9. června 2009 9:00 Lidovky.cz > Cestovaní > Aktuality

Lodí mezi Štrasburkem a Nancy

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
Budovu Evropského parlamentu si můžete prohlédnout z lodi. Její obsluhu zvládne i amatér. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Budovu Evropského parlamentu si můžete prohlédnout z lodi. Její obsluhu zvládne i amatér. | foto: autor a Jiří Smutný
Prohlédnout si budovu Evropského parlamentu ve Štrasburku z vody? Doplout k v seznamu Unesco zapsaném Stanislawského náměstí v Nancy? Plavit se po vrcholcích hor? Plout kilometrovými tunely? Večeřet ve venkovské hospůdce ověnčené michelinskou hvězdou? Navštívit francouzské Baťovany? Být ve Francii a zároveň v Německu? A to všechno na vlastní lodi?

To všechno a ještě mnohé jiné můžete zažít a nepotřebujete k tomu být ani milionáři, ani mít průkaz lodivoda. Stačí chvíli hledat na internetu, pak absolvovat pár telefonátů, hodinu základního školení, prohlédnout si mapu a vyjet. Lodě jsou postaveny tak, aby jejich obsluhu zvládl průměrně zručný amatér, na všech stranách mají „nárazníky“ a plavba lodními zdymadly je jednodušší, než natankování benzínu u pumpy. A ceny – jako průměrná dovolená u moře.
Budovu Evropského parlamentu si můžete prohlédnout z lodi. Její obsluhu zvládne i amatér.

Lodní cesty v západní Evropě jsou na tento druh turistiky zařízeny a hustota vodních kanálů a splavných úseků řek je až neuvěřitelně rozmanitá. Loď tiše přede a jemně se pohupuje, na cestě můžete kdekoli zastavit. Na pomezí Francie a Německa, tedy v dnes francouzském Alsasku a Lotrinsku je to navíc cesta po dramatické hranici evropských dějin.

Najdete tu kombinaci toho nejlepšího z Německa a Francie – německou spořádanost, preciznost a přesnost a francouzskou eleganci, šarm a výjimečnou vytříbenost v jídle a pití. Bílá alsaská vína, lotrinská kuchyně, horský půvab Vogéz, téměř zapomenutého pohoří velikosti Šumavy, k tomu všemu tisíciletá historie, v níž se míchají germánské a románské kořeny tohoto kraje.

Hustota vodních kanálů je až neuvěřitelně rozmanitá.

Už Štrasburk, „druhé hlavní město Evropy“, by za svůj půvab stálo za samostatnou plavbu. Město má dodnes svoji „francouzskou“ a „německou čtvrť“ a v historickém středu, s francouzsky krásnou gotickou katedrálou a německými hrázděnými domy, jsou dodnes dvojjazyčné názvy ulic. To vše protkáno kanály a říčními rameny, které dávají městu téměř benátský nádech.

Na druhém konci týdenní lodní cesty leží Nancy, lotrinská metropole, která se pyšní tím, že na rozdíl od Alsaska, které během posledních staletí mnohokrát měnilo svoji německou a francouzskou příslušnost, byla vždy francouzská. Z prohrané války v roce 1871, kdy Francie přišla o Alsasko Nancy těžilo – přišly do něj desítky tisíc často velmi bohatých Francouzů, kteří nechtěli být poddanými německého císaře a díky nim má Nancy mnoho krásných secesních vil, obchodů a dalších památek.

Kanál Rýn-Marna se pyšní lodním výtahem.

Za to nejkrásnější vděčí Nancy ale Stanislawu Leszczynskému, polskému králi, který v boji o trůn podlehl saskému králi a jeho spojencům a pak se jako tchán francouzského krále stal na mnoho desítek let vévodou lotrinským. Náměstí, které nechal v osmnáctém století postavit uprostřed Nancy připomíná svoji nádherou Versailes a je po právu zapsáno mezi památkami UNESCO.



Kanál Rýn-Marna, který tato dvě krásná města propojuje má i jiná překvapení. Je jím pozoruhodné městečko Saverne, založené už Římany a dodnes mající středověký ráz, lodní výtah, který vás místo původních desítek zdymadel i s lodí vynese o padesát metrů nad krajinu a vy potom plujete skutečně po úbočí hor, abyste po chvíli

Další informace:

vpluli do více než dva kilometry dlouhých lodních tunelů, kterými loď pluje dlouhé desítky minut. Když jimi projedete, tak se místo hor najednou ocitnete v lotrinské mírně zvlněné rovině. U jednoho z přístavišť vás zase čeká gurmánský zážitek v podobě michelinské restaurace Chez Michel, v malé vesnici Langiumberg. Nemusíte se bát o dopravu, majitel restaurace i šéfkuchař si vás přivezou i odvezou. A jídlo, skutečně nevídané, za ceny lepší večeře v průměrné restauraci v Praze.

Ale to skutečně podstatné na plavbě je hlavně klid a ticho večer na břehu řeky, nebo jen ten pocit sedět na přídi lodi a vnímat jen řeku a pozvolna ubíhající krajinu. Což je pocit, který vás ještě dlouho bude blažit a budete na něj vzpomínat.





Najdete na Lidovky.cz