Nakonec jsme strávili v Nairobi tři dny a utratili podstatnou část peněz. Přesto se jednalo o servis (Umar Auto Garage), který můžeme kdykoliv doporučit a nemáme pocit, že nás „obrali“. Když už jsme si konečně mysleli, že máme od zásadních oprav snad na delší dobu pokoj, hned další den nám při cestě do NP Nakuru odešel diferenciál, což byla bohužel další významná investice. Místní kluci nám ho ale na silnici za 7 hodin vyměnili. Nyní by snad mohl odejít jedině startér nebo převodovka, což jsou jediné součásti, které jsme za poslední dobu neměnili.
Národní park Nakuru, UNESCO
Národní park Nakuru je mimořádně krásná přírodní památka zapsaná na seznam UNESCO a zahrnuje tři propojená, relativně mělká jezera (Bogoria, Nakuru a Elementaita) v keňské provincii Rift Valley a rozkládá se na celkové ploše přes 30.000 hektarů. Oblast je domovem 13 globálně ohrožených druhů ptáků a je zde jedna z největších biodiverzit ptáků na světě. Nachází se zde nejdůležitější lokalita pro plameňáka malého na Zemi, kterého tu před pár lety pobývala asi třetina všech malých plameňáků na světě – kolem 2 milionů kusů.
Dnes jich tu již moc není, přibylo vody v jezeře, která nemá tak vhodné složení jako dříve a plameňáci se přesouvají do jiných lokalit. Jezera jsou totiž bezodtoká a voda v nich je normálně slaná. Pokud vody přibude, je to problém a problém je i tento rok, kdy je vody opravdu hodně, pod vodou je i hlavní gate s pokladnou. Vstupné činí 80 USD na osobu, nám se ale tradičně podařilo na naše speciální doklady projít za cenu místního vstupného, které je asi 300 Kč.
Zvířat je všude opravdu velké množství, my jsme se těšili především na plameňáky, nosorožce a kočkovité šelmy. Hodně času jsme strávili pozorováním plameňáků a dalších opeřenců u jezera, viděli jsme nosorožce, buvoly, mladé žirafy, hyeny, prasata bradavičnatá, kudu, stovky vodušek, pštrosy a želvy. Bylo krásné počasí, které odpoledne vystřídala asi hodinová průtrž. Při jednom z manévrů naším autem v tomto počasí jsme sklouzli do příkopu a museli jsme k vyproštění použít naviják, což byl ten den asi jediný akční zádrhel, při kterém jsme navíc strašně zmokli, a auto bylo plné bahna. Protože jsou cesty velmi prašné, v autě máme opravdu hrozný nepořádek. Prach je všude, a když ještě vše zvlhne, není to jednoduché náš dočasný pojízdný dům uklidit.
Z Keni do Jižního Súdánu
Podle původního plánu jsme chtěli z Keni projet do Jižního Súdánu přes Ugandu. Jenže nečekané náklady za opravy auta a neplánované zdržení nás donutilo přemýšlet, jak ušetřit alespoň nějakou korunu i čas. Již při plánování naší cesty jsme si zjišťovali informace, zda je možné projet z Keni do výbušného Jižního Súdánu severozápadní cestou přes města Lodwar, Kakuma a Lokichokio. Informace, které jsme měli, byly takové, že zde přechod otevřený není a že je to nebezpečná oblast. Proto jsme to rovnou zavrhnuli.
Jenže při náhodném setkání s místními jsme se dozvěděli, že přechod funguje a jeden řidič kamionu nám řekl, že tam před týdnem projížděl. Obyvatelé Jižního Súdánu jsou prý velmi arogantní, mají zbraně a chtějí pořád peníze. Poté jsme se dozvěděli, že ve městě Kakuma leží jeden z největších afrických uprchlických táborů, kde je umístěno asi 50.000 lidí ze všech okolních zemí, kteří utíkají před válkami nebo hladomorem. O 100 km výše, ve městě Lokichokio je prý zase největší skladiště humanitární pomoci v Africe, je zde velké množství restaurací a barů, kde vysedávají stovky více či méně frustrovaných humanitárních zaměstnanců a že město, byť s nevalnou pověstí, normálně funguje.
Existuje prý jedno pravidlo, pokud cestujeme individuálně, je nutné do 15. hodiny někam zaparkovat auto a noc přečkat v bezpečí. Celkový dojem z našeho nápadu máme takový, že když budeme opatrní, nebezpečnější místa projedeme spolu s dalšími řidiči kamionů nebo se připojíme k humanitárnímu konvoji, neměl by být problém se do hlavního města Juba dostat z této strany.
Každopádně se o to v následujících dnech pokusíme, nebudeme ale příliš riskovat. Pokud by se nám to nepodařilo, projedeme jedním z hraničních přechodů do Ugandy. Podrobné informace, deník i aktuální polohu je možné sledovat na www.alexandrbilek.cz nebo na facebooku.
