Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Po stopách UNESCO: Svazijské Canopy Tour

Cestování

  7:00
Po včerejší částečně neúspěšné snaze osobně navštívit neoblíbeného svazijského krále Mswatiho III. jsme ho nakonec alespoň zahlédli na vlastní oči v místní sklárně, kam shodou okolností dorazil s ochrankou na obyčejný nákup. Drzou žádost o setkání za pár měsíců jsme mu tedy poslali přes Swaziland Post a rozjeli se prozkoumat dalších několik doporučených míst.

Svazijsko je nádherná země foto: Alexandr Bílek

Svazijsko nemá žádné místo, které by na seznamu UNESCO bylo zapsáno, což ale neznamená, že by zde nic zajímavého nebylo. Například včera navštívený rudný důl  Ngwenya, o kterém jsem se zmínil v minulé reportáži, je starý neuvěřitelných 43.000 let, což je možná jasný kandidát k zapsání do tohoto prestižního seznamu. Koneckonců, to se ale musí pan král více snažit.

Hoří nám brzdy

Přijíždíme do nedalekého Národního parku Malolotja, který je od hlavního města Mbabane vzdálený jen něco přes 30 km. Silnice jsou vzorné, jenže jsou zde neuvěřitelná údolí a velmi prudké silnice. Asi v polovině trasy nám začaly hořet brzdy. Naše brzdové destičky jsou již bohužel po smrti. Vydržely nám asi 15.000 km. Podařilo se nám horké disky zchladit vodou, což asi není ideální, ale nic jiného nás v tu chvíli nenapadlo. Dále již pokračujeme velmi opatrně, z kopců sjíždíme na jedničku a brzdíme jen motorem. Naštěstí se nám podaří nedaleko parku sehnat zastrčený servis, který nám pomohl za přemrštěnou cenu problém vyřešit.

Do parku stojí vstup 200 R, což je asi 400 Kč za nás dva i auto. V kempu spíme za poslední 3 měsíce snad poprvé nebo podruhé, ale nebyl to špatný nápad, neboť jsme poslední dobou měli problém sehnat vodu na sprchování do naší střešní nádrže, a tak ji pěkně do plna dopouštíme právě tady. V kempu teče ve sprše horká voda, venkovní teplota se ale blíží k nule, a proto se rozhodně horká koupel hodí. V noci máme zapnutý motor a topíme.

Setkání s cestovateli

V kempu, kromě jednoho obřího obytného mercedesu, nikdo jiný není. Mladí Němci jsou prý na cestě 2 roky a mají najeto 90.000 km. Chtějí objet svět a jsou prý v polovině. Závidíme jim jejich prostor, mají vlastně plnohodnotný dům se vším všudy, včetně veliké kuchyně a obýváku. Ale tím praktičnost zřejmě končí.  Vše ostatní, jako je obrovské auto, které málokde projede mimo hlavní cesty, obrovská spotřeba, nemožnost sehnat náhradní díly a v neposlední řadě vysoké ceny za přesun vozidla přes moře, jsou nespornou nevýhodou. Ale vše má své. Oni nám závidějí naše možnosti cestování a vše v jednom malém autě a my jim ten obrovský dům na kolech.

Canopy Tour v Národním parku Malolotja

Národní park Malolotja nabízí především nádherné turistické trasy, které mohou zabrat několik hodin, ale i několik dní. Chodí se tu pěšky, je zde hodně zvířat i rostlin. Chloubou rezervace jsou vodopády, které jsou vysoké skoro 90 metrů. Během naší návštěvy již bylo málo vody, a tak jsme výlet k nim odložili na příště. Tentokrát jsme měli v plánu se výjimečně zúčastnit turistické atrakce, tzv. Canopy Tour, která je součástí parku.

Jen několik kilometrů od parku se nachází prašná odbočka, po které se asi za...

Protože jsme už navštívili Canopy Tour v Latinské Americe i jižní Africe, těšili jsme se, že si to užijeme i tady.  Již ráno si nás vyzvedl nějaký frajírek v recepci, naložil nás do svého terénního auta a asi půl hodiny nás vezl na začátek trasy. Navlečení do postrojů a s helmou na hlavě jsme pokračovali asi 15 minut pěšky k místu, kde bylo upevněné první lano. Je zde asi 11 přemostění, některá jsou dlouhá i 300 metrů. Některá stanoviště jsou připevněna přímo na svislé skalní stěně. Ke konci nás čekal ještě provazový most, který opravdu stál za to. Co krok, to kymácení nad hlubokým údolím, byl to hodně slušný zážitek, prostě zpestření naší dlouhé expedice. Celé to trvá kolem třech hodin a cena na osobu je 50 USD.

Rock Art

Jen několik kilometrů od parku se nachází prašná odbočka, po které se asi za půl hodiny dostáváme k další zajímavosti Svazijska, starým malbám na skalách, které zde zanechali křováci před ne více než 4.000 lety. Nejsou staré jako jiné skalní malby, o kterých jsem psal v některých z dřívějších reportáží, kde se jejich stáří pohybovalo mezi  závratnými 16-30.000 lety, přesto jde o stáří obdivuhodné. Je tu jen malá recepce z několika prken, ve které nikdo není. Vyvěšený ceník za průvodcovské služby psaný křídou na prkýnku nás informuje o ceně za odhalení dávné minulosti. Je zde vyvěšena i statistika návštěvnosti z roku 2008, která říká, že každý měsíc místo navštíví mezi 20-200 návštěvníky, většinou ale dětí z místních škol.

Některá stanoviště jsou připevněna přímo na svislé skalní stěně. Ke konci nás...

Protože v recepci nikdo není, rozhodnutí je jasné, pokusíme se malby najít sami a pokud se nám to povede, nemusíme tak platit vstupné, což máme rádi. Jenže naše snažení bylo zbytečné, prolezli jsme kde co, každý skalní blok, všechny houštiny, odření a poškrábaní jsme byli úplně všude a ušli jsme asi 5 km. A nic. Taková místa máme sice rádi, málokdo o nich ví a jsou v takovém surovém stavu, ale protože již bylo pozdě a hrozilo, že padne tma, našli jsme si raději rychle průvodce.

Malby jsou asi kilometr od silnice, po prudké, deštěm vymleté necestě směrem k řece. Náročné a ne pro každého schůdné. Stálo to ale za to. Malby jsou velmi dobře vidět a jsou schovány v lese před silnými slunečními paprsky. Jedná se o jediný skalní převis v této oblasti s malbami. Pan průvodce si na skálu lehnul a trpělivě nám vleže odpovídal na naše otázky. Byl pyšný. Patří totiž do místní komunity Nsangwinů, prý velmi hrdého etnika. To, že to kreslil jeho prapraprapraprapraděda, tomu jsme ale samozřejmě nevěřili.

V kempu, kromě jednoho obřího obytného mercedesu, nikdo jiný není. Mladí Němci...
Autor:

Velvyslanectví Alžírské demokratické a lidové republiky
Administrativní pracovník

Velvyslanectví Alžírské demokratické a lidové republiky
Praha