Divoký Napoleonův ostrov
Vyjedete-li odpoledne z Prahy přes Innsbruck na Brenner, přehoupnete se do Itálie ještě před půlnocí. Pak projedete Jižní Tyroly, kolem Verony, Modeny a Florencie – a nad ránem budete v přístavu v Livornu právě včas, abyste se nalodili na první ranní trajekt mířící na ostrov Korsika. Po čtyřhodinové plavbě spatříte panoráma divokých hor nad přístavem Bastia. Vlajky v přístavu vás nenechají na pochybách: jste ve Francii, ale blízkost Itálie vnímáte na každém kroku.
Do horského sedla Col de Vergio
Než se složíte na pláž, vydejte se do hor severní části ostrova. Jsou divoké, úžasné, s výškou do 2700 metrů. Silnice jsou kvalitní, ale klikaté a úzké tak, že se v zatáčkách jen o centimetry vyhnete protijedoucím. Leč výhledy stojí za to. Sedlo Col de Vergio je na vrcholu stoupání. Rostou tu borovice laricio, ztepilé kmeny výšky až 45 m sloužily k výrobě lodních stěžňů. Povšimněte si také všudypřítomných kaštanů setých. Právě teď je doba sklizně a na Korsice z jejich chutných plodů dokonce melou mouku.
Za plážemi západního pobřeží
Z hor rychle k moři, za koupáním. Vyhlášené pláže jsou v oblasti jihovýchodního pobřeží, ale krásná lokalita je i na západě, nedaleko metropole Ajaccia, Bonapartova rodiště, plného památek. Skalnaté hory tvoří Calanches, jde o geologickou raritu na seznamu UNESCO: bizarní skály rezavé až rudé barvy přitahují turisty. Skály rámují i letovisko Porto s krásnou štěrkovou pláží a mnoha vlídnými a útulnými hotýlky, kde vaří korsickou kuchyni, ke které vám samozřejmě nalijí místní vína.
Kdo dobyl Bonifacio?
Mohutný bílý útes, na kterém se rozkládá kdysi pevnostní město, ční naproti italské Sardinii. Bonifacio platilo staletí za nedobytné, dobyly je až masy turistů. Není se co divit, kouzlo středověkých uliček je opravdu působivé. A na každém rohu vám nabídnou nádherné výrobky z korálu za slušnou cenu. Výjimečný je i místní hřbitov: hrobky jsou spíše domy nebožtíků, do nichž se nechodí truchlit, ale posedět a vzpomínat. Prosluněné, vlídné. Jako Korsika.
