Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Navštivte zříceninu hradu Hocheppan v Jižním Tyrolsku

Cestování

  15:02
V údolí řeky Adiže od Merana až do uzávěry (Klause) v Salurnu a v kotlině Bolzana, nelze přehlédnout údajně 36 hradů včetně zachovaných zřícenin, které hlavní trasu údolím lemují z obou stran. Jedním z těchto významných hradů je zřícenina hradu Hocheppan.

Zřícenina hradu Hocheppan.

Kam až sahají počátky tohoto hradu? 

Nepochybně už v dávných dobách si lidé uvědomili neobyčejně výhodnou polohu tohoto místa a využívali jej ke svému prospěchu. Pravděpodobně zde měl již germánský kmen Rétů "valový" hrad dřevohlinité konstrukce, a snad ho později využíval také velitel legií Drusus.

Mohutný a pevný hrad Hocheppan zaujímá celou skalní ostrožnu. Jedná se o jednu z nejznámějších a nejvýznamnějších zřícenin Jižního Tyrolska. Charakter opevnění není dán pouze extrémní polohou, ale především mohutností a rozsáhlostí celé stavby hradu. Hrad byl založen na začátku 12. století (asi 1125-30), kaple byla vysvěcena Trentinským biskupem Altmannem, hrabětem ze Sulzbachu roku 1131. Okouzlující je cyklus fresek, který se do současnosti dobře zachoval v hradní kapli, zasvěcené Sv. Magdaleně. Po celá staletí byly malbou překryté fresky, teprve roku 1926 byly zcela odkryty. V letech 1986 až 1996 byly provedeny nejen na budovách, ale i na nástěnných malbách rozsáhlé restaurační a konzervační práce k uchování tohoto jedinečného svědka ranného středověku, jenž nám zůstal zachován. Fasáda zobrazuje nejstarší vylíčení Sv. Kryštofa datovaná kolem roku 1160. Na podélné stěně je vyobrazen rytíř s dvěma psy na lovu jelena, nad portálem je scéna z ukřižování Krista. Nástěnné malby uvnitř odkazují na silný byzantský vliv, zdá se však, že nešlo o dílo jednoho malíře, což se projevuje v různé malířské technice. Zobrazovány jsou události ze spasení duše a někdy lidově srozumitelné detaily. Zde zasluhuje zvláštní pozornost děvečka pojídající vařený knedlík, nebo host usilovně pojídající buřt na svatbě v Kanaanu. Podle Nicolo Rasma představuje cyklus jeden z nejvýraznějších souborů románského nástěnného malířství v Evropě, a to jak vzhledem k ikonografickému bohatství a výbornému stavu, tak mimořádnou malířskou kvalitou.

Jak se tam dostat

Autem dojedete do Bolzana po dálnici A22. Odbočte doprava a pokračujte směr Merano po rychlostní silnici (bez poplatku). Sjeďte výjezdem Terlan/Terlano a jeďte směrem na Andrian/Andriano. Odtud pokračujte k hradu Hocheppan až do vesničky San Paolo.

Zřícenina hradu Hocheppan stojí jako orlí hnízdo na skále výrazně čnící z lesa, která je ze tří stran přirozeně chráněna nepřístupnou strží a na čtvrté straně je spojena úzkou ostrožnou s horou. Přístup byl veden od severu přes ucelený systém vnějšího opevnění s dvěma čtverhrannými bateriovými věžemi, vybavenými velkým množstvím střílen, které pocházejí ze 16. století. Na základě změn ve vojenské technice v období přechodu mezi středověkem a novověkem, který přinesl vývoj střelných zbraní, bylo nutné vylepšit dosavadní opevnění. Vnější část vlastní obvodové hradby bránil samostatně stojící rondel, který mohl hájit střelnými zbraněmi celou dispozici. Jedná se o otevřenou předsunutou třičtvrtěkruhovou stavbu o výšce dvou podlaží na přístupové straně od návrší. Zajímavý, v Tyrolsku zřídka užívaný, pětiboký 23 metrů vysoký bergfrit (dnes bohužel bez vnitřního schodiště) stojí poblíž vstupní brány. Z ochozu útočné věže mohla stráž přehlédnout celé údolí Adiže i s jeho bočními údolími, které do něj ústí. Tak mohl hradní pán z bergfritu hlídat každý pohyb nejen přátel, ale hlavně nepřátel, kteří mohli ohrožovat jeho zájmy a tak v něm měl znamenitý nástroj vedení války. Tento vysoký bergfrit na půdorysu pětiúhelníku pochází již z ranného 12. století. Ve spodní třetině je plně vyzděn a svým břitem směřuje k návrší, od něhož se očekával možný útok.

Zřícenina hradu Hocheppan.

Horní části zdí paláce byly zakončeny cimbuřím, v průčelích jsou dosud patrná půlkruhová oblouková okna. Právě tak působivá, ještě dodnes zachovaná, ačkoli již nekompletní, je obytná hranolová věž. Dalšími zachovanými stavbami areálu je parkánová a obvodová hradba a samozřejmě hradní kaple. Kolem roku 1200 došlo k rozšíření dispozice o nové předhradí. Tekoucí vodu lidé tehdy ještě neznali, a vysoko na skále žádný podzemní pramen nebyl. Obyvatelé hradu se tak museli spokojit s dešťovou vodou, kterou ze střech odváděli do podzemních nádrží, odkud ji nahoru vytahovali okovy. Takový rezervoár byl ve vnitřním nádvoří, poblíž bergfritu. K dispozici patří ještě níže položená věž Kreidenturm, stojící přibližně 10 minut chůzí vzdálená na přístupové cestě, která v případě útoku mohla předat světelný signál nedaleko stojícímu hradu pomocí pochodně. Věž strážila a zajišťovala návrší pod hradem a hlavní hradní cestu.

Samostatná součást vnějšího opevnění Hocheppanu je velmi vysoká, bíle ovápněná věž, která se patrně zachovala dokonce v původní výšce a je ohrazena jednou malou obvodovou hradbou. Od 16. st. již nebyly provedeny žádné další přestavby dispozice. Moc hrabat se projevila ve velkolepé podobě hradu, přesto neměla dlouhého trvání. Původní hradní jádro se skládalo pouze z bergfritu a paláce, ohrazeného pevnou a tlustou obvodovou zdí, vystavěnou kolem roku 1125 hrabětem Oldřichem II. z Eppanu, přibližně ve stejné době jako hrad Tirol.

Eppanská hrabata, poprvé jmenovaná v listinách již roku 1116, byli vazaly (držiteli léna) severní části hrabství Trient, a také zapřísáhlými nepřáteli tyrolských hrabat, což se projevilo v mnohaletém boji o získání knížecího titulu. Uprostřed 12. století se začalo stupňovat napětí mezi hrabaty z Eppanu a hrabaty z Tirol, kteří již dlouho předtím vedli různé spory mezi sebou a rok od roku se celá situace ještě zhoršovala. V roce 1158 Eppanští přepadli a oloupili na cestě kardinály kurie, které vyslal papež Alexandr III. k císaři Bedřichovi Rudovousovi (Barbarossa). Následující trestná výprava proti Eppanským vedená Jindřichem Lvem, který hrad dobyl a poboural, zahájila mocensko-politický úpadek rodu. V boji u Tisens utrpělo Eppanské vojsko porážku, čímž na krátkou dobu nastala pauza mezi dalšími výboji. Oba poslední představitelé rodu z Eppanu se stali duchovními. Egno z Eppanu, knížecímu biskupovi z Trientu, nezůstalo nic jiného, než v roce 1253 předat jako léno tyrolským hrabatům správu nad biskupstvím a dědictvím Eppanů. A tak hrad přešel již roku 1250 na pány z Taufersu a Ennu, roku 1315 patřil zemskému knížeti Jindřichovi Tyrolskému. Od něj jej získala jeho dcera Markéta Pyskatá (Maultasch), po ní byl vlastníkem pán ze Schenny a jako léno byl poté předán mnohým dalším urozeným rodům. Do roku 1828 tvořila dispozice se svými hospodářskými staveními vlastní soudní okrsek. Hocheppan obdržel roku 1363 vyšší soudní pravomoc, k níž patřilo šest dvorů a jedenáct příbytků v Missian, hostinec U orla, mlýn v obci Unterrain, tři dvory v Perdonig a hrad Korb. V 15. století se soud přestěhoval na hrad Altenburg.

Zřícenina hradu Hocheppan.

Od roku 1911 je hrad v držení hrabat z Enzenbergu, kteří ve spolupráci s památkovým úřadem provedli řadu restaurátorských prací. V obyvatelných místnostech bydlí dosud hrabě Enzenberg, který tu od dubna do října vede strohou hospodu, pozor středa je den pracovního klidu a hrad je uzavřen. Hrad je volně přístupný, na prohlídku kaple se návštěvník musí obrátit na hostinského. Hradní hospoda se zahradou je výletním místem s asi nejkrásnějším výhledem na jih Tyrolska. Servírovány jsou zdejší domácí krajové specialisty. Již podle tradice, poprvé vylíčené v cyklu fresek kaple Hocheppanu, jsou připravovány knedlíky v různých variacích a charakteristický "jihotyrolský špek", vyráběný podle vlastního receptu, zrající 7 měsíců v hradním sklepení. Kulinářskou specialitou je množství různých druhů sýrů, výhradně domácí výroby, jakož i vybraná vína z nedaleké "Vinice Manincor". Pro milovníky zákusků a moučníků se doporučuje ochutnat jablkový závin domácí výroby. Zvláštní lahůdkou je každou neděli hradními bylinami nadívaná vepřová pečeně na grilu. Zřícenina Hocheppanu patří nepochybně mezi jeden z vrcholů rytířské romantiky Jižních Tyrol.

Hrad je dosažitelný z obce Sv. Pavla nad Missianem, vozovou cestou se návštěvník dostane až k Unterhauserhofen, potom cestou pro pěší 30-50 minut. Další možností je zaparkovat auto u hradu Korb, kde je další restaurace a poté se dát značenou cestou podél vinic až k rozcestí, odkud vedou cesty ke zřícenině hradu Boymont nebo Hocheppan. Poslední variantou je sehnat místo na parkování podél úzkých silnic, či na malém parkovišti nedaleko předsunutého opevnění zvaného Kreidenturm, odkud vede stará hradní cesta až k první bráně Hocheppanu. Od hradu Korb a Boymont je zřícenina vzdálena kolem 40 minut chůze.

Praktické informace

Hrad je dosažitelný z obce San Paolo nad Missianem, vozovou cestou se návštěvník dostane až k Unterhauserhofen, potom cestou pro pěší 30-50 minut. Další možností je zaparkovat auto u hradu Korb, kde je další restaurace a poté se dát značenou cestou podél vinic až k rozcestí, odkud vedou cesty ke zřícenině hradu Boymont nebo Hocheppan. Poslední variantou je sehnat místo na parkování podél úzkých silnic, či na malém parkovišti nedaleko předsunutého opevnění zvaného Kreidenturm, odkud vede stará hradní cesta až k první bráně Hocheppanu. Od hradu Korb a Boymont je zřícenina vzdálena kolem 40 minut chůze.

Hrad i kapli můžete navštívit denně (kromě středy) od 10 do 18 hodin, a to v obddobí od Velikonoc do začátku listopadu. Součástí hradu je i taverna, kde můžete ochutnat delikatesy Jižního Tyrolska.

Více informací o hradu získáte na stránkách www.hocheppan.com

Více informací o celé oblasti Jižního Tyrolska najdete na http://www.suedtirol.info 

Autor: