Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

Pečení potkani a nekonečné poznávání. Tři roky kolem světa na kole

Cestování

  6:00
Cestovatel Karol Voltemár strávil poslední tři roky na cestě. A nejen tak obyčejné cestě - objel na svém kole celý svět. Některé části cesty strávil s přáteli a nebo přítelkyní, ale většinu čas jel sám. Jaká byla jeho motivace pokračovat i přes mnoho nepříjemností, jako byla vážná dopravní nehoda?

Když dostanete po cestě hlad foto: Karol Voltemár

Spousta lidí dnes podniká cestu kolem světa, proč jste se se vydal právě na kole? Co bylo vaší motivací?
Cestovat na kole, protože je to můj oblíbený dopravní prostředek. Umožňuje navíc objevovat krásy zemí jiným, jedinečným způsobem, které rychlejší dopravní prostředky neumožňují, tedy poznávat krajinu nejen v bodě A a B, ale i na cestě mezi nimi. Kdysi jsem měl nehodu na lyžovačce v Itálii a v rámci rekonvalescence jsem se věnoval kolu. Zvládl jsem ročně přes 1 000 hodin tréninku. V roce 2010 jsem i díky tomu dokázal projet na kole přes 2 600 km v Turecku. To mi dodalo zejména psychickou pohodu a řekl jsem si, že už je správný čas naplánovat něco většího.

Kdy vás postihla největší krize? V Íránu jste utrpěl vážná zranění po srážce s automobilem, co vás motivovalo i s tak vážnými zraněními pokračovat v cestě?
Při dlouhodobé cestě kolem světa jde primárně o způsob života a život na cestě. Ten přináší mnohdy i nepříjemné překvapení, jakým byla i tato nehoda. Je třeba se s tím vypořádat v rámci možností a jít dál. Cestování není jen o pěkných fotkách a úžasných místech, ale je to právě o dennodenní realitě v neznámém světě, kde krajinu lze poznat přes to, co tam zažíváme. Pro mě osobně je to i možnost. Možnost rozhodovat se na základě toho, čemu věřím, že je správné, a měnit věci ve svém okolí v lepšímu. Štěstí je prý jako na kole, jednou to jde nahoru a jednou dolů...

Po čem se vám celou tu dobu nejvic stýskalo? Na co jste se těšil po svém návratu?
Určitě mi chyběla nejvíce přítelkyně a blízcí lidé, se kterými jsem byl v kontaktu i během cesty samozřejmě. Jinak jsem se po návratu těšil na trošku klidnější denní režim. Poslední měsíce jsem se snažil po večerech pracovat, takže jsem si místo stanu sháněl ubytování, abych stihl připravit prezentaci nebo fotky a stíhal zastabilizovat věci kolem své firmy před návratem.

Chlapec prodává ovoce na Sumatře
Obyvatel nepálské vesnice

Vím, že vás kus cesty doprovázel parťák Helmut a nebo vaše přítelkyně. Jak je těžké spolu vyjít na tak náročné cestě? Jak jste předcházeli krizím?
Nebyli jsme spolu velmi dlouho, přidali se na kratší období, což se zvládnout dalo. Pokud bychom šli společně celou dobu, určitě by to změnilo situaci a je dobré si od režimu 24/7 i odpočinout. Většinu času jsem šel sám, ale lidé (a tedy i společné zážitky) byly většinou příjemným zpestřením cesty.

Ve které zemi se vám líbilo nejvíc? Plánujete se někam vrátit?
Nejlépe jsem se cítil v zemích, kde je vysoká míra svobody. Tehdy jsou lidé šťastnější, bohatší a vše funguje, tedy i oni jsou srdečnější a ochotni pomoci. Líbillo se mi ale na všech kontinentech. Amerika – Kanada, USA, Chile, Mexiko, Asie – Thajsko, Čína, Turecko, Sumatra (ne celá Indonésie, Bali a Jáva byly trošku zklamání, hlavně pro cykloturistu), Evropa – Černá Hora, Řecko, Španělsko, Afrika – Maroko. Po prezentacích plánuji odpočívat měsíc v Thajsku a pak se vhrnu naplno do práce.

Pečení potkani

Co pro vás bylo nejtěžší po návratu domů? Přece jen, byl jste pryč tři roky...
Tak teď řeším ty papírky a registraci do „matrixu“. Řeším i zdravotní věci, protože jsem byl poslední měsíce na cestě trochu nemocný.

Plánujete další cestu? Ať už na kole či jinak?
Nyní plánuju nejbližší roky jen krátce cestovat, tak jako zmínené Thajsko na měsíc. Získané zkušenosti jsou to nejdůležitější, co mám. Možná jednou sepíšu můj příběh do knižní podoby...

Autor: