Lidovky.cz: Vzpomenete si na první dny po přestěhování? Co vám nejvíce ulpělo v paměti?
V Anglii jsem se jako au-pair starala o sedmiměsíčního chlapečka. Vzpomínám si, jak jsem nedovedla pochopit, že ho rodiče vůbec nevidí vyrůstat. Otec měl práci na tři směny a jeho matka na dvě. V domě se za mého pobytu sešli pouze, když jsem přijela. Další šok jsem měla, když mi oznámili, že mám to malé miminko krmit kravským mlékem z lednice. Ačkoli rodina bydlela v chudé čtvrti, měla všechno. I když si to stejně nikdy neužili.
Lidovky.cz: S čím jste v cizině narazili? Je nějaký český zvyk, který byl pro okolí krajně nezvyklý?
Asi nejprotáhlejší obličeje jsem viděla, když jsem popisovala naše vánoční zvyky. To, že jíme kapra, by sice asi pochopili. I když o kaprovi si myslí, že se prostě nedá jíst. To, že kapra máme ve vaně, ale nechápali vůbec. Přišlo jim to nechutné. Pokud Angličan nežije na farmě, tak se s masem setká pouze v baleném provedení - v supermarketu. To, že se nejdříve musí zvíře zabít, si nechtějí vůbec připustit.
Kdo je Renata Brown?Renata Brown se narodila v Náchodě. Pracuje jako učitelka angličtiny a španělštiny na střední škole v Náchodě (momentálně je na mateřské dovolené. Žije tady s manželem (pochází z Walesu). Mají spolu dvě děti. Procestovali spolu přes 40 zemí. |
Lidovky.cz: Existuje nějaké české jídlo, které vám v cizině chybělo? Uvařila jste přátelům v zahraničí nějaké české jídlo? Jak jim chutnalo?
Když k nám na návštěvu přišla Angličanka, u které jsem bydlela, měli jsme k obědu králíka. Jídlo si moc vychvalovala a ptala se, co to je. Můj otec ji odpověděl, že králík. Všichni jsme viděli, jak přestala žvýkat a zarazila se. Bylo vidět, že by nejraději odešla od stolu. A tak moje matka přispěchala s tím, že je to kuře, a že si otec dělá legraci, což bylo naštěstí věrohodné. Později jsem se dozvěděla, že králíci se v Anglii přestali jíst po 2. světové válce. Mají je jako domácí mazlíčky.
Lidovky.cz: Máte děti? Učíte je česky?
S manželem máme dvě děti. Víme, že je to nelehký úkol jim předat oba jazyky, ale snažíme se. Nejsem z těch, kteří češtinu kvůli jejímu postavení ve světě, zatracují. Jsem hrdá na to, že jsem Češka a vedu k tomu i své děti. Na druhou stranu - jsou z poloviny také Angličané.
Více ze sriálu Češi v cizině najdete ZDE. |
Lidovky.cz: Jaké jsou první asociace, které slýcháváte, když řeknete, že jste z Česka?
V Anglii jsou reakce na Česko velice odlišné, a tak záleží s kým mluvíte. Pokud je to chytrý člověk, který cestuje a něco o světě ví, tak vyzvedne krásu Prahy, excelentní dílo Kafky a Kundery a v neposlední řadě naše pivo. Pokud ale narazíte na někoho, kdo tyto kvality nemá, vidí nás jako imigranty, kteří chtějí využívat jejich sociální dávky a berou jim pracovní místa. Jednou se mi dokonce stalo, že mi známí mé tchýně odmítli podat ruku při představování. V Praze prý byli okradeni a pomoci se jim od nikoho nedostalo.
Lidovky.cz: Sledujete tamní politiku? Liší se politická kultura od té naší?
Politiku v Anglii sleduji a přála bych si, aby naši politici byli zodpovědní za to, co dělají a říkají. V Anglii přešlapy politiků znamenají konec kariéry. U nás se nedočkáme mnohdy ani omluvy.
