Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

Mexiko není tak nebezpečné, jak si mnozí myslí, říká Češka

Češi v cizině

  6:00
PRAHA - Adéla Skřivánková se do Mexika přestěhovala v rámci studia a o svých zážitcích zde píše blog. „Na místní poměry je moje výška 183 centimetrů opravdu hodně, a i kdybych se každý den několikrát nepraštila o nízká futra či držadla v autobuse, vždy se najdou Mexičané, kteří na mě koukají jak na zjevení a vážným hlasem mi oznamují, že jsem „muy alta“ (velmi vysoká),“ říká.

Adéla Skřivánková foto: Archiv Adély Skřivánkové

Lidovky.cz: Vzpomenete si na první dny po přestěhování? Co vám nejvíce ulpělo v paměti?
Zaskočila mě nekonečná změť silnic, velké vzdálenosti, všude spousta lidí (jet MHD v dopravní špičce je fyzicky velmi intenzivní zážitek) zamotané kabely elektrického vedení, pocit osamělosti. Ze začátku mi ale velmi pomohla mexická rodina, u které bydlím. Okamžitě mě přijali mezi sebe, ukázali mi nejnutnější věci a byli trpěliví, než jsem se rozmluvila španělsky. Španělština je na většině území naprostá nutnost. Podobný kontrast se opakoval pak několikrát. Ruch obrovského velkoměsta, o kterém kolují ošklivé historky, oproti neskutečně milým a přátelským lidem. Chudoba na vesnicích a zároveň usměvaví Mexičané, kteří si snad nikdy nestěžují. Místní lidé jsou opravdu neuvěřitelně přátelští, ochotní a srdeční. U žádného jiného národa jsem takovou vřelost nezažila. Po prvotním rozkoukání mě také překvapilo, že Mexiko není tak šíleně nebezpečné, jak se o něm říká. V Česku jsem se před odjezdem setkávala s vystrašenými reakcemi a varováním, že mě v Mexiku při nejmenším zabijí. Někteří přátelé mi už rovnou kondolovali. Pokud ale člověk respektuje určitá bezpečností pravidla a zbytečně neriskuje, nemá se čeho bát.

Adéla Skřivánková

Adéla Skřivánková, 24letá vystudovaná žurnalistka, aktuálně studentka dvou oborů Univerzity Karlovy – Mediální studia na FSV a Iberoamerikanistika na FF. Pocházím ze Žďáru nad Sázavou, ale studuji a pracuji v Praze. Do Mexika jsem odjela na studijní pobyt a naprosto si to tu zamilovala. Obdivuji místní kulturu, přátelskost lidí a překrásnou přírodu, kterou jsem během cestování po Mexiku měla šanci poznat. O svých zážitcích píšu blog www.adelaodjela.cz.

Lidovky.cz: S čím jste v cizině narazili? Je nějaký český zvyk, který byl pro okolí krajně nezvyklý?
Narážím denně, a to přímo svou hlavou. Na místní poměry je moje výška 183 centimetrů opravdu hodně, a i kdybych se každý den několikrát nepraštila o nízká futra či držadla v autobuse, vždy se najdou Mexičané, kteří na mě koukají jak na zjevení a vážným hlasem mi oznamují, že jsem „muy alta“ (velmi vysoká).

Lidovky.cz: Chcete se do Česka ještě někdy vrátit?
Budu muset, studijní pobyt je omezený jen na jeden semestr. Samozřejmě se do Česka těším na rodinu, přátele, českou přírodu, možnost chodit pěšky, a hlavně bezpečně sama po setmění. Tady člověk po osmé hodině večer musí mít buď vlastní auto, tučný účet pro zaplacení odvozu Uberem nebo velkou odvahu. Jakmile ale budu mít příležitost, rozhodně se chci do Mexika vrátit. Je to země, která si velmi snadno dokáže získat vaše srdce.

Lidovky.cz: Existuje nějaké české jídlo, které vám v cizině chybí? Uvařil jste přátelům v zahraničí nějaké české jídlo? Jak jim chutnalo?
Česká jídla mi tu vůbec nechybí, mexická kuchyně je velmi pestrá a plně mě uspokojuje. Dokonce se mi občas i zdá o „tacos al pastor“ (kukuřičné tortilly plněné grilovaným vepřovým masem – zlí jazykové tvrdí, že toulavými psy - plátkem ananasu, přelité pikantní salsou a posypané koriandrem) a hned druhý den si je musím jít koupit k nám na roh ulice. Mexickou kuchyni si ale člověk musí zasloužit. Drtivou většinu cizinců totiž ze začátku potká Moctezumova pomsta (silné zažívací potíže) a teprve až ji přečká a vybuduje si odolnost, tak si může mexická jídla užívat. Chutě jsou tu dost extrémní. Pokud je něco pálivé, tak vám shoří pusa, pokud je něco sladké, tak je to až příliš sladké. To je podle mě jeden z největších nešvarů místních potravin, že je ve všem velmi mnoho cukru. Například je téměř nemožné najít bílý jogurt bez cukru. A jako pro Češku je pro mě naprostým šokem, že si tu do piva dávají tomatovou salsu, limetku a chilli. To je přece hřích! Čemu se zase diví Mexičané, tak je to české posedlosti bramborami. I když brambory pocházejí z Latinské Ameriky, snad kromě hranolek se tu moc nejedí. Bramboráky jim ale chutnaly.

Češi v cizině

Sledujete rubriku Češi v cizině a zdá se vám, že v seriálu některé země chybí? Jsou to zrovna ty, ve kterých žijete? Ozvěte se nám.

Pokud se s námi chcete podělit o svoje názory a dojmy, napište nám na adresu cesivcizine@lidovky.cz. Uveďte svoje jméno a krátce popište místo, kde žijete a důvod, proč jste do zahraničí odjeli. Jako předmět zprávy uveďte "Češi ve světě".

Lidovky.cz: Jaké jsou první asociace, které slýcháváte, když řeknete, že jste z Česka?
Čeština zní Mexičanům většinou jako ruština. Někteří vítězoslavně vykřiknou Czechoslovakia a vypadají zklamaně, když řeknu, že ta už skoro 25 let neexistuje. Pokud se pak někomu nedaří Českou republiku zařadit a lokalizovat, nejsnazší nápovědou je Praha. Má pověst překrásného, malebného města. Srdce mi pak vlastenecky zaplesalo, když jsem zjistila, že nejdražší ulice v nejluxusnější části Mexico City se jmenuje Avenida Presidente Masaryk. Mexičanům se také velmi líbí český humor. Občas jsou zaskočeni ironií a sarkasmem, ale ve finále je to baví.

Lidovky.cz: Sledujete tamní politiku? Liší se politická kultura od té naší?
Aktuální politické debatě se nejde vyhnout. Všeobecná averze vůči Donaldu Trumpovi a debaty o mexicko-amerických vztazích jsou na pořadu dne. Téma tu rezonuje natolik, že se pořádají se různé konference a k politické situaci se vyjadřují jak profesoři na univerzitě, tak sami studenti. Rozdíl oproti Česku je však takový, že Mexičané nejsou nijak zhrzení či permanentně naštvaní a politické téma nevytahují po jednom pivu či tequile. Raději si pustí salsu nebo reggeaton a jdou tančit.

Autor: