Roli hrálo hodně faktorů
1) Nikdy předtím jsme na podobnou výpravu nejeli. Nevěděli jsme, co od toho čekat.
2) Na internetu, ani nikde jinde, jsem nenašel žádný rozumný zdroj informací. Asi jsem špatně hledal, protože teď jsem jich pár našel.
3) Když jsem se zeptal chlapíka, který pracuje pro cestovku a do Tádžikistánu jezdí provádět, tak ten jeho seznam byl za prvé drahý a za druhé bych na to potřeboval lodní vak. Dodnes si pamatuju, jak mi řekl, že bez kečupu to prostě nedáme. Kromě toho měl i jiná moudra, která se nezakládala na pravdě (co se týče cesty do BC).
ČTĚTE TAKÉ: |
4) Expedici vystihne přídomek „studentská“. Od toho se také odvíjela naše strava. Neměli jsme a nemáme (a ještě nějaký čas nebudeme mít) peníze na Travellunch, sušené maso apod. Tím nechci říct, že jsou tyto výrobky špatné, právě naopak. Ale když máte hluboko do kapsy, podíváte se po něčem jiném. Moji zkušenost s těmito výrobky si můžete přečíst tady.
5) Každý, kdo někdy letěl s výbavou, ví, že vypořádat se s váhou batohů není lehké.
Tolik k pochopení následujících řádků.
Na čem jsme si tedy „pochutnávali“?
Nejdříve jsme si rozepsali, kolik dní budeme na Pamíru (na cestě). Denní jídelníček byl rozplánován na snídani, svačinu 1, oběd, svačinu 2 a večeři. A cílem bylo přijmout 3000 kcal denně. Neradili jsme se s žádným výživovým poradcem, takže pro vaše připomínky v diskuzi bude určitě prostor.
Snídaně – Tady to byl docela stereotyp, ostatně jako při každém chodu. Já a Martin jsme si udělali takový domácí mix. Čtyři kilogramy směsi skládající se z ovesných vloček, müsli, sušeného ovoce, kokosu a ořechů. Ráno ji zalijete teplou vodou nebo jednoduše zapíjíte. Byla to kalorická bomba, ale můžu vám říct, že po týdnu už mi to lezlo i z uší.
Svačina 1 – Proteinový prášek a nějaká sladkost viz svačina 2.
Obědy – U obědů jsme to řešili prostřednictvím pečiva (v BC se pak dalo dokoupit) s trochou sýra, nebo salámu. Sýr vám vydrží i dva týdny. „Poctivá“ vysočina snad ve svém životopise ani death-line nemá.. Každý měl přibaleny asi tři konzervy tuňáka. Ten se jedl jen v krizových situacích, byla to taková štědrovečerní večeře.
Svačina 2 – Při pochodu nemáte čas ani potřebu moc jíst, proto jsme si dávali müsli tyčinky, čokolády, čokoládové tyčinky, sušené ovoce.
Večeře – To byly buď těstoviny nebo rýže. Ochuceno jsme to měli instantní omáčkou v prášku (doporučuji šípkovou). Do ní přidáte trochu špeku, koření, parmezánu a salámu. A na žlučové kameny je zaděláno. Myslím, že poměr cena-výkon-chuť byl skvělý.
Přibaleny byly i potravinové doplňky (vitamíny, minerály).
Taková příhoda před odbavením. Jirka si s sebou vzal zavařený guláš od babičky, ale zjistil, že mu nevychází kila a v řadě při odbavení ho bagroval přímo ze zavařovací sklenice. Bylo vtipné sledovat, jak si další cestující vyměňují pohledy.
Co bych si s odstupem času ještě přibalil
Vtipný byl i poslední večer na treku do BC. Jediné jídlo (kromě tyčinek), které jsme měli, byla rýže.
Sušené maso - Pořád jsem student, a proto se nebojte, že bych za něj vyplázl tu astronomickou absolutně neadekvátní cenu, za kterou se prodává. Důvod je jasný, už si ho umím udělat sám. Časem určitě doplním návod jak si takovou baštu doma udělat.
Sušené mléko – Kamarád Jirka ho měl, ještě, že se podělil. Když jsem dostal hrnek oslazeného mléka, tak jsem byl v sedmém nebi. Divili byste se jaké „blbosti“ vám dokážou na expedici udělat radost. Za vše mluví to, když jsem po pětidenním putování do BC našel obal od corny. Ten pocit, že tu někdo předtím šel, mě hodně pozvedl. Pro upřesnění, jednalo se o brusinkové corny.
Bramborová kaše v prášku – Přišel jsem k ní jako slepý k houslím. Když jedna parta kluků opouštěla BC, rozdávali přebytečné zásoby a dali nám žlutý poklad. Doma nad tím ohrnete nos, ale tam to mělo hodnotu jako bílý lanýž.
ČTĚTE TAKÉ: |
Kešu – Ořechy jsou jedny z nejkaloričtějších potravin, proto je dobré si je vzít i samostatně v jakékoliv podobě. Já miluju kešu, ale klidně si můžete přibalit para ořechy, vlašáky, lískáče, buráky, mandle apod.
Energetické doplňky – jsou dražší, ale energie, minerály a vitamíny, které jsou v nich obsaženy, za to stojí.
Směs koření – nic neváží a s chutí dělá divy.
I když skladba jídla nebyla ideální a už v půlce mi to lezlo krkem, stejně si myslím, že jsme zvolili dobře. Nebýt špatného počasí, možná jsme na vrchol Korženěvské vylezli. Jídlem to určitě nebylo.
Jak už jsem se zmínil výše, budu rád, pokud se vyjádříte v diskuzi a přidáte svoje nápady a zkušenosti. Tento článek může sloužit vám i dalším lidem při sestavě jídelníčku pro nadcházející cestu či expedici.
