Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

Jak se zbavit dotěrného Itala? Řekněte, že těstoviny jsou nejlepší s kečupem, říká Češka

Češi v cizině

  10:31
ŘÍM - Eliška Trmalová se přestěhovala do Říma kvůli studiu - je zde na studijním pobytu. „Čekat na hromadnou dopravu v Římě je občas jako čekat na Godota, ale nevypadá to, že by to někomu příliš vadilo, Italové prostě vyplní čas vykouřením cigarety. Další věcí je neuvěřitelná upravenost Italů a Italek. Kvůli omezené velikosti zavazadla a nevlastnění žehličky jsem se uchýlila ke stylu nedbalé elegance, se kterou si tady ale většinu času připadám jako vandrák,“ říká.

Eliška Trmalová foto: Archiv Elišky Trmalové

Lidovky.cz: Vzpomenete si na první dny po přestěhování? Co vám nejvíce ulpělo v paměti?
Jako prvotní dojem mi v hlavě ulpěl hluk a špinavé počůrané chodníky. Zábavným faktem je, že ačkoliv zde teploty dosahují v zimě i k 20 stupňům, Italové dál nosí péřové bundy a kulichy. Zařizování základních věcí po příjezdu nebylo snadné, protože například stanovená otevírací doba zde spíše zdobí dveře, než že by se jí někdo skutečně řídil. Brzy jsem proto pochopila, proč Italové tolik gestikulují. S angličtinou tady moc nepochodíte, spíše počítejte s tím, že s ní nepochodíte vůbec. Pan Maurizio z italské banky o tom ví své, protože ty dvě hodiny, kdy jsem se u něj pokoušela založit účet, ho výrazně přiblížily k penzi. Čekat na hromadnou dopravu v Římě je občas jako čekat na Godota, ale nevypadá to, že by to někomu příliš vadilo, Italové prostě vyplní čas vykouřením cigarety. Další věcí je neuvěřitelná upravenost Italů a Italek. Kvůli omezené velikosti zavazadla a nevlastnění žehličky jsem se uchýlila ke stylu nedbalé elegance, se kterou si tady ale většinu času připadám jako vandrák. Co oceňuji je ochota a neuvěřitelná přátelskost Italů, která je patrná už z polibku na obě tváře na uvítanou.

Lidovky.cz: S čím jste v cizině narazili? Je nějaký český zvyk, který byl pro okolí krajně nezvyklý?
První, s čím jsem narazila, bylo přecházení silnice. Na zelené světlo se tady prostě nečeká, protože i když svítí, stejně se vás nějaká Vespa většinou pokusí přejet. Trochu jsem si také musela zvykat na povykování Italů, protože „Ciao, bella!“ slyším často i několikrát denně. Na druhou stranu, když člověk vyrazí ráno nenalíčený v teplákách pro pečivo a slyší tenhle pozdrav, až ješitně ho to potěší. Krajně nezvyklé je pro mé italské spolubydlící fakt, že často obědvám ve 12 a večeřím v 7. To mě pak většinou pobaveně sledují jako nějakou exotickou atrakci. Ve většině italských domácností nenajdete rychlovarnou konvici, což milovníkům čaje trochu komplikuje život. Zato každá domácnost má často i více mocca konviček na espresso, než kolik je jejích členů. Může se to zdát banální, ale neexistence drogerie byla pro mě jako pro ženu docela problémem, protože v supermarketu mají pouze základní věci a ceny produktů v lékárnách či parfumeriích dosahují závratných výšin.

Lidovky.cz: Existuje nějaké české jídlo, které vám v cizině chybí?
Stěžovat si na jídlo v Itálii by asi nebylo na místě. Každý měsíc zažívám nejprve slzy štěstí při kulinářských požitcích a poté na konci měsíce skutečné slzy nad mým výpisem z účtu. Nejvíce postrádám asi kachnu s cuketovým zelím a knedlíkem, jakou peče moje maminka, náš klasický chleba, Kofolu a také vločky na ovesnou kaši, protože se tady nedají sehnat. Co naopak mohu vřele doporučit z lokální kuchyně, jsou těstoviny all ́Amatriciana se sýrem pecorino a pancettou. Není tedy divu, že diskuze v Itálii většinou skončí u jídla. A kdybyste se náhodou chtěli někdy zbavit dotěrného Itala, tak mu prostě řekněte, že máte těstoviny stejně nejradši s kečupem.

Lidovky.cz: Jaké jsou první asociace, které slýcháváte, když řeknete, že jste z Česka?
Lidem zde většinou naskočí Praha, kterou většina lidí navštívila a moc se jim líbila. Za další je to pojem východní Evropa a to pak člověk marně vysvětluje koncepci střední Evropy, kterou, mám pocit, uznávají jen lidé, co v ní žijí. Muži většinou s velkým entusiasmem začnou v souvislosti s Českou republikou vykřikovat jména našich fotbalistů – bohužel ovšem s mou znalostí fotbalu se tato diskuze neposune příliš konstruktivním směrem. Samozřejmě nelze opomenout české pivo. Často jsem také slyšela o modelce Aleně Šeredové a to většinou s takovou výslovností jejího jména, že jsem ho rozpoznala až na poněkolikáté a když jsem pak svým italským kamarádům objasnila význam jejího příjmení, hrozně se tomu smáli. Poslední asociací jsou české ženy, které jsou i zde považovány za jedny z nejkrásnějších na světě. Není se čemu divit, mnoho žen zejména v Neapoli se pyšní hustším knírem, než jaký nosíval T. G. Masaryk.

Češi v cizině

Sledujete rubriku Češi v cizině a zdá se vám, že v seriálu některé země chybí? Jsou to zrovna ty, ve kterých žijete? Ozvěte se nám.

Pokud se s námi chcete podělit o svoje názory a dojmy, napište nám na adresu cesivcizine@lidovky.cz. Uveďte svoje jméno a krátce popište místo, kde žijete a důvod, proč jste do zahraničí odjeli. Jako předmět zprávy uveďte "Češi ve světě".

Lidovky.cz: Sledujete tamní politiku? Liší se politická kultura od té naší?
Politické kultura, podobně jiné věci v Itálii, se vyznačuje značným chaosem, tudíž se vlastně od té české zase tolik neliší. Ale musím uznat, že oproti Itálii máme ve všem mnohem větší pořádek. Poslední velkou politickou otázkou bylo referendum o reformě ústavy z konce minulého roku, po němž jsou ve městě stále napůl strhané plakáty. Neúspěch referenda znamenal demisi premiéra Mattea Renziho a tím skončily i vtipy na jeho „znalost“ angličtiny, která je dobře slyšitelná v jeho projevech, které často potřebují anglické titulky. Co mě překvapilo, je všudypřítomný strach z mafie, jejíž jméno se nahlas nevyslovuje a když už tak se řekne jen potichu „M“. Při troše zlehčování můžu říct, že „M“ je trochu jako Voldemort. Její aktivity jsou zde především obchod s drogami a bohužel likvidace odpadu a to i toho nebezpečného, který pak často končí v moři či zavezený půdou. Abych ale nekončila negativní notou, Itálie je skutečně Itálií a její jedinečnost nás v dnešní rychle se měnící unifikované době může těšit. Vlastně jsem ráda i za ten všudypřítomný zmatek, protože mě to učí dělat věci víc „piano piano“ (tedy pomalu) a hned nešílet, když něco nefunguje, protože tady nefunguje vůbec nic a přitom tu je dolce vita jako nikde jinde.

Autor:

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!