Po stopách UNESCO: Sedněte do čehokoliv a vyjeďte do Afriky

Během této expedice jsem řídil našeho Land Rovera Defendera speciálně upraveného tak, aby nám při našich cestách poskytl přiměřené možnosti samostatnosti a nezávislosti. Je vybavený zásobou potravin z Čech, vařičem, improvizovanou postelí, sprchou, motorovou pilou a rezervní zásobou pohonných hmot a také celou řadou dalších důležitých věcí, které se mohou hodit při očekávaných i neočekávaných problémech. Máme ale trable rádi, bez nich by to totiž byla nuda. A jedno pravidlo stále platí, když jsme doma, na potíže se nejlépe vzpomíná. Jezdíme většinou ve dvou, já řídím a Veronika naviguje. Na část cesty pravidelně přijíždí i má 15letá dcera, která se za svých 39 navštívených zemí určitě stydět nemusí.

Co již máme za sebou?

Během posledních let jsme procestovali 88 zemí světa, v plánu máme navštívit všech 196 zemí světa a necelou tisícovku speciálních míst, která jsou zapsána na prestižním seznamu přírodního a kulturního dědictví UNESCO. Tak neobvyklý cíl moc lidí nemá a jedinečnost tohoto nápadu nás proto žene stále dopředu. Kdo by nechtěl být jediný na světě, který procestoval všechny země a všechna místa na seznamu UNESCO současně? Cíl je to určitě dosažitelný a letos již snad budeme v polovině. Touha navštívit nejdůležitější místa v každé zemi nás zase nutí, abychom zemi jen trapně neprojeli, ale abychom ji přiměřeně poznali. Většinou jsou totiž tato místa rozložena po celé zemi a nám nezbývá nic jiného, než ji procestovat od západu na východ a od severu na jih. Zda se nám to podaří, je v hvězdách, zatím máme na svém kontě 260 těchto míst, což je něco přes čtvrtinu. Více na unescoclub.cz.

Kenya.

Na Afriku jsme se zaměřili právě v posledních třech letech a to především z praktických důvodů. Asi každému dojde, že tento specifický kontinent není jednoduché procestovat klasicky, to znamená přeletět, půjčit auto, každý den najít ubytování za slušnou cenu a odletět. Kromě několika zemí to možné opravdu není, a proto jsme se rozhodli pořídit si terénní auto, kterým jsme přejeli z Čech a máme ho zde výhradně pro svoji potřebu a snažíme se ho maximálně využít tak, aby se nám podařilo během pár let procestovat všechny státy Afriky a následně bychom chtěli pokračovat po dalších kontinentech. V Africe již máme částečně nebo zcela procestováno Maroko, Západní Saharu, Mauretánii, Mali, Burkinu Faso, Benin, Togo, Ghanu, Pobřeží Slonoviny, Guineu, Senegal, Tunis, Egypt, Súdán, Džibuti, Etiopii, Keňu, Tanzanii, Ugandu, Burundi, Rwandu, Kongo, Mozambik, JAR, Lesotho a Svazijsko. Celkem jsme po Africe autem projeli přes 80 000 km.

Fotografování za jízdy.

Co bude následovat?

V rámci připravované expedice ALL AFRICA 2014, na kterou vyrážíme koncem března 2014, máme v plánu dokončit částečně projetou Keňu, Tanzanii, Kongo a Mozambik. V současné době ověřujeme možnosti, zda a jak bezpečně proniknout do komplikovaných zemí jako je Jižní Súdán, SAR nebo Čad a určitě chceme procestovat Malawi, Zimbabwe, Zambii a auto nechat tento rok na nějakém bezpečném místě v JAR. Na podzim a na jaře se chceme vracet po západním pobřeží a procestovat poslední země, které nám ještě v Africe do sbírky chybí.

Lidé, bezpečnost a rozporuplné informace

Neustále slyšíme ze všech stran údivy nad tím, proč do té nebezpečné Afriky lezeme a jestli nám to stojí za to riziko. Je proto nutné na tuto otázku odpovědět, přestože jsem se na ni skoro v každé reportáži snažil nějak reagovat. Cestovatelé a dobrodruzi naši motivaci pochopí snadno, je to prostě droga, které nelze odolat. Většina lidí si myslí, že je zbytečné osud pokoušet a to právě díky jejich dosti zvrácené a nepravdivé, bohužel velmi špatné pověsti, kterou Afrika trpí. Podle našich zkušeností není Afrika nebezpečná, je jen nepředvídatelná. Samozřejmě existují výjimky a to především ve válečných oblastech nebo oblastech permanentních etnických konfliktů, přesto nechceme minout ani tyto země, byť by se nám podařilo se do nich dostat na jeden nebo dva dny. Vycházíme z předpokladu, že pokud nám ambasáda vízum vydá, nemůže to být tak hrozně nebezpečné. Z hlediska bezpečnosti lze jednoduše zapojit instinkt nebo selský rozum, a když je nejhůř, šlápnout na plyn a ujet, nebo dát zpátečku, jakmile se nám něco nezdá.

V čem je Afrika ale rozhodně nepředvídatelná, je infrastruktura. Velmi často se totiž liší realita od informací čerpaných z mapových podkladů a dalších zdrojů. Stává se, že silnice, která je označená na mapě jako highway prostě vůbec neexistuje, nebo to byla highway před 30 lety. Naopak silnici, se kterou nepočítáme a máme na ni vyčleněno třeba 20 hodin, se nakonec projede za 4 hodiny. Nečekané jsou také přírodní podmínky, díky kterým se čas od času do potíží dostaneme a kvůli spadlému mostu musíme třeba celý den jet zpět, což byla specialita například Mozambiku nebo Pobřeží Slonoviny. Platí ale jedno pravidlo, lidé jsou všude velmi přátelští a to bez ohledu na to, zda to jsou křesťané, muslimové nebo jsou vyznavači místních náboženství. Spojuje je snad jen zvědavost a zpravidla jsou všichni rádi, pokud jim věnujeme sebemenší pohled, nebo že jim jen podáme ruku.

Kongo.

Je třeba si uvědomit, že žijeme pravděpodobně v té nejcivilizovanější a zároveň nejlevnější zemi na světě, lidé v Africe jsou úplně stejní, jen jsou velmi chudí. Máme plné auto drobných dárků, a tak je rozdáváme všude, kde dokážou udělat radost. Nejoblíbenějšími dárky jsou propisky, bloky, zrcátka, baterky, zapalovače a různé sladkosti. Většinu těchto drobností nám dodala firma ORIGO.CZ, ENERGIANACESTY.SK nebo FROMIN.CZ.

Samozřejmě, čas od času narazíme na darebáky, kteří nás o něco připravit chtějí, a pak už je jen otázka, zda si něco necháme vzít nebo ne. Ale musím přiznat, že ctíme takové zvrácené pravidlo, že pokud nám někdo něco ukradne, zřejmě to potřebuje víc než my.

Expedice 2014, přípravy

V současné době probíhají přípravy na další expedici, na kterou vyrážíme poslední březnový týden. Přípravy jsou rozdělené na několik fází a žádná z nich nemůže být opomenuta. V první řadě musíme zajistit víza, která jsou často drahá a drtivá většina z nich se zajišťuje na ambasádách v Berlíně. Protože máme každý 4 pasy, můžeme formuláře vyplnit doma, do obálky vložit peníze a spolu s pasem odeslat. Můžeme tak vyřídit několik víz najednou.

Dále vyhledáme na internetu informace o každé zemi, kterou hodláme navštívit, což je opravdu mravenčí práce. Hledáme tak informace obecné ale také aktuální, kvůli kterým musíme kontaktovat různé zastupitelské úřady té které země a informace si následně ověřujeme u jiných úřadů. Stává se totiž, že ani ambasáda nezná hraniční přechody své země a nedokáže nám důvěryhodně sdělit, zda se do sousední země dostaneme těmi konkrétními přechody.

Protože máme auto v Nairobi, komunikujeme s úschovnou a snažíme se domluvit, jaké opravy na vozidle potřebujeme udělat a musíme si hlavně vše dopředu ujasnit, neboť je jasné, že si vychytralý servis dokáže s cenou, pokud mu dáme příležitost, pěkně pohrát. Některé náhradní díly si dokonce kupujeme u nás a pak je převážíme letadlem.

Vytvořit itinerář cesty je ale vůbec největším oříškem, neboť nikdy nevíme, co se stane a víza mají jen omezenou platnost. Proto je nutné nad vším velmi popřemýšlet. Často se stává, že nám i vízum propadne, a tak musíme improvizovat. Do některých zemí cestovatele klidně úředníci na hranicích nepustí, pokud nemají některá z důležitých očkování, jako je žlutá zimnice nebo vzteklina. Je ale nutné mít žloutenku A a B a dostatečnou zásobu antimalarik. To jsou základní očkování, bez kterých se cestovat nedá.

Etiopie.

Důležitou součástí příprav je mít vyřízený karnet pro vozidlo, který vydává ÚAMK a díky kterému se dá projet bez větších obtíží většinou hraničních přechodů bez přílišné administrativy, skládání kaucí apod. Karnet se dá pořídit za 2 000 korun a kauce činí 25 000 korun, ta se po návratu, pokud v něm nechybí žádná razítka, vrací. Nezbytné je také udělat údržbu naší skromné techniky. V našem případě jde o foťák, kameru, navigaci, mobilní telefony a počítač. Je nutné zajistit dostatečnou kapacitu paměti pro materiál, který máme v plánu vyprodukovat.

S leteckou společností, se kterou letíme, je možné odbavit 43 kg zavazadel na osobu, to znamená, že můžeme převézt 86 kg. Toho využíváme na maximum a nakupujeme potraviny, které pak slouží po celou dobu naší expedice. A jaké potraviny že si bereme sebou? Těstoviny, prvotřídní tomatové omáčky, fazole, rybičky v plechu, pesto, žampióny, okurky, kukuřici a hlavně český česnek. Nezapomeneme na nějaké koření (bazalku, pepř, sůl, chilli a nějaké jednoduché sladkosti bez náplně nebo müsli tyčinky. Velmi důležité jsou vlhčené ubrousky, kterých máme asi 20 balíků, neboť je lze použít jak na mytí nádobí, osobní hygienu nebo umytí neustále zaprášeného interiéru auta.

Súdán.

Důležitou součástí jsou také co nejpodrobnější papírové mapy, neboť mapy v navigaci, které používáme, jsou velmi hrubé a orientační. Jedná se jen o hlavní tahy a skoro nic víc. No a už jen zásobu 5, 10,20 a 50 dolarových bankovek v celkové hodnotě asi 2 000 korun, platební karty VISA, MASTERCARD a DINNERS CLUB, mezinárodní očkovací průkaz, několik řidičáků, pár fotek, všechny pasy, letenku jedním směrem, elektrický paralyzér a můžeme vyrazit.

Západní trasou po Africe

Obecně lze ale říci, že pokud chce kdokoliv Afriku procestovat, není žádný problém sednout do jakéhokoliv auta a vyjet. Pokud se cestovatelé vydají po západní hranici Afriky, musí se dostat na Gibraltar, což je asi 3 000 kilometrů a jen na pohonných hmotách se utratí kolem 20 000 korun. Přesto pohonné hmoty vyjdou paradoxně asi o třetinu levněji než po východní trase. Pak už stačí jen za pár korun překonat moře trajektem do Maroka. Následně lze velmi pohodlně pokračovat podél moře až do Toga po normálních silnicích. Dále to zatím projeté nemáme. Je zde ale hodně státečků a za víza člověk zaplatí asi 15 000 korun. Je to trasa velmi zajímavá ale cestovatele zde nepotkáte téměř určitě. Pohonné hmoty se pohybují mezi 18 až 32 korun.

Východní trasou po Africe

Pokud si cestovatel zvolí cestu po východním pobřeží, jedinou možností jak se přes moře z Turecka dostat je přístav Iskenderun vzdálený z ČR asi 3 300 kilometrů. Pohonné hmoty vyjdou draho, náš Land Rover potřeboval na naftu asi 30 000 korun z Čech až k trajektu. Nejdráže bylo v Turecku, litr přišel asi na 50 korun. Po východní části se dá projet až do JAR v podstatě po normálních silnicích, nepamatujeme, že by byl někde problém. Samozřejmě, pokud ale cestujeme vnitrozemím a procestováváme země křížem krážem, bývá dost často potíž. Pohonné hmoty se zde pohybují od 2 korun v Egyptě, 8 korun v Súdánu, 24 korun v Etiopii a díky absenci benzínek v úseku asi 2 000 km v Mozambiku můžete nakoupit litr nafty i za 350 korun/litr u překupníků. Tomu se dá ale vyhnout zakoupením několika kanystrů.