Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Po stopách UNESCO: 35 afrických zemí, 73 míst, přes sto tisíc najetých kilometrů

Cestování

  7:00
Další etapa expedice All Africa 2015, která navazovala na expedice z minulých let je za námi, a tak, než vás začnu prostřednictvím reportáží seznamovat se zážitky, dojmy a podrobnostmi přímo z terénu, musím zde uvést pár zajímavých údajů a čísel. V rámci této mise jsme opětovně procestovali velkou část Jihoafrické republiky a Lesotha, poté jsme pokračovali přes Botswanu, Namibii, Angolu, D.R.Kongo, R. Kongo až do Gabonu.

Běžná údržba auta foto: Alexandr Bílek

Museli jsme ale udělat také velmi nepříjemné rozhodnutí, s velkým zklamáním odložit návštěvu míst v zemích jako je Rovníková Guinea, Kamerun, Čad a SAR a to kvůli takové malichernosti jakou jsou peníze.

To je sranda. Peníze došly hned na začátku

Peníze nám došly úplně už po třech týdnech, kdy jsme museli nečekaně investovat všechny naše peníze do opravy auta, které dostalo při loňské expedici opravdu zabrat. Chtěli jsme mít jistotu, že je auto v kondici a většině možných potíží tak předejít. Věděli jsme, že značkový servis, včetně možnosti nákupu náhradních dílů od Angoly na sever již prostě nebude. A potíže nás mohli potkat klidně i mnohem dříve, plánovali jsme projet například poušť Kalahari z Botswany do Namibie a JAR. 

Představa, že uvízneme někde, kde neprojede žádné auto co je rok dlouhý nás dost strašila. Jenže, když už si našeho Land Rovera vzal do parády servis v Johannesburgu, už jeden den po příletu, každou hodinu za námi přicházeli s další a další špatnou zprávou. No a nepříjemné situace pokračovaly i v dalších dnech a týdnech. Musím přiznat, že jsem se v jednu chvíli hrozně naštval, otočil jsem auto zpět a začal se vracet. Pokračovat do zemí, od kterých nevíme co čekat a být při tom bez peněz, byl dost nepříjemný a hlavně omezující pocit. 

Běžná údržba auta

Našim cílem je objevovat místa známá i neznámá, místa dobře přístupná ale i téměř nepřístupná a bez peněz na náhradní díly musíme auto ať chceme nebo nechceme, více šetřit. A když ho šetříme, máme podvědomou tendenci i některé cíle vzdát, což pro nás není přirozené. A to je to, co nás nejvíce štvalo. Nejsme zde proto, abychom si jezdili po asfaltu, to dokáže každý, ale je nutné vynaložit velké úsilí a dokodrcat se skoro za každou cenu někam, kam to málokdo dokáže. 

Když je před námi třeba úsek dlouhý 300 km a nedá se jet rychleji než 10 km/h a nevzdáme to, na to jsme pak pyšní. Ale pouštět se do takového úseku, když jsme v mínusu prostě nejde. Rozhodnutí, že se vracíme už po měsíci jsem učinil zřejmě v dočasném pominutí mysli, nečekaně a poprvé v životě. Otočil jsem auto a než mě moje milá přítelkyně Veronika toto rozhodnutí rozmluvila, ujeli jsme 300 km. Nejdůležitějším jejím argumentem pro pokračování byla cena víz, která jsme si museli předem zajistit a která nás již stála přes 80.000 Kč a nevyužít jich by byla definitivní a bolestivá ztráta. 

Jen o byrokracii a komplikacích při jejich zajišťování by se dali psát romány, nebo spíše komixy. Přišla na řadu půjčka od banky. Udělal jsem to poprvé v životě, abych si na své radosti půjčoval, ale nebylo zbytí. Ale jiní lidé si půjčují na televize a počítače, takže tohle se dá obhájit docela dobře.

Za co utrácíme?

Na cestě jsme byli 75 dní a ujeli přes 26 000 kilometrů čímž se tato expedice řadí co do ujetých kilometrů jako druhá nejdelší. Něco přes jednu třetinu jsme jezdili po prašných, písečných nebo zničených cestách a samozřejmě také, jak to v Africe bývá, po pěších stezkách. Největší část peněz padla na opravy auta (36%), naftu (21,4%), víza (20,6%) a letenky (15,5%) a ostatní náklady (6,5%). Náš Land Rover Defender spotřeboval 3364 litrů nafty, která stála 81 000 korun. Průměrná spotřeba tak byla neuvěřitelných 13 litrů na 100 km oproti loňským 23 litrům na 100 km. Nejkrásnější údajem ale je, že jsme za poslední roky procestovali 35 zemí Afriky a za volantem jsme strávili neuvěřitelných 122 000 km, což se ani zdaleka nepodařilo vůbec nikomu jinému. A to je moc příjemné.

Jihoafrická republika

Co je naším cílem a jakých met bychom rádi dosáhli. Chceme procestovat všech 196 uznaných států světa a přes tisíc míst, která jsou uvedena na prestižním seznamu kulturního a přírodního dědictví UNESCO. K dnešnímu dni máme procestováno 98 zemí, což je přesně polovina zeměkoule a 280 míst z plánované tisícovky. Poslední roky se snažíme dobít Afriku a protože zde máme své auto, chceme ho maximálně využít. Pro tento účel jsem v roce 2004 založil speciální webové stránky pro nezávislé cestovatele www.unescoclub.cz , kde si mohou všichni zájemci zdarma registrovat svá navštívená místa, která jsou na seznamu UNESCO a stát se součástí seznamu TOP CESTOVATEL.

Odjíždíme vstříc poznání a nejistotě

Naše zavazadla váží 92 kg, většinou se jedná o vyzkoušené potraviny, ze kterých si v následujících třech měsících budeme vařit. Vezeme si také, po loňském nepříjemném převrácení našeho auta na bok, v konžském pralese mezi Pygmeji, speciální 20 kg vážící hever, díky kterému dokážeme našeho plechového kamaráda sami postavit na kola. Alespoň v to tedy doufáme. Letenky máme koupeny tentokrát jen jedním směrem, netroufáme vůbec odhadnout, kam až dokážeme dojet a hlavně kdy. V krajní situaci se totiž může stát, že naše auto, které jsme zanechali před 295 dny v pronajaté garáži na místě již nebude,někdo nám ho v průběhu expedice ukradne, zničí , nabourá nebo nás potkají vážné technické potíže. Individuální cestování je neuvěřitelné, krásné, adrenalinové, vysilující ale hlavně! nepředvídatelné.

Fotoaparát 3D, novinka na naší cestě

Ještě na letišti máme dvě zajímavé schůzky s lidmi, kteří nám nabídli určitý druh spolupráce. Ani o jedné nemohu zcela otevřeně mluvit, neboť se v obou případech jedná o spolupráci celkem unikátní, která je závislá na okolnostech naší cesty, které zatím neumíme předjímat. Co ale mohu prozradit je, že jsme dostali speciální fotoaparát, kterým budeme fotit ve formátu 3D. Do okamžiku, než jsme měli možnost a čest se seznámit s touto unikátní mašinkou, jsme neměli o této technologii vůbec žádné informace, kromě faktu, že existuje. 

Běžná údržba auta

Obraz, který ale po vyfotografování lze získat, nás opravdu velmi zaskočil. Slovy to příliš dobře vysvětlit neumím, ale jedno víme jistě, pokud si prohlédneme fotografii z klasického fotoaparátu, věnujeme jí jen okamžik a jedeme dál. Pokud ale máme před sebou fotografii ve formátu 3D, zíráme na prachobyčejnou a za normálních okolností zcela nezajímavou fotografii třeba půl minuty a nemůžeme z ní spustit oči. Fotografie v tomto formátu ale lze prohlížet jen v této mašince nebo na 3D obrazovce. K jakému účelu je budeme pro našeho partnera pořizovat, si zatím musíme nechat jen pro sebe.

Naše auto po 295 dnech čekání v Johannesburgu

Po našem příletu nás taxi i se zavazadly odvezlo na místo, kde jsme se po 295 dnech pokusili rozpohybovat úplně rezavý zámek na vratech. Auto, které jsme před mnoha měsíci naleštili, bylo zaprášené, jako by bylo někde v seníku. Baterie to ale neustála a nepomohlo startování ani přes kabely. Po pár pokusech ji oživit jsme se rozhodli zajet do obchodu a koupit novou. Investice byla stejně plánovaná, a tak se to alespoň urychlilo. Potom jsme si vybalili všechna zavazadla, ve kterých bylo kromě asi 100 konzerv tuňáka, pesta, tomatových omáček, koření a jiných konzerv také praktické dárky pro místní děti i dospělé. 

Oprava auta
Co je naším cílem a jakých met bychom rádi dosáhli. Chceme procestovat všech...

Dárků na cestách není nikdy dost. Drobnosti, jako jsou propisky, omalovánky, pastelky, bublifuk nebo trička totiž dokážou divy. Pokud je potřeba někomu rozzářit tvářičku, pokud je nutné urovnat nějaký drobný přestupek nebo obdarovat někoho proto, že si vymyslel nějaký prohřešek, je to ideální prostředek, který spolehlivě zmírní napětí mezi námi. Bez suvenýrů by to bylo moc těžké. Rozdáváme ale také hodně jídla. Jdeme se rozloučit s majitelkou garáží, zaplatíme 6.000 R (12.000 Kč) a odjíždíme. Konečně.

Nákup zásob a návrat v čase u Tima

Všechno, co jsme přivezli má své místo v šuplících a policích našeho vozu. Jako první navštěvujeme obchodní centrum, kde ho necháme umýt, nakoupíme vše, co je ve slevě a co se nám nevešlo do našich zavazadel. Fazole, kukuřice, houby, hrášek, vodu, těstoviny, rýži, zeleninu, olivový a dýňový olej, ubrousky, igelitové pytle na odpadky, šňůru na prádlo, náhradní baterie atd. Je toho hrozně moc, šuplíky na zásoby tak dokonale zaplníme. Protože servis, který máme doporučený a specializuje se na Land Rovery bude otevřený až další den, hledáme restauraci někde poblíž. Několik hodin sedíme u strýčka Tima, což je fantastická restaurace spojená s prodejem starožitných věcí.

Tady se o ty tisíce drobných i velkých předmětů stále někdo stará, jsou rozmístěny po stěnách a stojí všude kolem. Takže, za normálních okolností by člověk řekl, že je to vetešnictví, jenže toto vetešnictví bylo povýšeno na galérii. V restauraci si dáváme prvotřídní čaje v obrovských staroanglických stříbrných servisech, konvičky jsou velmi vysoké s dlouhým nalévátkem, které nikdy neukápne. Lžičky jsou pozlacené 24karátovým zlatem (alespoň to tam píšou). Každý stůl je jiný, každá židle je jiná, z reproduktoru se line afroamerická jazzová hudba, starají se o nás pečlivě upravené černošky a všude se ladně pohybují kočky. Atmosféra je tu dokonalá, jak z dob dávno minulých. 

Tisíce kilometrů před námi

Pohybuje se tu také s přirozenou autoritou paní majitelka, typujeme ji na Holanďanku, která neustále dohlíží na to, aby vše klapalo podle její představy a takový servis máme rádi. Děláme několik fotek v zadních členitých místnostech, které jsou jako stvořené pro focení z našeho nového foťáku 3D, neboť zde krásně vynikne prostorové členění a stovky předmětů pověšených na zdech. Prohlížíme si pečlivě všechny artefakty od sto let starých fotografií až po nábytek, důlní lampy, porcelán až po medaile z válečného období nebo dokonce cibulkovou konvičku z ČR. Nedá nám to, kupuji si alespoň fotku z roku 1930 ve starém rámečku což je kompromis mezi zajímavostí, co stojí za to a cenou. Omlouvám se, že jsme neudělali větší tržbu, protože cestujeme tisíce kilometrů a nemáme v autě příliš místa. Jdeme najít místo ke spaní, ráno napochodujeme do servisu.

 

Autor: