi ve světě".

Autor:

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!