Já sama ale církev také vnímám pozitivně, na rozdíl od mnoha Čechů. My Poláci moc nerozumíme tomu, jak můžete věřit v Boha, ale neuznávat církev. Pro nás je to paradox. Víra je složitá a člověk chybující, dostat se k Bohu a žít podle boží vůle je těžké, ale jít každou neděli do kostela, to dokáže každý a zároveň je to minimum, které může člověk pro život s Bohem udělat.
Ta rozdílnost mezi Čechy a Poláky je dána i obdobím socialismu. Když se Češi za socialismu nudili, měli sex, kdežto Poláci chodili do kostela. U nás byly i v 80. letech plné kostely. Při nedělních bohoslužbách se někdy věřící do kostela nevešli.
Pamatuji si, jak jsem jako malá s rodiči a dalšími lidmi stála před kostelem, protože se dovnitř nemohli vejít všichni, a tak jsme poslouchali a modlili se venku. To by se v Čechách nestalo.
Další rozdíl vidím v pojetí národního sebevědomí. My na svůj národ dokážeme být hrdí, nestydíme se za něj bojovat. Tohle Češi neumí. Jakoukoli aktivitu a projev hrdosti vnímáte jako nepatřičné. Pro vás je důležité přežít.
