Když v minulém roce město Plzeň hledalo vhodné místo pro konání nejrůznějších kulturních a jinak kreativních činností a akcí, shodou okolností jim do hledáčku padl objekt již bývalého autobusového depa, z něhož se tehdy autobusy přesunuly do modernějších prostorů.
V současné chvíli nabízí depo výstavu Stroj času, v níž si především ti nejmenší mohou vyzkoušet kostýmy z doby antické i minulého režimu. Před vstupem do objektu je možné zhlédnout ocelové sochy Čestmíra Sušky.
Mezi další místa, která se nepochybně vyplatí navštívit patří plzeňské historické podzemí, jehož labyrint chodeb, studní a sklepů patří k nejrozsáhlejším u nás. Mnozí návštěvníci pak jistě ocení pivenku neboli poukázku na „malou Plzeň,” kterou na konci prohlídky obdrží všichni nad 18 let.
Prvenství si drží také Velká synagoga v ulici sady Pětatřicátníků. Jedná se o největší synagogu v Česku, druhou největší v Evropě a třetí na světě, tedy alespoň tak to píší v prospektech. Na pokladně jsem se totiž dozvěděla, že do žebříčku kvůli lepší přehlednosti nebyly zahrnuty synagogy v Izraeli. Pokud synagogu navštívíte do konce října, naskytne se vám pohled na unikátní soubor fotografií zachycující obléhání Dunkerque i osvobození Plzně Američany.
Architektura je obecně jednou z velkých předností Plzně, téměř každá druhá stavba v centru zaujme svou fasádou či stavebním slohem. A když už je řeč o architektuře, nejednoho možná překvapí moderní fontány jen kousek od katedrály svatého Bartoloměje.
Na závěr jistě stojí za zmínku, že v Plzni kousek od místní koleje Bolevecká našli své první dlouhodobé útočiště Gabčík s Kubišem, kteří v květnu 1942 spáchali atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Historii Plzně se ve speciální edici věnuje komiks Opráski sčeskí historje. Soubor dvaceti pohlednic nabízí informační centra jako jeden ze suvenýrů.