... Ještě aby ne, když všude roste kakaovník, banány a orchideje a z moře vám vyskakují krevety přímo do talíře.
Silnice se kroutí, přejíždíme snad dvacáté sedlo s nádhernými výhledy. Kam oko dohlédne, překrývají se a jeden za druhým mizí vysoké kopce porostlé neprostupným subtropickým pralesem. Míjíme další vesnici. Kromě všudypřítomného Che Guevary nás tu vítají také malé děti. Dvě bílé tváře v "moderním" autě se tady nevidí často.
Kolumbovo město Baracoa
Baracoa byla ještě před revolucí přístupná pouze po moři. Oddělena pásmem hor je i přes existenci zbrusu nové silnice La Farola stále trochu stranou hlavních turistických tras. Kryštof Kolumbus pojmenoval místo Ponto Santo a jeho nástupce, kolonizátor Diego Velazquéz, s nímž se na Kubě setkáváme na každém kroku, tady založil první město na ostrově.
Ošklivé porevoluční betonové sídliště je soustředěno na kraji města, a dodnes jsou tedy ulice centra lemovány dřevěnými jednopatrovými domky s jednoduchou kolonádou. Na každé druhé pastelové fasádě se připomíná věčný Che. Zaparkovali jsme přímo na náměstí Parque Independencia. Náměstí vévodí katedrála Nuestra Seňora de la Asunción, v níž má být ukryt kříž, který tady vztyčil sám Kryštof Kolumbus. Bohužel katedrála je už bez střechy, její krásné věže se pomalu bortí a celou nádheru obklopuje vlnitý plech. Před katedrálou stojí shluk lidí a nadšeně přihlížejí jakési dětské recitační soutěži. Podporu, jakou má kubánská "kulturní osvěta" na ostrově, by mohli naši bývalí soudruzi jenom závidět. Hlavní náplní života usměvavého a pohodového národa totiž není práce a pokrok, ale oslava života. Jakmile soudružka učitelka s dětmi odešla, odněkud se objevili hudebníci a začalo se hrát a tancovat.
KubaKuba je největší ostrovů v Karibiku. Všechny ostrovy Velkých Antil lákají krásným mořem a tropickou krajinou, ale Kuba má něco navíc. Je to atmosféra jednoho z posledních totalitních režimů, bezstarostnost lidí, jejichž pracovní morálka je téměř nulová, radost a úsměvy. Tuto zvláštní exotiku si můžete vychutnat při cykloputování, potápění i pěších túrách v Národních parcích. Více si přečtěte v on-line průvodci po Kubě |
Kemp pod stolovou horou
Asi dvacet kilometrů od Baracoy začíná národní pak El Yunque. Kousek nad kanceláří, v níž je dobré zaplatit drobný poplatek za vstup a není dobré objednat si předraženého "povinného" průvodce, leží kemp. Na Kubě existují tři možnosti, kde se turista smí ubytovat. Státní hotel může být velmi pěkný a nijak přehnaně drahý. Lepší variantou je však pokoj v soukromí, takzvaná "casa particulara". Majitel domu musí mít registraci a odvádět podstatnou část ze svého příjmu státu, ale přesto je cena postele se snídaní většinou okolo 10 USD. Pokud umíte španělsky, můžete se přitom přímo podílet na každodenním životě Kubánců. Největší zábavou jsou ale kempy. S cenou okolo 5 USD jsou dostupné i bohatší pro Kubánce, a ti se tu baví na maximum. Můžete se tak až do rána učit tancovat salsu, zpívat karaoke, anebo si zacpávat uši a čekat, kdy ten hluk skončí.
Jak utéct ziskuchtivým průvodcům
Ptáci začali řvát, bylo na čase vstávat. Za úplné tmy jsme se vyplížili z kempu a ušli kus cesty proti proudy řeky, abychom se vyhnuli strážnímu domku. Kohouti zakokrhali a život v domcích u cesty se pomalu probouzel k životu. Chlapi sklízeli pár banánů k snídani, ženské zatápěly na kafe. Děti už vybíhaly s narvanými taškami do školy a vesele na nás mávaly. Konečně jsme našli brod a napojili se stezkou na hlavní cestu k vrcholu. Vede přes lesní zahrady, v nichž neuspořádaně rostou různé plodiny od kakaa po cukrovou třtinu a volně se pase domácí zvěř.
Cesta se vyhnula vodopádu a stoupá prudce nahoru. Mezi listy banánovníku se objevují zamlžené vrcholky okolních hor. Také my pomalu mizíme v mraku, který halí horu po většinu roku. Následuje malá skalka, nešlápnout na housenky a jsme na vrcholu. El Yunque je ve skutečnosti pozůstatkem rozlehlé náhorní planiny. Dlouhou dobu byla stolová hora od svého okolí téměř zcela izolována, takže se na jejím plochém vrcholu vyvinula celá řada endemických druhů kapradin a palem. Člověk ale nemusí být zrovna botanik, aby mohl obdivovat nádheru orchidejí a barvy epifytů. Scházíme na rozcestí. Cesta dál vede k překrásným vodopádům, cesta zpátky ke koupeli ve studené tůni. Těžký výběr.
El Yunque - posvátná hora Taínů
Některé hory světa mají v sobě magické kouzlo, které překonává tisíciletí. Stolové hory pak ještě více než ty špičaté. Obrovské oltáře pod otevřeným nebem lákaly náboženské rituály už od nepaměti. Než tady, na východě Kuby, přistál Kryštof Kolumbus a následovala ničivá španělská kolonizace, žil na ostrově a horu uctíval indiánský národ Taínů. Stavěli si kruhové chatrče s doškovými střechami, které dodnes tklivě připomínají lepší hotely, pěstovali tabák, maniok a bavlnu. Na rozdíl od skvělé mayské kultury, zanechali po sobě Taínové jen drobnou keramiku a rituální sošky. V čem však vynikali, byla hrdost. Aby neztratili svobodu a nestali se otroky Španělů, páchali Taínové, kteří přežili nápor evropských nemocí, hromadné sebevraždy. Do konce 16. století byl tento národ v podstatě vymazán z historie a levná pracovní síla se začala vozit z Afriky.
Lidé z "Ostrova svobody"
Kuba byla v socialistickém táboře ráda nazývána "Ostrovem svobody". Svoboda ale spočívá jen v tom, že si můžete vybrat, jestli si koupíte za lístky mouku nebo rýži. Kubánci nesmějí cestovat, být bohatí, mají cenzuru a zakázaný internet, povinně odváděné zemědělské dávky a přídělový systém na potraviny. Na druhou stranu Raul Castro povolil malé podnikání, takže v turisticky zajímavých místech vyrůstají kavárničky a stánky se suvenýry, státním taxíkům konkurují rikšy a místo v hotelích řetězce Kubacar se můžete ubytovat v jedné ze stovek "casas particularas". Turisté mají platit konvertibilním pesem odpovídající hodnotou dolaru. Drobní podnikatelé, odvážní šmelináři a vynalézaví žebráci tak mají nějaký příjem v tvrdé měně, kterou mohou a nemusí směnit za svoje kubánské peso.
A běžní Kubánci? Chtěli by peníze, svobodu, demokracii. Ale ne za cenu toho, že by museli pracovat. Vypadají ve své skromnosti celkem spokojeni a jakákoli změna systému by v každém případě přinesla větší sociální rozdíly a zvýšila tak nároky na pracovní nasazení. A toho se děsí ještě více než komunismu.
Petra Greifová, HedvabnaStezka.cz
