Bývalá Jezuitská kolej v Kutné Hoře bude fungovat jako velkoryse koncipované kulturní centrum – Centrum umění Kutná Hora, postavené na dialogu stálých i proměnných expozic, pracujících s hmotnými artefakty a komplexem celého spektra živých kulturních aktivit. Dosud byla kolej v rekonstrukci Českým muzeem výtvarných umění v Praze.
| Strohé baroko | |||
| Autorem celého projektu koleje, která se stavěla od roku 1667 přibližně do poloviny 18. století na místě v těsném sousedství chrámu sv. P. Barbory, byl významný stavitel jezuitských budov Domenico Orsi. Z částečně dochovaných plánů je patrné, že zvolil půdorys písmene E, přitom současný půdorys ve tvaru F je důsledkem toho, že projekt nebyl naplněn. Architektura je poměrně strohá, jen průčelí připomíná raně barokní italské paláce. | |||
Vloni v prosinci představil hejtman David Rath záměr založit zde novou vysokou školu. Jedním ze sídel Středočeské univerzity, která má vzniknout do dvou let, by měla být právě Jezuitská kolej, kde by se studovaly dějiny umění a restaurátorství. Kolej by měla sloužit i jako rektorát školy a místo, kde se budou konat promoce a jiné reprezentativní akademické akce.
Rath se vyjádřil o koexistenci Středočeské univerzity a Centra umění Kutná Hora v Jezuitské koleji jako o „symbióze“ těchto dvou kulturně-vzdělávacích institucí.
„Kutnohorské Hradčany“
Záměr jezuitských stavitelů naznačit v Kutné Hoře „královskou cestu“ od chrámu sv. Barbory k Vlašskému dvoru podobnou té, která v Praze spojuje Klementinum s Pražským hradem, vedl k vytvoření galerie soch na mostě před Jezuitskou kolejí. Autorem galerie – s výjimkou pozdějšího Jana Nepomuckého – byl František Baugut, který vložil do kamene svou představu dvanácti jezuitských světců, mj. Ignáce z Loyoly, Františka Xaverského a svatého Václava.
