Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

Novozélanďané si o nás myslí, že jsme všichni komunisti, říká Čech

Češi v cizině

  7:00
Michal Cigánek je dobrodruh a cestovatel. Na Nový Zéland vyrazil kvůli tamní nádherné přírodě. A co ho na cestě zaskočilo? „Problém je sehnat chleba, na který jsme v Čechách zvyklí. Sice to není úplně nemožné, ale v běžném supermarketu ho nemají nikdy,“ říká. Server Lidovky.cz přináší další díl seriálu Češi v cizině.

Michal Cigánek foto: Archiv

Lidovky.cz: Vzpomenete si na první dny po přestěhování? Co vám nejvíce ulpělo v paměti?
Jen co jsem se dostal z města, tak mě překvapilo slunce a to jak dokáže člověka připálit. Procházel jsem se pár minut na břehu jezera a už jsem cítil, že něco není v pořádku. Vytáhl jsem krém a namazal jsem se. Byl jsem rád, že jsem situaci nepodcenil a měl krém při ruce. Jinak bych na první noc v dobrém nevzpomínal. Když jsem byl na Novém Zélandu podruhé, tak jsem své spolucestovatelky poučil o tom, že nemají svá těla vystavovat slunečním paprskům, aniž by se namazaly. Byl jsem samozřejmě odbyt řečmi o tom, že dělám chytráka. Dva dny na to zrudly.

Lidovky.cz: S čím jste v cizině narazili? Je nějaký český zvyk, který byl pro okolí krajně nezvyklý?
Pro všechny ze severní polokoule je nevšední slavení vánoc. Ty jsou zde spojeny s létem a největšími vedry. Děti mají letní prázdniny, nemusíte si dělat starosti se sněhem, a s ledem se setkáte jen tehdy, když si dáte drink. Také zmrzlina je o Vánocích nevšední věc. Kdo by si u nás spojil vánoce se zahradní párty, kde se griluje? Kdo by řekl, že se dají vánoce slavit u ohně na pláži?

Kdo je Michal Cigánek?

Michal Cigánek se narodil v Praze. Rád cestuje a sportuje, vaří, čte, zajímá se o politiku a ekonomii. Miluje přírodu, hory, jezera, hrady a památky a všechny krásy světa. Nyní je nezaměstnaný, takže o sobě říká, že je dobrodruh a cestovatel.

Lidovky.cz: Existuje nějaké české jídlo, které vám v cizině chybí? Uvařil jste přátelům v zahraničí nějaké české jídlo? Jak jim chutnalo?
Problém je sehnat chleba, na který jsme v Čechách zvyklí. Sice to není úplně nemožné, ale v běžném supermarketu ho nemají nikdy. Několikrát jsem ho pekl a celkem se i povedl. Další věc, kterou byl problém sehnat, byla čočka. Když už jsem ji objevil a podíval se na cenu, tak mě přešla na čočku chuť. Mému kamarádovi, který je Maori (původní obyvatel) jsem vařil guláš. Moc mu chutnal a neušlo mu, že nakrájet tolik cibule je sice otrava, ale stojí to za to. Vysvětloval jsem mu, že spousta lidí u náš spatřuje kouzlo guláše právě v tom, že s cibulí se nesmí šetřit. Rád vzpomínám na mezinárodní vaření, kdy jsme se spolubydlícími z celého světa vařili různé národní speciality a pořádali společné večere. Francouzské, italské a jihoamerické speciality. Dalmácké čufty, které jsem vařil s Italem všem chutnaly, a když jsem provoněl kuchyň sekanou, tak jsem ji dát ochutnat prostě musel. Měl jsem radost, že si ji pak vařili i ostatní. A nesmím zapomenout na rozhovor s jednou Kanaďankou, která jen co se dozvěděla, že jsem z České republiky, tak pravila sice kostrbatě, ale česky „smažený sýr“ a dál už pokračovala v angličtině: „ten já miluji, to je moje nejoblíbenější jídlo“.

Češi v cizině

Sledujete rubriku Češi v cizině a zdá se vám, že v seriálu některé země chybí? Jsou to zrovna ty, ve kterých žijete? Ozvěte se nám.

Pokud se s námi chcete podělit o svoje názory a dojmy, napište nám na adresu cesivcizine@lidovky.cz. Uveďte svoje jméno a krátce popište místo, kde žijete a důvod, proč jste do zahraničí odjeli. Jako předmět zprávy uveďte "Češi ve světě".

Lidovky.cz: Jaké jsou první asociace, které slýcháváte, když řeknete, že jste z Česka?
Už jsem zmínil onu Kanaďanku, která na mě vyhrkla „smažený sýr“. Obecně platí, že nás spousta lidí stále považuje za Československo. Někteří Novozélanďani nebo tzv. Kiwi, jak oni sebe sami nazývají, mají za to, že jsme všichni komunisti a mluvíme tu rusky. Setkal jsem se však s lidmi, kteří byli překvapeni, že máme vlastní řeč, a mysleli si naopak, že mluvíme německy. Znají Prahu, ale myslí si, že je víc na východě než Vídeň.

Jednou jsem byl šokován dotazem, když se mě jedna trampka ptala, jestli máme v České republice kečup. Naopak v půjčovně lyží se strachovali, jestli už jsem na lyžích někdy stál, a že začátečníkovi určitě doporučují si zaplatit kurz. Když jsem zmínil, že jsem Čech, tak mě paní řekla: „Aha, tak to bude v pořádku, vy se přece učíte jezdit na lyžích ve škole že?“ Hodně lidí zná Václava Havla a neušlo mi, že pozitivně vnímali i našeho ministra zahraničí Karla Schwarzenberga. Poznal jsem i kiwiho, který byl v Praze. „Byl jsem v Československu, v 80. letech. A pak podruhé v 90. letech. To už jste byli Česká republika. Dobrá práce, co jste tam všechno udělali.“ A chválil opravené památky a lepšící se poměry.

Autor:

Rozdáváme hygienické pomůcky ZDARMA!
Rozdáváme hygienické pomůcky ZDARMA!

Hledáte udržitelnou a kvalitní hygienickou péči pro sebe i vaše miminko? Už dál nemusíte. Zapojte se do testování a vyzkoušejte produkty ECO by...