Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

Nezdvořilost a nulová ohleduplnost. Takoví jsou Lotyši, říká Čech

Česká kuchyně

  6:15
Zdeněk Kresl se do hlavního lotyšského města přestěhoval na šest měsíců v rámci studijního programu Erasmus. Lotyšsko zvolil především kvůli studiu ruštiny a slabosti pro pobaltské republiky. „Jedna z prvních věcí na chování Lotyšů/Rusů, které jsem si všiml, byla také jejich nezdvořilost, na kterou jsem si do konce svého pobytu nezvykl. Hned od počátku jsem byl šokován tím, že když jsem někomu podržel dveře, dotyčný mi ve většině případů nejen že nepoděkoval, ale ani nekývl hlavou či se na mě ani nepodíval,“ říká. Server Lidovky.cz přináší další díl seriálu Češi v cizině.

Zdeněk Kresl foto: Archiv Zdeňka Kresla

Lidovky.cz: Vzpomenete si na první dny po přestěhování? Co vám nejvíce ulpělo v paměti?
První dny v Rize byly poměrně depresivní, přijel jsem na místo v lednu dva dny před mými narozeninami. V té době bylo v Rize zrovna nad nulou, slunce se objevilo jen na pár hodin denně a každou chvíli pršelo. Všude na ulicích bylo bláto a louže, které neměly kam odtékat, poněvadž kanály na dešťovou vodu nejsou samozřejmostí ve všech částech města, takže jsem se na ulicích musel naučit být neustále v pozoru a odskakovat před sprškou od projíždějících aut. Ohleduplnost je lotyšským/ruským řidičům v tomto směru zcela cizí. Jedna z prvních věcí na chování Lotyšů/Rusů, které jsem si všiml, byla také jejich nezdvořilost, na kterou jsem si do konce svého pobytu nezvykl. Hned od počátku jsem byl šokován tím, že když jsem někomu podržel dveře, dotyčný mi ve většině případů nejen že nepoděkoval, ale ani nekývl hlavou či se na mě ani nepodíval. To samé se opakovalo například ve veřejné dopravě, ústa se nepoužívají - jen lokty a ramena, když někdo chtěl například označit lístek a přes přecpanou tramvaj se nedostal k dotyčnému zařízení, jen na vás mávnul, znovu musím doplnit frází „ve většině případů“. Teď když se na to koukám, tak to vypadá hrozně negativně, myslím si, že každá země má svá pozitiva i negativa a když to vezmu kolem a kolem jsem moc rád, že jsem si vybral zrovna Lotyšsko a rozhodně bych neměnil.

Kdo je Zdeněk Kresl?

Student posledního ročníku oboru Regionální a politická geografie na pražské Univerzitě Karlově strávil v lotyšském hlavním městě Rize šest měsíců v rámci studijního programu Erasmus. Svůj pobyt měl obohacen ještě o stáž na místní pobočce CzechTrade. Lotyšsko zvolil zejména pro slabost pro pobaltské republiky, které již v minulosti navštívil, geografické blízkosti a cestovatelským možnostem do Skandinávie, Ruska a dalším státům východní Evropy a v neposlední řadě také možnosti studia ruštiny.

Lidovky.cz: S čím jste v cizině narazili? Je nějaký český zvyk, který byl pro okolí krajně nezvyklý?
V Lotyšsku jsem se vyskytoval většinou ve skupině mezinárodních studentů. Poznal jsem se ovšem i s několika místními Lotyši a Rusy. Můžu říct, že někteří z nich byli poměrně překvapení, kolik vypiju piv a jak rychle je vypiju (zejména to první) a to se rozhodně za žádného velkého „pijáka“ piva nepovažuju. Další situací, u které by se mohlo říct, že jsem narazil, bylo to, když jsem se nějak negativně vyjádřil o Lotyšsku. Lotyši jsou hrozně hrdí a na každou negativní věc si našli rychle vysvětlení. Co se týká etnických Lotyšů, tak ti by si mohli s většinovou českou společností notovat v názorech na Rusy a Rusko, to je jedna z dalších věcí, která mě udivila a to každodenní soužití a vztah lotyšské a ruskojazyčné části populace. Když jsem se ovšem zeptal etnických Lotyšů na jejich názor na Rusy, povětšinou řekli, že proti Rusům jako takovým nic nemají, že mezi nimi mají i přátele, ale že nemají rádi Rusy, kteří v zemi žijí celý život, nemluví lotyšsky a nechtějí si zvyknout na nové poměry v rámci nezávislého Lotyšska. Ještě bych měl asi poznamenat, že v Rize tvoří zhruba polovinu obyvatelstva Lotyši a zbytek Rusové, když neberu v potaz další menšiny jako Bělorusy, Ukrajince, Židy, Poláky apod., kteří se na populaci Rigy podílejí v řádu jednotek procent. Další věcí, která byla pro všechny nezvyklá, byla tolerance české společnosti vůči marihuaně, když jsem se zmínil o tom, že konkrétně v Praze existují podniky, kde zákazníci kouří marihuanu i uvnitř, tak mi málokdo věřil. Nic dalšího si momentálně nevybavuji, možná melodie a zvukový vjem z poslechu českého jazyka, jazykolamy „tři sta třicet tři stříbrných stříkaček“, slova bez samohlásek a tak dále.

Lidovky.cz: Chcete se do Česka ještě někdy vrátit?
Velmi rád cestuji a Evropu mám skoro projetou, v zahraničí na tak dlouhou dobu jsem byl ale poprvé. V říjnu odjíždím na čtyři měsíce do Slovinska a po ukončení školy bych rád vyjel pracovat na nějakou dobu do zahraničí. Po půlroce v Rize jsem si ale uvědomil, že i když má naše země nějaké neduhy, tak je to moc fajn místo k životu, kam se budu vždy moc rád vracet a upřímně řečeno si nedovedu představit, že bych se natrvalo usadil někde jinde než právě zde v Česku/Praze.

Lidovky.cz: Existuje nějaké české jídlo, které vám v cizině chybí? Uvařil jste přátelům v zahraničí nějaké české jídlo? Jak jim chutnalo?
Nejsem zrovna velkým fanouškem české kuchyně, ale mohu říct, že po pár měsících se mi velmi stýskalo po knedlu-vepřu, svíčkové, bramboračce a dalších českých jídlech. Doma vařím poměrně rád, ale v Lotyšsku jsem vaření nesnášel, hlavně z důvodu špinavých kuchyní na kolejích a nedostatku vhodného kuchyňského náčiní. Nicméně i já jsem byl donucen alespoň něco z české kuchyně připravit. Dělal jsem s ostatními českými studenty bramboráky a chlebíčky s bramborovým salátem a oblohou, z reakcí mohu říct, že jídlo ostatním chutnalo, ale upřímně si myslím, že na ostatní kuchařské týmy z jiných států, jsme neměli. Jednou jsme uspořádali i malou ochutnávku českých piv, které jsou v Lotyšsku běžně dostupné, a všem chutnalo, což se mi potvrdilo i v rižských barech, točené české pivo ocenili oproti tomu lotyšskému prakticky všichni.

Lidovky.cz: Jaké jsou první asociace, které jste zaslechl, když jste řekl, že jste z Česka?
Můžu říct, že jsem se nesetkal s osobou, která by nevěděla, kde Česká republika leží či podobně, přece jenom jsme v Evropě a já jsem se dostal do kontaktu povětšinou jen s mladými lidmi či univerzitními profesory. Při zmínce o Česku si největší část osob vybaví pivo a Prahu. Překvapilo mě, kolik lidí bylo v Praze či jen slyšelo od osob, které zde byly, o jejích krásách, což mě vždy ohromně potěšilo. Mnoho mezinárodních studentů toho vědělo o naší zemi mnohem více a to z oblastí sportu, kultury i politiky, ale pivo a Praha jsou dvě věci, které vám řekne naprosto každý. Dokonce se mi stalo i to, že jsem se seznámil s Francouzem, milovníkem české nové vlny a filmů z devadesátých let, který toho o českém filmu věděl více než já.

Lidovky.cz: Sledoval jste tamní politiku? Liší se politická kultura od té naší?
Politiku jsem se snažil sledovat, i když v situaci, kdy neumíte lotyšsky či rusky, je to poměrně složité. Spíš jsem se zajímal o lotyšskou historii, která vám o současné lotyšské společnosti, kultuře i politice mnohé napoví. Hodně jsem se dozvěděl rovněž od své vedoucí na stáži v místní pobočce CzechTrade. Lotyšská politická reprezentace je poměrně rozdrobená a nestálá. Typickým znakem je časté střídání vlád, díky tomu nemají jednotlivé vlády čas, dotáhnout nutné zákony a reformy do konce. Unikátem je v Lotyšsku zejména to, že téměř čtvrtina populace nemá občanství, tím pádem nemůže volit a být volena. Těmito osobami jsou především ruští imigranti z dob Sovětského svazu, kteří po znovuzískání nezávislosti nesložili, či odmítají složit jazykové zkoušky, zkoušky z reálií a slíbit věrnost Lotyšské republice. Z této skutečnosti plyne zvláštní napětí ve společnosti, které pocítí asi každý. Překvapila mě také  neexistence povinného zdravotního pojištění, rozsáhlá šedá ekonomika a opatrná a vyhýbavá zahraniční politika vůči Rusku. Typickým znakem pro Lotyšsko je také hluboký pokles ekonomiky během poslední hospodářské krize, kdy po letech poměrně velkého hospodářského růstu, přišel hluboký dvouciferný pokles. Lotyšsko přijalo velmi tvrdá úsporná opatření, byly schváleny škrty v platech státních zaměstnanců, důchodů a dalších výdajů. Myslím si, že takováto opatření by byla u nás jen těžko průchozí. Na druhou stranu právě díky tomu tento rok již lotyšská ekonomika roste a to nejrychleji v celé EU. Velkým překvapením pro mě bylo i to, že vůči těmto úsporným opatřením se nekonaly žádné masové protesty. Bylo mi vysvětleno, že po staletích okupací, zabíjení, nucených emigrací a podobně berou Lotyši tyto opatření jen jako jakousi „dočasnou nepohodlnost“.

Autor:

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!