30. listopadu 2013 6:30 Lidovky.cz > Cestovaní > Po stopách UNESCO

Po stopách UNESCO: Jezero Turkana
a dárek starý 5 milionů let

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 0Diskuse
Proč Afrika? | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Proč Afrika? | foto: Alexandr Bílek
Po nezapomenutelných zážitcích v Egyptě, Súdánu, Džibuti a Etiopii máme za sebou necelou dvacítku míst zapsaných na seznamu UNESCO. Naše auto zatím ujelo v rámci expedice All Africa 2013 přes 17 tisíc kilometrů, pokusili jsme se překročit hranice státu Eritrea, kde panuje tvrdý diktátorský režim a také hranice velmi nebezpečného, nechvalně známého, pirátského státu Somálsko.

Nacházeli jsme se také jen pár kilometrů od hranic s Jižním Súdánem, ke kterým nám bylo znemožněno se přiblížit kvůli aktuálnímu masakru 20 lidí přímo na hranicích. Naše cesty nevedou po svobodných a čitelných zemích Evropy, naopak cestujeme po Africe, která je do značné míry opředena řadou mýtů, ale také je na její nebezpečné pověsti pravděpodobně dost pravdy.

A není se co divit. Podíváme-li se kolik nespravedlnosti, zvůle, zneužití a korupce vyplouvá na povrch u nás, kolik potom toho špatného musí být v zemích, kterým vládne jen hrstka vyvolených, kde se o správném fungování policie, armády, justice a politiky dá jen pochybovat?

Často nás zastaví úplně banální překážka, ze které se vyklube nepřekonatelný problém, a viníkem jsou právě zmíněné instituce. Proto jsme od samého začátku smířeni s tím, že se nám nepodaří dosáhnout všech met, které máme naplánovány, i když se o to do poslední chvíle snažíme.

Proč Afrika?

Často nám naši známí kladou otázku, proč jezdíte do těchto zemí? Co vás tam láká? Proč se zbytečně vystavujete nebezpečí? Odpověď je vždy stejná, chceme poznat úplně všechny země světa a ty v Africe nevyjímaje. Zatím nemáme žádnou vyloženě špatnou zkušenost, kde by nám hrozilo bezprostřední nebezpečí, i když mu jsme zřejmě často velmi blízko.

Všude, kde je varování opravdu přehršel, jsme potkali jen skvělé lidi, křesťany, muslimy nebo lidi vyznávající jiná náboženství. Lidi, které bych přál, aby je potkal každý z vás. Otázkou tedy je, jaká rizika jsme ochotni podstoupit? Že nám někdo něco sebere? Tak se příliš nezlobíme. Že chtějí peníze a dárky? Dá se to pochopit, pokud máme, dáme.

Proč Afrika? ptají se nás někteří.

Pokud by nám někdo chtěl sebrat všechny peníze nebo auto? To by nás už mrzelo, přesto se jedná jen o peníze a věci! Spoléháme proto na zdravý selský rozum, na štěstí a přestože to v reportážích někdy nevypadá, snažíme se být přiměřeně opatrní.

Z Etiopie do Keni vyschlými koryty řek

Z Údolí Omo, jemuž se také říká "Region jižních národů" odjíždíme nadšení ale i zklamaní zároveň. Viděli jsme dost, přesto to nebylo zdaleka vše, co jsme chtěli vidět. Je ale jisté, že se příští rok do této oblasti vrátíme.

Nyní musíme pokračovat dále, protože nás tlačí čas. Naše víza navazují a časový polštář téměř neexistuje. Nyní nás čeká náročná cesta do Keni, zvolili jsme si jako vždy komplikovanější přejezd, pouštní, zcela neznámý a téměř nepoužívaný. Dostat se k němu vyžaduje jízdu asi 60 kilometrů pískem.

Po stopách UNESCO

Cestovatel Alexandr Bílek si stanovil velkolepý cíl: procestovat všechna místa na seznamu UNESCO. Dosud má za sebou už 260 míst v 87 zemích. Pro server Lidovky.cz popisuje svoje cesty, které doplňuje fotografiemi a praktickými radami dalším cestovatelům.

Nejdříve se nám podařilo zastavit místní Jeep, který jede stejným směrem a tak se ho držíme. Oba jedeme dost rychle a je to nutné, řežeme písečné zatáčky, propadáme se do hlubokého písku a projíždíme asi 10 vyschlých koryt širokých řek.

Právě koryty se musíme doslova prohrabat a pokud bych z pedálu jen trochu nohu sundal, zůstaneme v pasti. Přijíždíme do vesničky, kde kolem pumpy stojí asi 40 žen a dětí, všichni mají jen bederní roušku, jejich krásná fotogenická poprsí patří mezi nejhezčí zážitky. Ženy pumpují vodu do desítek kanystrů a prsa jim u toho létají nahoru dolu div se neutrhnou. Děti naše auto obstoupí, svoji zvědavost dávají hlasitě najevo a chtějí dárky, které hned dostávají.

Nechávají se za to ochotně vyfotit, pak nám zvednou bezplatně závoru a pokračujeme k pouštnímu hraničnímu přechodu Bubua, kde musíme odhlásit naše auto ze země a získat výstupní razítko do pasu i karnetu. Jenže zde zjišťujeme, že nám chybí jeden velmi důležitý papír. Jedná se o soupis majetku, který vezeme, který nám zapomněli dát i na džibutsko-etiopské hranici.

Vypadalo to jako neřešitelný problém, protože formuláře a razítka jsou v těchto zemích důležitější než cokoliv jiného. Nakonec se to ale, kupodivu, nějak vyřešilo, místní celník telefonoval na hraniční přechod Dewele a zjistil, že skutečně kopii mají u sebe a uznali tudíž chybu. I přesto jsme zde strávili 4 dlouhé hodiny, kdy to chvilku vypadalo, že se budeme muset pro papír vrátit stovky kilometrů.

Bez víza do Keni

Jsme prý opět jediní za mnoho měsíců, kdo tu projíždí. Tento přechod slouží spíše pro přejezd do NP Turkana a hned pro cestu zpět. Aby někdo projížděl tudy do Nairobi je prý neobvyklé. O pár kilometrů dál přijíždíme do vesnice Illeret, což je přechod na keňské straně. Doplňujeme vodu na sprchování, ale zjišťujeme, že je trochu slaná.

Protože ji ale zvířata pijí, bereme ji. Vízum nemáme a protože nemají vůbec žádná razítka, odkazují nás, abychom si administrativu vyřídili v hlavním městě. Je to neobvyklý postup, ale souhlasíme a doufáme, že nás někde neseberou za nepovolený vstup do země.

Potkáváme zajímavé a milé lidi, kteří se nám snaží pomoct.

Pět milionů let starý dárek

Místním dochází, že jsme z klubu UNESCO a rozhodují se nám ukázat tajné místo, které vidělo jen málo cizinců, jestli vůbec nějaký. Souhlasíme s cenou a jsme srozuměni s tím, že na výlet padne celý den. Do auta si sedne průvodce, kupujeme několik piv a vodu a odjíždíme.

Prý uvidíme obří, tři metry velkou želvu a obrovského "krokouše". Musíme ale dojet nejdříve do muzea kostí u jezera Turkana a vyzvednout klíče. Zatím si pořád myslíme, že uvidíme živá zvířata, po cestě ale zjistíme, že se jedná o velmi staré zkameněliny obou zvířat, což zní ještě zajímavěji.

Cesta je velmi náročná, plná kamenů a balvanů i hlubokého písku. Je několik míst, kde nedokážeme vyjet a musíme kameny rovnat nebo použít naviják. Poslední kilometr je nejnáročnější. Průvodce vystoupí a na chvilku zmizne. Šel hledat břeh vyschlého koryta, kam by se dalo autem sjet. Bez navijáku to nejde vůbec, břehy jsou vysoké a vymleté a úsek dlouhý 800 metrů přejíždíme jen s pomocí navinovacího lana.

Expedice All Africa

V rámci expedic ALL AFRICA 2013 a 2012 tým Alexandra Bílka procestoval vlastním expedičním vozem Egypt, Súdán, Etiopii, Džibuti, Keňu, Ugandu, Rwandu, Kongo, Burundi, Tanzanii, Maroko, Západní Saharu, Mauretánii, Mali, Burkinu Faso, Benin, Togo, Ghanu, Pobřeží Slonoviny, Guineu a Senegal, Mozambik, JAR, Lesotho a Svazijsko. Během 5 měsíců cestovatelé ujeli dlouhých 52 tisíc kilometrů a navštívili desítky míst zapsaných na seznamu UNESCO.

Přijíždíme k domečku, který zde působí jako by sem nepatřil, opuštěné, velmi vzdálené a nedostupné místo a najednou domek. Vlastně dva. V jednom je v zemi nalezený a částečně odkrytý krokodýl a na zdi je cedule, na které je napsáno, že je mu už 20 milionů let. Spadla nám z toho brada, je to neuvěřitelné.

Průvodce se snaží kousek zkameněliny utrhnout, ale nejde mu to. Zatím nechápu, proč to dělá. V druhém domku leží zase želva, která je stará jen "směšných" 5 milionů let. Průvodce tam vleze a kousek krunýře odlomí. Později mi ho dává s tím, že jsme jediní, kdo vlastní kousek této zkameněliny.

Průvodce se snaží ulomit kousek kosti.
Průvodce se snaží ulomit kousek kosti.

Nechtěl za to ani šilink a odmítnout jsem dar nemohl. Pokud bych si myslel, že na tom chtěl vydělat, nevzal bych si ho. Pokud bych věděl, proč tento kousek odlamuje, určitě bych mu to rozmluvil. Už se ale stalo, on je ten kdo zodpovídá za tento unikát a tak dar, sice s rozpakem ale přeci jen, přijímám a doufám, že ví, co dělá.

Slibuji, že se o něj postarám, že budu propagovat jejich zemi a o tomto místě řeknu více lidem. Zároveň ho budu považovat za nejvzácnější exponát z našich cest. Tento kousek máme v hotelu Hromovka ve Špindlerově Mlýně, kde si ho můžete prohlédnout.

800 km na nejbližší asfalt

Cesta zpátky byla neméně složitá s tím rozdílem, že se nám podařilo utrhnout oba zadní chrániče kotoučů kola, což ale byla díky terénu jen otázka času. Protože nešly odstranit, museli jsme je každou chvilku drátovat. Také nám praskl jeden tlumič a protože již nemáme ani peníze ani možnost ho někde vyměnit, čeká nás velmi složitá cesta na nejbližší asfalt přes 800 km.

Řežeme písečné zatáčky, propadáme se do hlubokého písku a projíždíme asi 10 vyschlých koryt širokých řek.

Velmi unavení zastavujeme u jezera Turkana, které se podle místních pyšní prvenstvím množství krokodýlů na světě. Stmívá se a sluníčko se už jen tak tak dotýká hladiny jezera. Je to pravý nefalšovaný africký západ slunce. Vytahujeme si rozkládací křesla, rychle si vaříme večeři a užíváme si samoty a hlubokého ticha. Hmyz nás kupodivu neobtěžuje až na pár škorpiónů, kteří lezou do prázdné lahve od piva, a tak si dáváme před spaním několik panáků dobrého rumu.

Jezero Turkana (UNESCO)

Zajímavostí jezera je, že do něj teče poměrně vydatná řeka Omo, která teče celý rok, do jezera vtéká také dalších 30 řek, které ale po část roku vysychají. Přesto je jezero bezodtoké, to znamená, že to ohromné množství vody, které sem přiteče, se musí vypařit.

Jedná se o jezero velmi mírně slané a je dlouhé kolem 200 kilometrů. V nejhlubším místě má prý 73 metrů. Na jezeře jsou tři ostrovy, všechny jsou sopečného původu, sopka na prostředním ostrově je činná. Před asi 10 tisíci lety prý byla hladina jezera o 75 metrů výše a jednalo se o jezero odtokové. Z tohoto pohledu je tedy jezero téměř bez vody.

U jezera žijí domorodí lidé kmene El Molo, jejichž hlavní činností je rybolov. Žije zde velké množství ryb, hrochů, ptáků a tisíce krokodýlů. Je tu krásně, jen tušíme, že překonat následujících 800 kilometrů do nejbližšího většího města a dostat se na první asfalt bude pro naše auto i nás velká zkouška.

Příští reportáž bude o potížích, které nám příroda připravila.

Alexandr Bílek
  • 0Diskuse




REGISTRACE NA SERVERU LIDOVKY.CZ, NEVIDITELNÉM PSU A ČESKÉ POZICI

SMS Registrace

Diskuse LN jsou pouze pro diskutéry, kteří se vyjadřují slušně a neporušují zákon ani dobré mravy. Registrace je platná i pro servery Neviditelný pes a Česká pozice. více Přestupek znamená vyřazení Vašeho telefonního čísla z registrace a vyřazený diskutér se již nemůže přihlásit ani registrovat pod stejným tel. číslem. Chráníme tak naše čtenáře a otevíráme prostor pro kultivovanou diskusi.
Viz Pravidla diskusí. schovat

Jak postupovat

1. Zašlete SMS ve tvaru LIDOVKY REG na číslo 900 11 07. Cena SMS za registraci je 7 Kč. Přijde Vám potvrzující SMS s heslem.

2. Vyplňte fomulář, po odeslání registrace můžete ihned diskutovat

Tel. číslo = login,
formát "+420 xxx xxx xxx"
Kód ze SMS je rovněž heslo
Vaše příspěvky budou označeny Vaším jménem, např. K. Novák.
* Nepovinný.
Odesláním souhlasíte s Pravidly diskusí.

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!