Historie kladských Čechů
Kladské knížectví bylo po staletí součástí Českého království a Kladská kotlina byla obývána převážně Čechy. Je to vidět i na znaku Kladska, ve kterém stojí český dvouocasý lev. Vidět ho můžete také na radničních hodinách, které drží v předních tlapách. Přestože od 18. století bylo Kladsko pruské, česká menšina se tu udržela až do konce druhé světové války. Především na venkově se ještě v té době mluvilo kladským dialektem češtiny. Češi se stejně jako zdejší Němci stali obětí konce války a byli odsud vyhnáni. Část odešla do Čech, část do Německa.
Obrovská pevnost
Kladsko vzniklo pod zdejším hradem, který tu od 10. století strážil obchodní stezku z dnešní Wroclawi do Prahy. Hrad se postupně změnil v pevnost, která svých dnešních obřích rozměrů - je dokonce větší než samo město - nabyla poté, co v 17. století získali Kladsko Prusové. Pevnost prošla v posledních letech rekonstrukcí a sídlí v ní působivé muzeum, které ukazuje každodenní život zdejší pruské posádky v 19. století. Pod pevností je vstup do podzemních chodeb. Z jejich několikakilometrové sítě pod městem je ale přístupných jen 600 metrů.
Hrad v Kladsku se postupem času změnil v pevnost, sídlí v ní muzeum, které ukazuje život zdejší pruské posádky.
„Otec“ Karlova mostu
V Kladsku se snadno zorientujete: všude tu totiž jsou české turistické nápisy. Jeden z nich najdete také před krásným kamenným mostem svatého Jana, který prý ne náhodou připomíná Karlův most v Praze. Jak s hrdostí zdůrazňují místní, mnohem starší - některé prameny uvádějí rok 1286. I k tomuto mostu, ozdobeném barokními sochami, se váže pověst o přidávání vajec do malty, aby více vydržel. Na mostě stojí i socha patrona Čech, svatého Jana Nepomuckého. Okolí mostu bylo nedávno zrekonstruováno, u říčky pod ním v noci svítí fontána.
Město Arnošta z Pardubic
První pražský arcibiskup a metropolita pražský si Kladsko zamiloval. Strávil zde dětství a na tohle místo nikdy nezapomněl. Kladsko Arnoštovi z Pardubic vděčí za nádherný gotický kostel Nanebevzetí Nejsvětější Panny Marie, jehož základy položili johanité, k nimž Arnošt z Pardubic
údajně chodil do školy. Když arcibiskup v roce 1364 zemřel, byly jeho ostatky podle poslední vůle převezeny právě sem. K jeho náhrobku se váže několik legend, včetně té, podle které z něj vytékala vonící olejová tekutina, což věřící pokládali za zázrak.
