12. března 2014 6:40 Lidovky.cz > Cestovaní > Aktuality

Lališ: Svaté místo jezídů v Kurdistánu

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 2Diskuse
Dívenka s kozami. Lališ, Irák. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Dívenka s kozami. Lališ, Irák. | foto: Bohuslav KramolišHedvábná stezka
Mladá pohledná slečna nám podává přeslazený černý čaj v tradičně tvarované skleničce. Snad u každého domu jsme takto přivítáni a pohoštěni. „Panir?“ nabízí otec rodiny domácí sýr. Ostýchavě přikyvujeme.

Pro Evropana je tato pohostinnost velice nezvyklá a člověk často neví, zdali ji má přijmout nebo zdvořile odmítnout. Druhou možnost nám často rodina nedovolí.

Festival bez lidí

Máme štěstí, dorazili jsme do městečka Lališ, poutního a nejsvatějšího města jezídů, zrovna v období každoročního festivalu. Je zde ale docela prázdno. Chrám uzavřený příkrými horami hlídají stovky vojáků. Na jediné příjezdové cestě projíždíme třemi checkpointy. Prohledávají naše zavazadla a ptají se všetečné otázky. Kurdsky neumíme a jediná anglická slova ozbrojence ověšeného kalašnikovem a zásobníky jsou: „What is this.“ Vždy ukáže na předmět v batohu. „This is GPS, this is pillow...,“ vysvětluji.

Pohled na část města Lališ.

Krabička mátového tabáku koupeného v Erbilu se zdá v této svaté krajině jako problém. Kontroly jsou zvýšené a vojáci na každém kroku. Před pár dny v hlavním městě iráckého Kurdistánu proběhl teroristický útok. První výbuch po asi šesti letech na území této autonomní oblasti. Lidé mají strach. A náboženské minority oprávněně. Vždyť právě jezídové byli za minulých režimů mnohokrát terčem útoků, pronásledování a perzekucí. Právě proto je zde tak málo lidí, v tak významnou událost. Nedokážeme si představit jak se do úzkého prostoru mezi chrámy vleze 200 000 lidí, kteří zde pravidelně přijíždějí právě v období festivalu. Alespoň podle slov novináře Loqmana, který se nás hned ujal a prováděl kouzelnými uličkami a domy Lališe.

-


Chodí zde všichni naboso, aby měli kontakt se zemí. Proto i my ukazujeme respekt ke kultuře, a boty sundáváme. V porovnáním s jakoukoliv jinou vesničkou, kterou jsme mohli v uplynulých deseti dnech navštívit je zde překvapivě čisto. Místní ženy pravidelně ometají chodníčky a uklízí před domy. Lidé chodí v bílém, aby dali najevo své čisté srdce.

Téměř nepochopitelná pohostinnost

Je čas oběda a s člověkem který se nás ujal usedáme na na koberec. Muž, který nás hostí pracuje jako řidič. Každý rok přichází zde s celou svou rodinou na týden. Každý den zabije jednu svou kozu a pohostí kohokoliv, kdo přijde do jeho domu. Prosil Loqmana: „Nemám koho bych pohostil, přiveď nějaké hosty do mého domu.“ A tak jsme tady. Měkké výtečné maso, rýže zelenina, hojnost. A ten okamžik kdy se člověk stydí a je fascinován zároveň.

Náš hostitel právě přináší oběd. Rýže, maso a zelenina nesmí chybět. Irák.

Odpoledne se vydáváme do hlavního chrámu. Bohatě zdobený vchod se dvěma pávy a černým hadem. Právě ten černý had, který ucpal díru v noemově arše, v okamžiku, kdy narazila na pevninu. Vedle vchodu sedí starý muž a nad ním je hlínou přilepeno luční kvítí a vejce. Jezídský nový rok začíná v dubnu. Hojnost, příroda a krása. A taky příliš krásný měsíc na to se ženit (vtípek našeho jezídského kamaráda). Hlavně nešlapat na práh, ale přeskočit do další místnosti. Chvíli trvá než si oči zvyknou na přítmí a uvidíme, že veškeré sloupy v místnosti jsou ovázané barevnými šátky sedmi barev. A na každém z nich je uzel. Uzly jsou uzavřená přání. Jejich rozvázáním přání otevíráme, vyslovíme své a opět jej uzavřeme. To nyní čeká na otevření někým jiným...

Za dalším prahem přicházíme k hrobce významného jezídského představitele Şêx Adî. Střechy chrámů tvoří ostré kužele s útvarem na špici. Znázorňují paprsky světla vycházející ze Slunce, Měsíce a hvězd. A právě světlo hraje v životě jezídů nezastupitelně důležitou roli. Proto další místnost je věnovaná právě zdroji světla. Oleji. Hektolitry oleje v plastových i tradičních hliněných nádobách.

Hrnce, ve kterých se vaří jídlo pro kohokoliv, kdo přijde. Irák.

Každý večer ještě před setměním zdejší kněz zapaluje knoty namočené právě v tomto oleji a roznáší po vesnici a přilehlých kopcích. Přes tři sta knotů vytváří pohádkovou atmosféru, kterou dokresluje vůně hořícího oleje. Venku už je tma, a my se rozhodli zůstat zde v Lališi. V domě hostitele dostáváme večeři. Velice milá a početná rodina se o nás stará tím nejuctivějším způsobem. Jsme zaskočeni, a cítíme se provinile, když s plnými žaludky pozorujeme, když děti usedají k poloprázdným talířům.... Měli jsme jim nechat víc? Měli jsme odmítnout? Měli jsme urazit hostitele? Ráno vyměňujeme kontakty a odjízdíme dál vstříc tureckým hranicím....

Silvestr Tkáč, HedvábnáStezka.cz
  • 2Diskuse




REGISTRACE NA SERVERU LIDOVKY.CZ, NEVIDITELNÉM PSU A ČESKÉ POZICI

SMS Registrace

Diskuse LN jsou pouze pro diskutéry, kteří se vyjadřují slušně a neporušují zákon ani dobré mravy. Registrace je platná i pro servery Neviditelný pes a Česká pozice. více Přestupek znamená vyřazení Vašeho telefonního čísla z registrace a vyřazený diskutér se již nemůže přihlásit ani registrovat pod stejným tel. číslem. Chráníme tak naše čtenáře a otevíráme prostor pro kultivovanou diskusi.
Viz Pravidla diskusí. schovat

Jak postupovat

1. Zašlete SMS ve tvaru LIDOVKY REG na číslo 900 11 07. Cena SMS za registraci je 7 Kč. Přijde Vám potvrzující SMS s heslem.

2. Vyplňte fomulář, po odeslání registrace můžete ihned diskutovat

Tel. číslo = login,
formát "+420 xxx xxx xxx"
Kód ze SMS je rovněž heslo
Vaše příspěvky budou označeny Vaším jménem, např. K. Novák.
* Nepovinný.
Odesláním souhlasíte s Pravidly diskusí.

Najdete na Lidovky.cz