Česko letos žádnou památku na zapsání nekandidovalo, a tak stále zůstává na svých 12 zápisech. Poslední přibyla už před dlouhými sedmi lety v roce 2003: židovská čtvrť a bazilika sv. Prokopa v Třebíči.
Seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO má díky nově jmenovaným památkám celkem 910 položek. Z toho je 704 kulturních, 179 přírodních a 27 smíšených. Památky najdeme v celkem 151 zemích světa. Letos poprvé do vybrané společnosti vstoupily tichomořské státy Marshallovy ostrovy a Kiribati a rovněž středoasijský Tádžikistán.
Centrální vysočina (Srí Lanka)
Srílanské vyočiny se rozprostírají ve středojižní části ostrova. Oblast zahrnuje chráněnou oblast Peak Wilderness, Národní park Horton Plains a lesní krajinu Knuckles Conservation Forest. V těchto horských lesích nacházejících se 2500 m nad mořem žije a roste neobyčejné množství různorodé fauny a flory, včetně několika ohrožených druhů jako třeba srílanský levhart, opice hulman rudolícíí či malá poloopička lori štíhlý hortonský – ta byla vůbec poprvé vyfotografována až v letošním roce a dlouho se věřilo, že již vyhynula. Celý region se považuje na neuvěřitelně různorodý příklad biodiverzity.
Papahānaumokuākea (USA)
Rozlehlá a izolovaná řada malých, nízko položených ostrůvků a atolů Papahānaumokuākea v Tichém oceánu se nachází 250 km západně od Havaje. Táhne se v délce 1931 km. Pro domorodé obyvatele Havaje má oblast hluboký kosmologický a tradiční význam: co do kultury životního prostředí, které se dědí po předcích; ztělesnění havajského konceptu spřízněnosti mezi lidmi a přírodou; i jako místo, odkud podle víry pochází život a kam se po smrti vracejí duše. Na dvou ostrovech (Nihoa, Makumanamana) byly nalezeny archeologické pozůstatky osad z předevropské éry. Ostrovy tvoří rozsáhlé korálové útesy a laguny, jedná se o jednu z největších mořských rezervacích na světě.
Čtvrť at Turaif v oáze ad-Dir'iyah (Saúdská Arábie)
Právě zde, v srdci Arabského poloostrova, se nacházelo vůbec první hlavní město dynastie Saúdů; najdeme ho na severozápad od současné metropole Rijádu. Město bylo založeno v 15. století v architektonickém stylu Nadždi. Náboženská a politická role města stoupla v 18. a začátkem 19. století a citadela v at-Turaif se stala dočasným centrem moci rodu Saúdů, právě odsud se šířily přísné wahabistické reformy do muslimského regionu. Chráněná lokalita zahrnuje zbytky několika paláců a urbanistický komplex na okraji oázy ad-Dir'iyah.
Australské trestanecké osady (Austrálie)
Pozoruhodná památka zahrnuje celkem 11 bývalých trestaneckých osad, coby výběr z několika tisíc podobných míst, které Britské impérium založilo na australské půdě pro své nepohodlné podanné v 18. a 19. století. Zmíněná "jedenáctka" se nachází na úrodném pobřežním pásu, odkud byli aboriginci vytlačeni do vnitrozemí: zejmén kolem Sydney a v Tasmánii, ale i ve Fremantlu či na ostrově Norfolk. Žily zde desítky tisíc mužů, žen a děti, odsouzených britskou justicí k vyhnanství v trestaneckých koloniích. Každé z míst mělo svůj specifický účel: jednak coby trest v podobě uvěznění a pak také kýženou nápravu skrze nucenou práci: budování kolonie. Zmíněné lokality reprezentují nejlépe dochované ukázky systému masové přepravy odsouzených a evropské koloniální expanze prostřednictvím usídlování trestanců a jejich nucené práce.
Sheikh Safi al-Din Khānegāh a komplex svatyně v Ardabilu (Írán)
Toto místo duchovního útočiště sufíské tradice vzniklo v období mezi počátkem 16. a koncem 18. století. Při výstavbě byly použity íránské tradiční architektonické formy maximalizující užití volného prostoru pro bezpočet různorodých funkcí (včetně knihovny, mešity, školy, mauzolea, cisterny, kuchyní, pekárny a úřadů). Zahrnuje i cestu vedoucí ke svatyni, rozdělenou na sedm částí, zrcadlící sedm stádií sufíské mystiky, a oddělenou osmi branami, reprezentujícími osm přístupů sufismu. Areál zahrnuje dobře dochované a bohatě zdobené fasády a interiéry s pozoruhodnou kolekcí starožitných artefaktů.
Historický bazar v Tabrizu (Írán)
Město Tabriz je místem kulturní výměny již od antiky a jeho historický bazar představuje jedno z nejvýznamnějších obchodních center na Hedvábné stezce. Komplex sestává z řady spojených, krytých uliček, cihlových budov a přilehlých staveb plnících nejrůznější účely. Tabriz a jeho bazar byly slavná a prosperující místa již ve 13. století, kdy se toto město v íránské provincii Východní Ázerbajdžán, stalo metropoloí safavídského království. Tento status ztratilo v 16. století, ale zůstalo důležitým komerčním centrem ještě do konce století osmnáctého.
Atol Bikini (Marshallovy ostrovy)
Na sklonku druhé světové války, se USA rozhodly zahájit jaderné zkoušky na atolu Bikini, v Marshallově souostroví v Pacifiku. Po přesídlení místních obyvatel zde bylo v letech 1946 až 1958 provedeno 67 nukleárních zkoušek, včetně exploze první vodíkové bomby v roce 1952. Na atolu Bikini zůstaly zachovány hmatatelné důkazy této éry jako potopené lodi na dně laguny po atomovém výbuchu 1946 či gigantický kráter Bravo. Testy - o celkovém ekvivalentu síly 7tisíckrát silnější než výbuch v Hirošimě – měly zásadní dopad na geologii a životní prostředí stejně jako na zdraví lidí vystavených radiaci. Atol symbolizuje úsvit jaderné éry navzdory svému image poklidného a pozemského ráje. Tato lokalita představuje vůbec první zápis pro Marshallovy ostrovy na prestižním seznamu UNESCO.
Historické korejské vesnice Hahoe a Yangdong (Jižní Korea)
Vesnice Hahoe a Yangdong z 14. a 15. století reprezentují skvělou ukázku historických klanových vesnic v Koreji. Jejich uspořádání a umístění – jsou chráněny zalesněnými horami a otevírají se k řece a zemědělským polím – odrážejí aristokratickou konfuciánskou kulturu ranné éry dynastie Džoseon (1392-1910). Vesnice byly umístěny tak, aby svým obyvatelům poskytly z okolní krajiny jak fyzickou tak i spirituální potravu. Najdeme tu "paláce" vůčích rodin, krásné hrázděné domy členů klanu, pavilony, studovny, konfuciánské akademie i jednopodlažní hliněné domky s doškovou střechou. Krajinu hor, stromů a vod y v okolí vesnic orámovanou výjevy z pavilonů velebili korejští básníci pro nesmírnou krásu již 17. a 18. století.
Imperiální citadela Thang Long v Hanoji (Vietnam)
Citadela byla vybudována v 11. století dynastií Ly Viet a označuje tehdy vybojovanou nezávislost státu Dai Viet. Vznikla na zbytcích čínské pevnosti z 7. století na vysušené půdě delty červené řeky v Hanoji. Po 13 staletí téměř bez přerušení byla citadela centrem regionální politické moci. Budovy imperiální citadely spolu s blízkým archeologickým nalezištěm odrážejí jedinečná kulturní specifika jihovýchodní Asie v údolí dolního toku Červené řeky, na křižovatce mezi vlivy z Číny na severu a starobylým královstvím Čampa na jihu.
Historické monumenty Dengfengu, ve Středu Nebe a Země (Čína)
Hora Songšang se považuje za ústřední posvátnou horu v Číně. Na úpatí této 1500 m vysoké hory, poblíž města Dengfeng v provincii Henan, se v okruhu 40 km2 nachází osm seskupení budov a svatyň. Například tři brány Han Que – zbytky nejstarších náboženských staveb v Číně, chrámy, sluneční platforma Zhougong či Dengfengská observatoř. Tyto budovy, které vznikly během devíti dynastií, odrážejí různé způsoby chápání Středu Nebe a Země a moci hory jako centra náboženské oddannosti. Zdejší historické památky reprezentují jedny z nejlepších ukázek starobylých čínských budov zasvěcených rituálům, vědě, technologiím a vzdělání.
Sarazm (Tádžikistán)
Jméno Sarazm znamená "tam, kde začíná země". Jedná se o archeologické naleziště vydávající svědectví o lidském osídlení ve Střední Asii od 4. tisíciletí před Kristem do konce 3. tisíciletí př. Kr. Ruiny vypovídají o raném rozvoji proto-urbanizace regionu. Zdejší osídlení, patříci k nejstarším ve Střední Asii vůbec, se rozkládalo mezi horským regionem vhodným pro nomádské pastevectví a velkým údolím, kde se dařilo zemědělství. Sarazm rovněž demonstruje existenci komerční a kulturní výměny mezi lidmi z ohromné geografické oblasti, sahající od stepí Střední Asie a Turkmenistánu, přes íránskou plošinu, údolí Indu až po Indický oceán. Jedná se o vůbec první zápis Tádžikistánu na seznamu UNESCO.
Džantar Mantar (Indie)
Astronomická observatoř Džantar Mantar (Jantar Mantar) ve městě Džaipúr byla postavena začátkem 18. století. Zahrnuje sadu asi dvaceti upevněných přístrojů. Jedná se o monumentální kamenické práce. Byly navrženy tak, aby umožnily pozorování astronomických pozic pouhým okem. Jde o vůbec nejdůležitější a nejlépe zachovanou historickou observatoř v zemi. Místo dokládá atsronomické schopnosti a kosmologický koncept na dvoře učeného prince na sklonku mogulské éry.
Episkopální město Albi (Francie)
Starobylé město Abi, na březích řeky Tarn v jihozápadní Francii, odráží kulminaci středověké architektury. Starý most (Pont-Vieux), čtvrť Saint-Salvi a její kostel vypovídají o počátečním rozvoji města v 10. a 11. století. Mocným episkopálním městem se stalo po albigenském křižáckém tažení proti catharům ve 13. století (ze slova "katar" vzniklo české slovo kacíř). Město bylo vybudováno v jedinečném stylu jihofrancouzské gotiky z místních cihel v charakteristických červených a oranžových barvách. Městu dominuje opevněná katedrála ze 13. století, demonstrující sílu a znovunabitou moc římsko katolické církve. Vedle katedrály se nachází rozsáhlý biskupský palác Palais de la Berbie, shlížející na řeku a obklopený obytnými čtvrtěmi ze středověku. Episkopální město Albi je uceleným komplexem památek a čtvrtí, které se prakticky nezměnily po celá staletí.
Kruhová oblast kanálů Singelgracht v Amsterdamu (Nizozemí)
Historický městský celek kanálové čtvrti Amsterdamu představoval projekt pro nové přístavní město na přelomu 16. a 17. století. Sestává ze sítě kanálů na západ a jih od historického středu města a středověkého přístavu, která obkružovala staré město. Součástí stavebních prací bylo přesunutí opevněných hradeb města. Dlouhodobý projekt zahrnoval rozšíření Amsterdamu vysušením bažin a močálů za pomoci systému kanálů v koncentrických obloucích a vyplňování meziprostor zeminou. Nově získané plochy umožnily rozvoj homogenního městského celku se štítovými domy a bezpočtem památek. Amsterdamská přestavba byla největším a nejucelenějším projektem své doby.
Camino Real de Tierra Adentro (Mexiko)
Královská vnitrozemská cesta Camino Real de Tierra Adentro byla známá rovněž jako Stříbrná cesta. Památka zapsaná nyní na seznam zahrnuje celkem 55 míst a rovněž pět již zapsaných památek UNESCO. Táhne se totiž v délce 1400 km, přičemž celková délka cesty tvoří 2600 km – na sever od Mexiko City vedla do Texasu a Nového Mexika. Jako obchodní stezku ji lidé využívali po více než 300 let od 16. do 19. století, hlavně pro transport stříbra získaného z dolů Zacatecas, Guanajuato a San Luis Potosí, stejně jako rtuti dovážené z Evropy. Přestože cesta vznikla primárně kvůli obchodu, napomohla též vytvořeí sociálních, kulturních a náboženských vazeb mezi španělskou a indiánskou kulturou.
Prehistorické jeskyně Yagul a Mitla v Centrálním údolí Oaxaca (Mexiko)
Lokalita se rozkládá na severních svazích údolí Tlacolula v subtropické centrální Oaxace, sestává ze dvou předhispánských archeologických komplexů a řady pravěkých jeskyní a skalních úkrytů. Některé z nich představují archeologické a umělecké důkazy o přeměně nomádských lovců-sběračů na rané zemědělce. Deset tisíc let stará semena tykvovité rostliny Cucurbitaceae nalezená v jeskyni Guilá Naquitz se považují za nejstarší známý důkaz domestikace rostlin v Americe, zatímco zbytky kukuřičného klasu ze stejné jeskyně dokumentují coby nejranější nález pěstování této plodiny. Kulturní krajina prehistorických jeskyň Yagul a Mitla jsou ukázkou spojení mezi člověkem a přírodou, které daly vzniknout pěstování rostlin v Severní Americe, což ve výsledku umožnilo vzestup mezoamerických civilizací.
Náměstí São Francisco ve městě São Cristovão (Brazílie)
Čtyřúhelníkové otevřené náměstí São Francisco v brazilském městě São Cristovão obklopují významné historické budovy jako kostel sv. Františka s konventem, kostel a Santa Casa da Misericórdia, Provinční palác a další domy z různých období. Monumentální komplex spolu s okolními stavbami z 18. a 19. století vytváří urbanistický celek, který dokumentuje historii města od jeho vzniku. Františkánský areál je navíc typickou ukázkou architektury náboženských řádů v severovýchodní Brazílii.
China Danxia (Čína)
Čínská krajina China Danxia se vyvinula na červěně zbarvených kontinentálních sedimentových ložiscích, které následně formovaly vnitřní (vyzvdižení) i vnější síly (zvětrávání a eroze). Lokalitu tvoří celkem šet oblastí nacházejících se v subtropické zóně jihozápadní Číny. Charakteristické jsou zde červené útesy a množství erodovaných skalních útvarů, včetně kamenných pilířů, věží, strží, údolí a vodopádů. Rorezvaná krajina pomohla zakonzervovat subtropické listnaté, věčně zelené lesy, hostící mnohé druhy flory a fauny – kolem 400 se považuje za vzácné nebo ohrožené.
Chráněná oblast Phoenix Islands (Kiribati)
Přírodní rezervace Phoenix Islands se rozprostírá na rozsáhlých 408 250 km2, zahrnující nejen podmořský, ale i suchozemský habitat v jižním Pacifiku. Jádrem oblasti je souostroví Phoenix Islands, jedná ze tří ostrovních skupin státu Kiribati. Jedná se o vůbec největší mořskou rezervaci na světě. Najdeme zde jeden z nejrozsáhlejších neporušených korálových útesů na planetě, ale i 14 podmořských hor, pravděpodobně vyhaslých vulkánů. Žije zde přibližně 800 druhů fauny, z toho 200 druhů korálů, 500 druhů ryb, 18 mořských savců a 44 druhů ptáků. Jde o vůbec první zápis Kiribati na prestižním seznamu světového dědictví.
Vrcholky, přírodní amfiteátry a skalní stěny ostrova Réunion (Francie)
Nádherný francouzský ostrov Réunion v Indickém oceánu uchvátí podivuhodnou hornatou a zelenou krajinou, kterou formovala sopečná činnost a zdejší vulkán Piton de la Fournaise ji stále přetváří. Střed ostrova se svými vrcholky, přírodními amfiteátry a skalními stěnami tvořící Národní park Réunion se nyní dostal na seznam UNESCO. Zahrnuje více než 100 tisíc hektarů, což představuje 40 % plochy ostrova. Dominují mu dva vysoko tyčící se vulkanické vrcholky, masivní stěny a propasti a tři útesy orámované přírodní amfiteátry (cirques), pozůstatky vulkánů. V zelených stěnách, stržích, lesích a prohlubních se nacházejí vodopády, roste a žije množství endemických druhů rostlin a živočichů. Jedná se o subtropické deštné pralesy, mlžné pralesy a vřesoviště vytvářející pozoruhodnou a vizuálně přitažlivou mozaiku ekosystémů a krajinných prvků.
Rozšířeno bylo rovněž několik již zapsaných památek ze seznamu. Historické centrum Štýrského Hradce v Rakousku tak doplní barokní Eggenberský zámek, který byl postaven v roce 1625 podle italského architekta Pietra de Pomise jako rezidence císařského místodržícího Hanse Ulricha von Eggenberga. Velkou uměleckou hodnotu má hlavně obrovský cyklus více než 500 stropních maleb, které podávají svědectví o pojetí světa v období raného baroka.
Na seznamu již zapsané rumunské kláštery v historickém regionu Moldávie doplnil nyní další - Sucevita, který se podobně jako ostatní vyznačuje pestrobarevnou malbou na vnějších zdech z 16. století.
Zdroj: UNESCO
dr
