Nepál? Domky bez dveří, spaní vedle koz a zahalené ženy, říká Češka

Lidovky.cz: Vzpomenete si na první dny po přestěhování? Co vám nejvíce ulpělo v paměti?
Když jsem do Nepálu přijela poprvé, bylo to do malé odlehlé vesničky. Byla jsem překvapená hliněnými domky, které místo oken a dveří měly pouze otvory. Lidé bez ohlášení chodí do kteréhokoliv domu v sousedství, neklepají a jsou vždy vítáni. Na slaměných podložkách na zemi nezřídka spí lidé hned vedle koz nebo slepic. Neexistuje ani náznak soukromí, všechny části domků jsou průchozí. Lidé se sprchují na návsi u veřejného kohoutku. Samozřejmě se, zvláště ženy, zahalují. V Káthmándú je život o mnoho podobnější velkým městům, jak je známe, i když se mnoho kuriozit stále najde. Krávy a kozy na ulici nejsou výjimkou, při ranní procházce člověka zaskočí skupina skotačících opic, nelze přehlédnout silně přežívající náboženský život. Káthmándú je město barev, festivalů a je v něm stále cítit něco z celkové nepálské pohody.

Lidovky.cz: S čím jste v cizině narazili? Je nějaký český zvyk, který byl pro okolí krajně nezvyklý?
V Nepálu se ze začátku lidé často překvapeně kroutili hlavou nad tím, že jsem byla zvyklá za vše děkovat a o věci prosit. Zde jsou určité věci jako pohostinnost, pozvání na jídlo, dělení se o vše s kýmkoliv, kdo je zrovna poblíž, naprostou přirozeností. Neustálé prošení a děkování je tak zbytečné.

Lidovky.cz: Chcete se do Česka ještě někdy vrátit?
Do Česka se určitě vrátit chystám, jen nemám ponětí, kdy a na jak dlouho to bude. Tuším, že se tam na chvíli nabažím sýrů, divadla, rodiny a přátel a potáhne mě to zpět někam do světa.

Lidovky.cz: Existuje nějaké české jídlo, které vám v cizině chybí? Uvařil jste přátelům v zahraničí nějaké české jídlo? Jak jim chutnalo?
V Nepálu mi schází, a asi všude scházet bude, nakládaný hermelín. Musím přiznat, že často pomyslím na tuto českou pochoutku. Na voňavý sýr, nakládanou zeleninu, čerstvý chléb namočený v oleji... Jačí sýr je tu pak dobrou náhradou. V malé nepálské vesnici Dahoo v regionu Ramečhap jsem v hliněném domku na ohni uvařila mé hostitelské rodině a pár sousedům špagety s rajčatovou omáčkou. Pustili se do nich rukama, jak je tomu zde zvykem. Tymián, bazalka a oregáno nestačily, lidem tu chyběla chuť čili, tak si ho do jídla přisypávali. Velký úspěch slavily palačinky s jogurtem a domácí borůvkovou marmeládou.

Lidovky.cz: Jaké jsou první asociace, které slýcháváte, když řeknete, že jste z Česka?
Mnoho lidí nemá tušení, kde leží Česko, nejsou si jisti ani kontinentem. Najdou se ale tací, kteří hned z rukávu sypou jména jako Petr Čech a dokonce mě poučují o aktuálním umístění České republiky na sportovním žebříčku. Narazila jsem i na Nepálce, kteří se mě hned ptali na Prahu. České pivo se nezapře, kdo ho tu zná, zamiloval se do něj a vychvaluje ho do nebes.

Lidovky.cz: Sledujete tamní politiku? Liší se politická kultura od té naší?
Politické dění v Nepálu je především pomalé. Vše se řeší dlouho, než se něco schválí, uběhne moře času, než se cokoliv dá opravdu do pohybu, často už to předběhnou jiné události. Lidé politické dění sledují a promítají do něj své náboženské založení. Nedávno byla vydána nová ústava. V ten se na ulici všichni radovali, vysypávali z barevného písku na zemi nepálské vlajky, připojovali k nim přání všeho nejlepšího pro celý Nepál, modlili se a zapalovali svíčky. Nově zvoleného premiéra vítali s radostí a nadějí.