Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

Mladí Poláci žijí nezřízeným životem, katolickou víru vnímají povrchně, říká Češka

Češi v cizině

  6:12
Jitka Rejhonová se do Polska přestěhovala před čtyřmi lety a první, co ji napadlo bylo, že se od 90. let nic nezměnilo. „Mile mě ovšem překvapily levné a dobré potraviny. Poláci byli od začátku přátelští a ochotní a na všechno měli spoustu času, například paní na poště se mnou trpělivě vyplňovala složenku, když jsem ještě neuměla polsky, prodavač na pokladně klidně přerovnal celý sáček volně prodejných čokoládových bonbónů, protože jsem si předtím nevšimla, že mají různé ceny a smíchala jsem je dohromady,“ říká.

Jitka Rejhonová foto: Archiv Jitky Rejhonové

Lidovky.cz: Vzpomenete si na první dny po přestěhování? Co vám nejvíce ulpělo v paměti?
Když jsem se v roce 2012 stěhovala do Polska, měla jsem pocit, jako by se od 90. let nic zásadního nezměnilo: například vlaky s tvrdými plastovými sedačkami, absence dálnic – mezi dvěma velkými městy Vratislav a Poznaň je pouze silnice vedoucí přes všechny možné vesničky, takže 160 km trvá 3-4 hodiny, pokud si ovšem o děravý povrch vozovky nezničíte auto (je pravda, že nyní už se dálnice staví). Byty také vypadaly jak z konce 2. světové války. Mile mě ovšem překvapily levné a dobré potraviny. Poláci byli od začátku přátelští a ochotní a na všechno měli spoustu času, například paní na poště se mnou trpělivě vyplňovala složenku, když jsem ještě neuměla polsky, prodavač na pokladně klidně přerovnal celý sáček volně prodejných čokoládových bonbónů, protože jsem si předtím nevšimla, že mají různé ceny a smíchala jsem je dohromady.

Na první pohled působí polská krajina jednotvárně a nudně, ale ve skutečnosti je velmi rozmanitá: hory, nížiny i moře. Pokud máte dost času, doporučuju projet celou zemi vlakem. Překvapila mě krása některých míst, například zapádně působící Gdaňsk (resp. trojměstí Gdaňsk- Gdyně - Sopoty), Toruň okouzlující řekou Vislou, která dosahuje úctyhodné šířky, nebo Poznaň, kde se kousek od malebného centra nachází veliké jezero Malta. Zároveň však Polsko ještě není zahlcené turisty, samozřejmě kromě obvyklých destinací, jako jsou Tatry, Krakov nebo Varšava.

Lidovky.cz: S čím jste v cizině narazila? Zažila jste, že by byl nějaký český zvyk pro okolí krajně nezvyklý?
Ani ne, jediný problém bylo moje nekatolické zázemí, což některé Poláky zaráželo. Na druhou stranu je katolická víra u Poláků povrchní, přijímají ji spíše automaticky od svých rodičů na základě tradice, bez hlubšího zájmu a pochopení – toto koneckonců tvrdí i polská spisovatelka Olga Tokarczuková. Mladí samozřejmě žijí nezřízeným životem, ale to nikomu nepřekáží. Také si neradi dělají legraci sami ze sebe a už vůbec není dobré se dotknout jejich národní hrdosti.

Lidovky.cz: Existuje nějaké české jídlo, které vám v cizině chybělo? Uvařila jste přátelům v zahraničí nějaké české jídlo? Jak jim chutnalo?
České jídlo mi nechybělo, polská kuchyně je výborná, takže jsem radši zkoušela jejich speciality: bigos (zelí s masem), zelňačku, pirohy plněné sladkou i slanou směsí, žurek (polévka), nakládané sledě a rybí saláty, různé klobásy i dezerty (šarlotku - jablečný koláč nebo sernik – tvarohový koláč). My máme spojené Polsko s nekvalitními potravinami, ale zapomínáme, že ty jsou většinou spojené s objednávkou obchodních řetězců, naopak v Polsku najdeme dobré klobásy, pečivo, výborné čokoládové pamlsky, ryby. Na univerzitě se pořádal bohemistický večírek, na který čeští vyučující připravili pro polské studenty různé české speciality včetně svíčkové a utopenců – a všechno mělo úspěch. Poláci milují samozřejmě také české pivo, ačkoliv obecně dávají přednost vodce. Mimochodem polské pivo je také výborné.

Lidovky.cz: Jaké jsou první asociace, které jste slýchávala, když řeknete, že jste z Česka?
Poláci mají Čechy rádi, takže většinou měli velmi pozitivní reakce. Čeština jim přijde legrační a tvrdí, že šišláme – a my o Polácích tvrdíme totéž. Často mi říkali, že se jim moc líbí Praha, studenti bohemistiky samozřejmě měli více znalostí a asociací – rádi četli třeba Bohumila Hrabala nebo Milana Kunderu a řadu dalších autorů, znali české zpěváky a zpěvačky (hlavně populární scény) i české filmy. Poláci mají určitou představu o České republice i díky knihám Mariusze Szczygieła. Mimochodem víte, že výraz „český film” označuje v polštině něco úplně nepochopitelného a zároveň absurdního?

Lidovky.cz: Sledovala jste tamní politiku? Liší se politická kultura od té naší?
Spíš až poté, co jsem se vrátila do Čech a po volbách v minulém roce. Dost mě znepokojuje aktuální politické dění, např. rasisticky motivované akce, šíření nesnášenlivosti, zpřísnění zákonů o potratech nebo skandál s výměnou ředitele proslulého hřebčína. Současná vládnoucí strana je podporována katolickou církví, která má v Polsku stále velkou moc. Před tam dokonce z podnětu katolické církve probíhala absurdní diskuse nad knihami o Harrym Potterovi, zda pro děti nejsou závadné, protože je údajně navádí k čarodějnictví. Musím ale přiznat, že se mi jinak v Polsku moc líbilo a určitě stojí minimálně za návštěvu.

Češi v cizině

Sledujete rubriku Češi v cizině a zdá se vám, že v seriálu některé země chybí? Jsou to zrovna ty, ve kterých žijete? Ozvěte se nám.

Pokud se s námi chcete podělit o svoje názory a dojmy, napište nám na adresu cesivcizine@lidovky.cz. Uveďte svoje jméno a krátce popište místo, kde žijete a důvod, proč jste do zahraničí odjeli. Jako předmět zprávy uveďte "Češi ve světě".

Autor: